Slasher

Když už jsem loni doslova zaspal nákup lístku na koncert tady z toho "jednorázovýho" turné, vyšel alespoň tenhle parádní záznam :) Po 20 minutách už je Iggy svlečený, od krve a osahal půlku lidí v předních řadách. Nechá v tom jak všechnu energii, tak kus sebe sama. K tomu Josh a spol. s výrazy nadšení, že toho můžou být součástí, užívají každou minutu a hraje jim to spolu brilantně. Setlist bez chyby. Je to napůl koncert, napůl taková oslava života, nakonec tomu těch 5 dát musím a ač mi zabírá 30GB, rozhodně nemažu. Vrcholy: "China Girl", "Repo Man" a "Paraguay". Hurá za měsíc do kina na tohle, brzo taky vyjde nová deska Queens a já se pos*ru.

Hulvát Jefferies na koni. ATM, zbraně, amíci a jejich Ústava, retardi v Hollywoodu, Darwin a cumshoty na ksicht, útrapy otcovství, letištní kontroly... Zlatý fond a možná jeho nej stand-up.

Na tři skvělé dokumentární díly navazují THE SESSIONS, kde se na restaurované nahrávací zařízení z 20. let sejde celá plejáda hvězd (i co jsem doteď neznal) a v magický atmosféře starých dob zahrají pecku za peckou (obojí covery a originály), s tím, že na každý song mají limit 4 minuty. Vidíme i zákulisí, ať už popis mašinek od samotného strůjce, rozhovory, nebo jak tu kolem běhá Jack White nadšený jak dítě. Brilantní, celý tenhle projekt, určitě se budu vracet.

Čekejte temnou, pomalu budovanou rozprávku nad útěky od minulosti, osudovostí, nevinností, tragédií v bezvýchodných situacích, kde takový ten opravdový sick shit sice nepřijde, ale má to něco do sebe, feeling amerických zapadákovů, příjemný audiovizuál, plno hlubokých řečí, ztracených feťáckých existencí, herce ze SONS, no a samozřejmě toho Mansona, který si sice střihl super roli pořádkumilnýho vrahopsychopata a funguje v ní magneticky, byť s příliš málo prostoru předvést se pořádně. Ale jo, líbilo se mi to.

Ten závěr s Major Briggsem, jeho zprávou z daleký galaxie a "togeeeether foreeeever" songem nemá chybu no 😆

Izraelská misska Gal Gadot je jako ikonická superhrdinská amazonka úžasná, kombinuje v sobě sílu, nevinnost i odzbrojující úsměv jak mohl snad nikdo, klíčový obsazení tedy TOP a takovou radost z herečky si nepamatuju. Dějově je to jeden velký milkshake řecký mytologie s alternativní verzí první světový (včetně generála Ludendorffa jako záporáka - bravo), což je mi osobně mnohem bližší zasazení než tahat sem furt nějaký píčoviny z vesmíru. A co mě překvapilo, postava tak spjatá s američanstvím a národní hrdostí tu zdaleka necpe vlajku Států světu do očí... Že by "časy se mění"? Jinak funguje Chris Pine, fungují emoce, humor, má to dost působivých zpomalovaček i nějaký to vyšší sdělení lidstvu v závěru. Fňuky ohledně délky nechápu, přišlo mi to tak akorát optimál, tohle není film co má mít hodinu a půl přece. Nenapadá mě, co by WW chybělo (snad jedině krev), má to v sobě i něco víc než jen vypočitavý appeal na vaše peněženky a s výjimkou SUICIDE SQUAD jsem zatím se současnou vlnou DC plus mínus totál spokojený. Škoda, že jsem se nekvalifikoval na women-only promítačku...

Těžko bych věřil, že může z pranice o přepočítávání hlasů ve volbách být tak zábavný film, je to tak. Nejen díky skvělým hercům a svižný režii, ale i díky takovýmu tomu coby-kdyby, vzhledem co pak přišlo všechno za Bushe... Taky jsem byl vděčný za přehlednost dění, což takhle v zákulisí politických her, americkýho právního systému a machinací zdaleka nebývá samozřejmostí (ale podmínkou je vaše zvýšená pozornost a zájem o věc). A přesná je tady Isherwooda poznámka o nakládačce Ústavě. Takže kdokoli o to ještě zakopnete a budete přemýšlet o projekci, za mě ano. Kvalitou zhruba shodně s loňským ALL THE WAY též od HBO, připomnělo mi i TRUTH (další trocha bushovský kontroverze) nebo netflixácký GET ME ROGER STONE. "Now listen people, this is a street fight for the presidency of the United States."

"black as a midnight on a moonless night" ☕️ ►

Herecky už posledně převzala korunku Emily Browning a konečně vylezl Crispin Glover.

Dlouho jsem žil v domnění (paradoxně zhruba do Obamova yes we can), že přes nějakou větší rasovou nenávist a nepokoje se už Amerika dávno dostala, pak postupně zjišťoval, jak je to ve skutečnosti horší a ještě horší, než jsem myslel. Povyk kolem Black Lives Matter, rostoucí násilí v částech velkoměst a s tím i "patriotistická" vidlácká zlost a nostalgická ubrečenost hnutí typu Tea Party, to všechno mi poslední léta vrtalo v hlavě a snažil jsem se lépe pochopit. A tohle je ze všeho zatím asi nejlepší, nejsilnější film/ dokument. Jsou to odvyprávěné staré spisy černošského spisovatele, aktivisty a myslitele Jamese Baldwina, jehož volba jazyka mi přišla nádherná a úvahy místy až uchvacující, intimní, smutné a nechybí v nich proroctví. K tomu volený mix fotek a záběrů nemá chybu, hlas Jacksona jako vypravěče a razance "The Blacker The Berry" na závěr taky ne. Podnětný, mnohé vysvětlující a (i vzhledem k aktuálnímu vývoji ve světě) celkem zlověstný snímek, přesto nadějný, zároveň odproštěný od zbytečných sentimentů, plochých naříkání obětních beránků a podobně. Přestávám se divit. "Someone once said to me that the people in general cannot bear very much reality..."