*Elfík*

Obvykle jsou druhé díly horší než ty první, ale tady se povedlo hodně věcí. Dobře, jednička je proslavená (teda aspoň pro mne) ,,ajajajováním'' a tady jsem se bavila naprostou neshodou dvou různých doktorů, u kterých jsou nejlepší scény někde uprostřed filmu, kde Ann odletí neznámo kam a Stephen se musí plahočit pouští s blíže neidentifikovatelným zvířátkem u nohy (které mohlo jít za ním stále, škoda...). Je pravda, že teoreticky jsme se toho o křovácích v tomto díle moc nedozvěděli, kromě toho, že stále běhají a také se od nich můžeme poučit skutečností, že musíme být vždy vyšší, než hyeny. A že jich tu v České republice máme hodně.... Tleskám, XiXao!!

Nejsmutnější a nejmorbidnější večerníček

Ne, opravdu mě nenadchl pan Tlusťoch lebedíc si ve výkalech. Jeho technika zabíjení je sice velmi kreativní, ale na mě si nepřišel ani slunečník zaražený v zadní části těla. Pláž je velmi poetické a krásné místo, tak proč si ji kazit příšerkami, které zeleně slintají? Snímek považuji za největší pitominu pocházející ze Španělska. A to jsem prosím viděla Buñuelovy, Saurovy a Almodóvarovy filmy. Myslela jsem si, že mě už u žádného španělského snímku nic nepřekvapí. Aha! Překvapilo! Angorilla (zní jak gorila, chudák) zřejmě spadl na hlavu. Ve snu se mu asi toto zjevilo, tak se rozhodl, že vše převede na plátno. Tak to se mu brutálně nepovedlo, hm?

Já ty Ladovy obrázky tak hrozně nesnáším!!! Co je na tom hezkého? Neforemní nohy, ruce se hýbají do všech stran, barvy neodpovídají, nosy neuvěřitelně dlouhé, krajina příšerná a takto bych mohla ještě chvíli pokračovat. Jenže se mi nehce, vždy, když si vzpomenu na jeho obrázky, je mi špatně. A co se týče příběhu, ty také za nic nestojí!

Zvláštně běhal... První link nefunguje, zkuste tento: http://www.youtube.com/watch?v=PWGHY77WuKg

Roku 1960 byli akademici slepí. Jelikož dát za romantický patos, co uráží všechny romantické plnohodnotné příběhy pět Oscarů je velká chyba lávky. Uznávám, že těch plnohodnotných není přespříliš, ale pár by se jich našlo. I z šedesátých let. Billyho Wildera považuji za výborného režiséra, pokud někomu jdou režírovat komedie, tak jemu. Ovšem, když se rozhodl natočit Byt, zřejmě se mu přihodila nějaká zlá příhoda. Nebo při točení filmu usnul. Je zajímavé, že mu nevadily přihlouplé dialogy, nanicovatý příběh, křečovité úsměvy, dlouhá stopáž a nudný námět. Vážně, už u toho námětu se mělo skončit. Mám za sebou přesně dvě hodiny strávené zívaním u obrazovky, koukáním se z okna (straka tam letěla, opravdu!), a všemožným vrtěním se na židli. Jack Lemmon má sice komediální talent, ale zde byl evidentně churavý a od začátku do konce neuvěřitelně protivný. Jeho Buxter je připitomělý a naivní pán, který si myslí, že lezením lidem do zadku si dopomůže k lepšímu životu. Ale co je moc, to je moc. Shirley MacLaine neustále roztomile pomrkává a když to na nikoho nezabírá, začne fňukat. A profňuká se až k samotnému konci, kde se stane náhlá změna. Oba dva, sedíc u jednoho stolu,se přemáhají k hereckému výkonu. Zdá se, že to moc nepodařilo. Vsadím se, že tuto scénu zkoušeli na vícekrát. Opravdu nechápu hodnocení zdejší sorty lidí, jelikož jsem měla za to, že průměr jejich hodnocení bývá velmi často pravdivý. Pokud ale měl film nějaký hlubší smysl, pak jsem ho tedy nenašla a i nadále ho budu okázale ignorovat. Sbohem vy naivní špagety, jež jste byly ceděny přes tenisovou raketu. Život je jako sušenka. Nedáváš pozor a rozlomí se!

Kdo může lépe pochopit svobodu divadelních her, než vězni odsouzení na doživotí? Nikdo a to zřejmě zjistili oba režiséři, když se rozhodli natočit tot dílo A já říkám, že skvostné dílo. Možná to bude tím, že mi bylo vězňů doopravdy líto. A možná, že mám velmi ráda Shakespeara. A jakoukoliv manipulaci se slovy či vynechávání krutě trestám. To tak, že na hru prostě nejdu! Pár mužů z italské věznice si vyzkoušelo zahrát si jednu hru. Zjistili, že je to ta nejlepší terapie či nejlepší věc, kterou tam můžou dělat, aniž by se to dalo považovat za ilegální nebo dokonce za trestnou činnost... Tato terapie v sobě ukrývá zvláštní kouzlo. Můžete se v ní stát někým jiným a můžete si dělat co chcete a hlavně, co postava žádá (!). Chlapíci chytili svou asi jedinou možnost za pačesy. Jali se odehrát představení, za které by nestydělo žádné z divadel. Když si odmyslíte mříže, vězeňské dozorce, šedé stěny, stropy, které už jsou dokonale okoukané vězni, kteří večer před spaním přemýšlí, co tam vlastně dělají a domyslíte červenou oponu a pláště, budete mít pocit, že jste se ocitli na jevišti. Jevišti plném černých duší, jevišti plném vrahů a zlodějů. Ti samí lidé si před týdnem vyřizovali účty dosti svalnatýma rukama, teď stojí proti sobě a odpouští si. Stačí věřit. Stačí si zahrát Shakepeara... (MFF KV 2012)

Musím se pochlubit, že ačkoliv se učím španělštinu teprve tři roky, tak jsem větám celkem rozuměla. Samozřejmě, jen těm tanečním....

Odjede Rick? Nebo Victor? Až do poslední minuty nevíte, kdo vlastně odjede.... A takové filmy mám hrozně ráda!

,,I student má srdce.....'' A to si všimli až teď? :)