Jdi a dívej se

Pokud chcete vidět krutosti války na území Sovětského svazu, konkretně Běloruska, mohu Jdi a dívej se doporučit. Pokud nechcete mít noční můry, tak ne. Pokud chcete vidět kvalitní film, tak ano. Pokud trpíte rusofobii a sovětofobii, tak ne. Pokud fandíte Němcům v druhé světové válce aneb velké vlastenecké válce, tak ne. I když poslední dva názory pod pojmem tohoto filmu můžete změnit. (06.04.2022)

Idi i smotri, to je výborná souhra obrazu i zvuku vyvolávající silně negativní emoce přesně tak, jak režisér zamýšlel, aneb válečné hrůzy v tom nejdepresivnějším podání. Prostředí efektivně vyvolávající úzkost samo o sobě, zprvu nadšený chlapec měnící se v psychycky vyprahlou trosku, upalování lidí za živa doplněno o zvířecí smích vojáků, bezmoc a temná hudba s všudypřítomnými zvuky šílenství... Atmosféra, kterou byste rozhodně nechtěli zažít na vlastní kůži. A právě atmosféra je zde to hlavní, neboť film jinak nepohlíží na válku z globálního hlediska a bohužel ani neslouží k nějakému hlubšímu zamyšlení (na rozdíl od Apokalypsy), je to jednoduše sled několika hrůzostrašných událostí, bez důležitějšího děje, což mě vede k myšlence, že celá první půlhodina byla příliš roztahaná (např. taková scéna s focením vyloženě nadbytečná)... Ale úžasné finále s dobovými záběry a následujícím Mozartem to slušně vykompenzovalo. 8/10 (03.07.2008)

V centru dění filmu se nachází mladý běloruský chlapec Fljora, který velmi záhy po počátečním nadšení pramenícího z přijetí do partyzánského odboje dojde krutého vystřízlivění a ve stále intenzivnějších a krutějších epizodách začne objevovat pravé hrůzy války. Díky silné subjektivizaci onu krutost intenzivně prožívá i samotný divák a sám za sebe mohu konstatovat, že Jdi a dívej se je snad nejdepresivnějším, nejsyrovějším a nejtemnějším filmem o válce, jaký jsem kdy viděl. Filmové formě zde dominuje sofistikovaná práce s kamerou, ať už se jedná o množství frontálních záběrů na postavy, které v polodetailech a detailech hledí přímo do kamery, hlediskové záběry, nebo o dlouhé, nepřerušované záběry natáčené ze steadycamu. Snad nejlepší sovětský film, co jsem doposud viděl. (09.01.2011)

Úvodní půlhodina filmu ani v nejmenším nenaznačuje, jakým směrem se budou ubírat další části filmu. Relativně poklidně ubíhající film, jež zobrazuje chlapce v odboji se náhle zlomí s prvními bombami, čímž se symbolicky i láme pohled chlapce na válku. Subjektivní hledisko je nám zde v několika místech vnucováno ztotožněním se hlediska kamery s pohledem Fjory. Klasická hudba, jež doplňuje záběry, jakoby nahrazovala prožívanou hrůzu a v kombinaci se záběry zpustočené krajiny působí velise sugestivně a je zřejmé, že nejen Fjora, ale i kdokoliv jiný není připravený vidět tak hrůzné události, aniž by si vyžádaly na něm svoji daň. U Fjory byl poněkud problém uvěřit, že ony emoce doopravdy prožívá. Příčinou toho byl představitel této role Alexej Kravčenko a jeho po celou dobu stejný výraz v obličeji, který se mění akorát s pomocí maskování a make-upu, kdežto u všech ostatních postav stačilo pár gest či slov a emoce. (21.11.2007)

Jdi a dívej se je jeden z nejdepresivnějších, ne-li vůbec nejdepresivnější film, který jsem kdy viděl. Od začátku se filmem rozlézá bezmoc, ale v posledních cca 50 minutách již vidíme něco, co snad lze nazvat peklem na zemi, či absolutním rozkladem lidskosti. Účinek je brutální. Podobný zážitek jsem měl při sledování jednoho z triptychů Hieronyma Bosche. Obrovská koncentrace hemžícíh se detailů plných hnusu.Takový jsou obrazy Bosche a takové jsou i záběry tohoto filmu, jimž nechybí místy až absurdní rozměr. Tak působivé dílo jsem již dlouho neviděl a myslím, že na tento film do smrti nezapomenu. Řekl bych, že největší zásluhu na působivosti tohoto díla má asi kameraman. Tím, že svou kamerou často své postavy doslova pronásleduje, navozuje pocit neodbytné hrůzy. Ale dobrou práci odvedli všichni. Režie, produkce, herci, úzkostná zvuková kulisa, to vše zaleze pod kůži a zůstane pachuť a znechucení. Takovéto filmy jsou třeba. (26.05.2009)