*Elfík*

*Elfík*

Anna Turková

okres Hradec Králové
Antilogistický experiment k obědu: kiti miti/kyty myty


30 bodů

Moje oblíbené filmy

  • poster

    Klub rváčů (1999)

  • poster

    Až vyjde měsíc (2012)

    Já, dávajíc pět hvězd, nejvíce oceňuji krásné čisté záběry, ta souměrnost mě dostala do kolen! Dále tu máme hudbu (obdivuji tě, Alexandře Desplate), herečky a herce (miluji tě, Edwarde Nortone), skvělou režii (děkuji ti, Wese Andersone) ale hlavně ta kamera. Ach, ta kamera (velmi si tě cením, Roberte Yeomane)! V neposlední řadě se omlouvám za příšerné skloňování ultrasupernádhernýchamerickozprzněnýchantiskloňovacíchprotosetakvztekám jmen a zároveň tleskám tomuto vytříbenému druhu humoru, jež Anderson a spol. používají ve svých filmech (dále už jen prosté A). Vsuvka: Edward, vyjadřujíce se k chýši/domku na dřevěné, vysoko vyrostlé nožce: ''A jak ji tedy máme postavit?'' ,,Níž, postavte ji níž.'' Minimalistické dialogy jsou jen důkazem toho, že se nemusí mluvit příliš, ale když už je něco řečeno, je to hláška nad hlášky! Debilně poskládaná věta, vím. Poznejmež trochu té historie: Moonrise Kingdom mě pronásleduje už bezmála rok, kdy jsem viděla první fotky, hned se mi zalíbila ta netypická barevnost, tak typická pro A. Trailer jsem poté viděla, obávám se, zřejmě tak šestkrát. Na MFF byl vyvěšen plakát, dokonce jsem se u něho vyfotila! Jaká to událost! Škoda, že jste tam nebyli. Mimo jiné, pokud by to někoho zajímalo a já věřím, že se někdo takový najde, jsem se vyfotila ve skoku podobnému Věře Chytilové u plakátu (věřte nebo ne) Věry 68. Tyto dvě po sobě jdoucí (jen jednou) události zapříčinily, že jsem oba dva filmy co nevidět vyhledala, a jala se je zhlédnout. A jaké bylo mé překvapení, když A. povýšil v mých očích na režiséra tak schopného, že se bude za několik desítek let (až, houžvička, trochu povyroste) rovnat třeba samotnému Allenovi (dále už jen prosté A). Tak to už ale trochu přeháním, nikdo se přeci nemůže rovnat A. Ani A!! Mějte rozum!! Nicméně, film je jedním z nejlepších, co jsme měli tu čest poznat za rok 2012. Alespoň by mohl dostat toho Oskárka, prosím! Nebojte, už končím, přidávám se do skautů, beru nedělní botky, červenou čapku, do uší brouky, do ruky letenku a rovnou skáči/letím do otevřené náruče A. a spol. Vyčkávám jejich/jeho další film... Netrpělivě, sic natěšeně, byť nedočkavě.

  • poster

    Prázdniny v Římě (1953)

    Co říci k tomuto skvělému filmu? Ono to vlastně nejde tak snadno. Už jen ten krásný příběh, který rozhodně není typický pro romantickou komedii. Tedy kromě toho zamilování ano, samozřejmě. Ale vymyslet zápletku pro RPČL - tedy romantický příběh čisté lásky, to dá celkem fušku. Dále tu máme herce. Audrey Hepburn. Ta by nebyla špatná ani v tom nejhorším filmu na zemi! Dokonce, možná, kdyby ji obsadil Ed Wood do svého, no, výtvoru, tak by to byl zaručeně lepší režisér. Teoreticky. A Gregory Peck byl absolutně k sežrání. A Řím? Jen kvůli tomuto filmu jsem se těšila do Říma a musela jsem navštívit všechna místa, které projeli/prošli. A to včetně schodů s fontánou, které jsem sešla nejméně třikrát (bohužel bez zmrzliny). A.... mohla bych ještě pokračovat, ale mám lepší nápad. Podívejte se na film sami. Věřte mi, nebudete litovat!

  • poster

    Velká ryba (2003)

    To já jsem jednou šla po rovině, zakopla o vlastní nohu, jakž takž jsem se ještě zvedla a v následující vteřině se mi stalo úplně to samé. Mám dva svědky. Ovšem příběhu Edwarda Blooma se to nevyrovná. Už jen to, že ve filmu hraje Miley Cyrus (božínku, Time, cos to provedl?) je tak strašně.....zvláštní, že se na film podívat musíte. Je pravda, že se podobá Forrestu Gumpovi (ten film, ne Miley Cyrus!), ale rozdíl je ten, že Forrest je hloupý a celý film se nese v duchu parodie na Ameriku. Samozřejmě, aby se film zalíbil američanům, tak je to velmi neznatelné. Ale Velká ryba si nedělala legraci z ničeho, jen ukazuje, že člověk, který chce vidět ze světa trochu víc, tak se musí trochu snažit, být kapánek naivní, mít odvahu a vlastně nepřemýšlet. Protože když nad ničím moc nepřemýšlíte, obvykle se vám povedou věci naprosto nevídané. Tak se to stalo u Edwarda. Prostě šel. A když došel, tak vyprávěl. A když dovyprávěl, tak mohl příběh začít zase od začátku....

  • poster

    Snídaně u Tiffanyho (1961)

  • poster

    Eva tropí hlouposti (1939)

    Nechci se chlubit, ale já chodím normálně dveřmi...

  • poster

    Snídaňový klub (1985)

  • poster

    Vykoupení z věznice Shawshank (1994)

    Příběh ze života vězňů? Né! Vězňů, co jsou nevinní? Né! Samé násilí a pár sebevražd? Né a né! Chlap, který je (SPOILER) opravdu nevinný, jenom se připletl do cesty násilnému vrahovi? Né, né a né! Na první pohled opravdu né, jenže když zjistíte, že je to nejlepší a nejoblíbenější film všech uživatelů na čsfd, tak se na to prostě musíte podívat! I když mozek říká né obsahu. Jenže po zhlédnutí filmu, titěrný, malý a někdy nic nechápající mozek zjistí, že se to né změnilo na řvoucí anó a že mozek (a samotný majitel) chce film vidět znova, tak prostě duše toho člověka musí ovládnout tělo a mozek a zjistit, kde je vlastně to tlačítko na opětovné přehrávání. Teď to vysvětlím česky a normálně. Ten, kdo film neviděl, udělal nejpříšernější chybu svého života a do konce světa (za rok) bude tlouct hlavou do zdi. A potom, až ten konec světa nastane, tak si řekne ,,kdybych býval byl tento film viděl, tak bych nebyl nebýval či bývával tak hloupý'' (následek bušení hlavou do zdi). Vidíte? Nevyplatí se nevidět film!

  • poster

    Půlnoc v Paříži (2011)

    Když se v Paříži setmí a padne hluboká noc, vydejte se na procházku. Vydejte se na procházku nočním městem, které nikdy neví, kdy spí. Až trochu zabloudíte, zaručeně se dostanete ke schodům Jen co odbije půlnoc, přijede staré auto. Krásně nablýskané, ze dvacátých, přenádherných let. Prosím, nastupte! Vy, po tomto zážitku, po půlnoční procházce Paříží zjistíte, že váš život by mohl být jiný. Jiný a lepší. A ihned se to rozhodnete změnit. Změníte dosavadní způsob života, vydáte se za svými sny a necháte se unášet spontánností a lehkostí bytí. Žijme přítomností, neohlížejme se na minulost ani na budoucnost. Pojďme se tedy pobavit výtržnostmi Hemingweye, půvabností Adrian, nosorožcem Dalího, nechápavostí Buňuele (u kterého jsem stále nemohla uvěřit, co ten tam dělá), roztěkaností Zeldy a bláznivostí Inez. U té jsem stále přemýšlela, jestli ji mám nesnášet nebo ji litovat. Rozhodla jsem se ji okázale ignorovat a poté nesnášet, což jak si teď uvědomuji, je naprostý nesmysl... U Owena Wilsona jsem se pro změnu nemohla rozhodnout, jestli vlastně hraje nebo si z celého filmu dělá legraci. Jelikož poslouchat jeho hlas v originále, je jako poslouchat někoho, kdo se snaží šeptat, ale stále se mu to nedaří. (Mimochodem, takového člověka znám a není vůbec příjemné slyšet jeho snahu o šeptání). Raději se tedy přikláním k tomu, že opravdu hraje a nenechám se nikým odradit. K úplnému začátku bych chtěla jen podotknout, že ta píseň je skvělá a záběry také (to jsem sehnala ale krásnou kvalitu filmu, všechno je tak úžasně zaostřené, až se tomu sama divím), jenže je to trochu dlouhé a vlastně si říkáte, že by to mohly být dva filmy najednou. Počkat, byly? Že by mi něco ušlo? Na závěr moc děkuji Woodymu Allenovi, že se rozhodl natočit tak skvělý film a ještě uživateli MIGHTTREMU, který mi film doporučil a sice jsem nad ním přemýšlela dlouho, ale on mě výborně popostrčil. Děkuji vám oběma za skvělý zážitek a dám všem vědět, až se vrátím z Paříže, do jaké doby jsem se přemístila (myšlenkově, samozřejmě)! (Jen tak mimochodem, četla jsem předlohu filmu. Vychází z Allenovy povídky, kterou napsal dávno před filmem).

  • poster

    Zahrada (1968)

    Holt všecko se musí dělat s láskou. I ten jeden kůl v plotě se musí pořádně opečovávat a přemýšlet nad ním. Ovšem co kdyby byli dva inženýři a uprostřed jeden řezník?

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace