Edeltruda

Mám po shlédnutí dost rozporuplné pocity. Thriller to už není, bláznivá komedie ale ještě také ne - zkrátka takový kočkopes. Na jednu stranu s sebou nová adaptace přinesla aktuální a zajímavé motivy, na druhou stranu často sklouzává k polopatičnosti a trapnosti. Patrné to je zejména v závěru, kdyby film raději skončil o pár minut nebo alespoň vteřin dřív...

Dokument plný velkých a optimistických slov, který ale v podstatě nic nového neříká. Bohužel ani to, jak rozjeté projekty pokračují. A tak se 75 minut zdá být nekonečných a nebýt krátké zpovědi jednoho ze zadlužených podnikatelů, pěkné grafiky předělů a diskuze s Tomášem Sedláčkem po projekci v rámci festivalu Jeden svět, asi bych i litovala, že jsem na ten film šla.

Pár velice dobrých momentů, ale celkově mi to přišlo hodně utahané a takové neukončené. :-(

Některé filmy ze začátku devadesátých let a lyrické snímky prostě nedokážu ocenit. A Jízda je obojím. Po prvotním okouzlení ze záběrů krásné české krajiny s alejemi jsem po zbytek filmu marně hledala tu pohodu, o které tu jiní píší. Představa společného výletu s touto nevypočítatelnou trojicí mě spíše než cokoli jiného děsí. Nevěděla bych, jestli mám dát dřív nohy na ramena a utéct před tou jejich nekonečnou bezstarostností, nebo riskovat, že umřu nudou. Stejné pocity jsem měla i při sledování filmu. --- Vím, že i cesta může být cíl, ale měla by někudy vést. A tady byly jedinými zápletkami sice dobře zahrané, ale stále jen výstupy, lehkomyslné puberťačky nebo Radkův "zkrat". V mých očích to nezachránily ani chvílemi velmi milé dialogy. --- Za nejsilnější moment považuji závěr, který všechny vrátí zpátky na zem. Paradoxně mi v tu chvíli film připomněl nedávno natočenou road movie Dvojka ze studeného severu. -- Ale abych nebyla jen kritická, zamilovala jsem si scénu u Temelína. :-)

Slovy mého kamaráda: "Film dlouhý tak, že i kdyby byl o polovinu kratší, stále je pořád dlouhý." Na jeho konci jsem už vůbec nedávala pozor a možná tak přišla o některé z jeho nejdůležitějších poselství. Nebo taky ne... Mnoho myšlenek bylo řečeno přímo, jiné pro mne nebyly nové (marně si lámu hlavu, kde jsem je už slyšela, nejsem žádná filozofka, spíše podezřívám moudrost dětských pohádek :-) ) a další bych nerozklíčovala ani tak. Tento film rozhodně není pro každého.

Viděla jsem dvakrát a dvakrát jsem byla zklamaná. Poprvé tak moc, že jsem se této Irvigově knize dlouho vyhýbala, přestože je to můj oblíbený autor. Když jsem ji přece jenom přečetla a líbila se mi, odhodlala jsem se na film podívat podruhé. Myslela, že už pro mě bude film pochopitelnější. Byl, ale ani tak se mi nelíbil. Některé scény, třeba ty z Homerova nejranějšího dětství, se mi zdály ve filmu nadbytečné a na úkor hlubšího vykreslení postav a mezilidských vztahů. Vývoj hlavní postavy, který se v knize odehrává v časovém období mnoha let, byl ve filmu smrštěn do pouhých dvou roků. I to bylo asi důvodem, proč mi hlavní hrdina i na konci filmu připomínal spíš Forresta Gumpa než schopného lékaře. A těch zklamání bylo víc... Zkrátka příběhu, jak je popsán v knize uvěřím i jeho postavy jsou mi sympatické, o jeho filmové podobě toto říct nemůžu. A nic na tom nezmění ani příjemné prostředí, kamera a roztomilí dětští herci.

Začátek filmu velmi slibný, po herecké i filmařské stránce celkově povedený, ale později za mě obsahově sklouzl jen k protivnému příběhu dvou sebestředných hysterických lidí, s tím rozdílem, že jeden se přehnaně prožívá a druhý manipuluje. Jejich nefunkční vztah se nazdory jejich pocitu výjimečnosti neliší od mnoha dalších podobně nezdravých svazků.

Někdy je méně více - Pravda pravdoucí.

Na britské "romantické" komedie jsem asi příliš prudérní a empatická. :-(

Je mi líto, ale už dlouho (jestli vůbec někdy) jsem se v kině tak nenudila. :-( Jediná hvězdička za scénu na návštěvě u dcery.