bart-leby

S Žižkem je opravdu legrace. Ani tento dokument mi nedal jednoznačnou odpověď na to, zda je SŽ intelektuální šarlatán, záměrný provokatér či skutečně hlubokomyslný filozof, jehož mix Hegela, Lacana a Marxe představuje originální inspirativní výzvu pro radikální levici. – Nejvíce jsem se pobavil, když Žižek ve svém bytě komentuje televizní pořad, v němž o psychoanalýze hovoří tajnosnubně samotný Lacan, těmito slovy: Jsem osvícený a racionálně uvažující člověk a na rozdíl od Lacana preferuji jasné a srozumitelné vyjadřování.

Nesmírně silný a pozitivní film o síle, pevnosti a nezdolnosti přátelství mezi muži, jehož genialitu korunuje skvělý happy end.

Skvělá ukázka toho, jak logika vítězí nad uvěřitelností.

Úderná a tématem vděčná moralitka o tom, jak chudák – byv zbohatl – do ještě větší nouze přišel. Herecké výkony Menšíka a Roubíkové jsou dechberoucí; a ostatní figurkaří také se ctí.

Tento film si v mých očích zaslouží plné bodové ohodnocení už jenom z toho důvodu, že jsem na pointu přišel mnohem dříve, než ji rezisér vybalil. A sebekriticky říkám, že v disciplíně správné tipování point nijak nevynikám.

Neskutečně silný snímek, jehož melancholická atmosféra se mi přesně trefila do nálady. Mužský trojlísetk nemá chybu. Sympaťák jeden vedle druhého, což je minimálně v případě Montyho poněkud paradoxní. Nejlepší scéna je Nortonův monolog před zrcadlem, jímž se vyznává k lásce k New Yorku a jeho obyvatelům.

Několik nesoustavných poznámek k filmu, který mě neskutečným způsobem dostal: Eric Cartman má svatou pravdu, když příležitostně hovoří o „zasraných hipících“… –– Podobné téma, tedy konflikt mezi rozdílnými kulturami se zcela odlišným hodnotovým systémem traktuje též film Černá smrt, ale ten i vzhledem k tomu, že se odehrává ve středověku, nepůsobí tak subverzivně a provokativně. ––  Počas závěrečného twistu jsem si vzpomněl na cikána Janečka z Haškova Švejka a v duchu si říkal, že nesmíme ztrácet naději, že se to ještě může obrátit k lepšímu a že podivná paganská komunita nakonec morálně zvítězí nad poněkud škrobeným a upjatým policistou z pevniny, který ve filmu symbolizuje přísnou a rigidní víru. Zkrátka jsem si přál, aby se ukázalo, že je to všechno jen hra a žádné obětování se nebude konat… –– Skvělý vtip celého snímku spatřuji v tom, jak je hravá, lehce opojná psychedelická atmosféra, která obklopuje život komunity, podržená skvělými tanečně-hudebními vstupu, v samotném závěru šokantně revidována, když se ukáže odpudivý a – měřeno dnešním pohledem – iracionální fanatismus místní komunity, byť z hlediska jejich víry jde o projev výsostně konzistní a souladný.

Velmi přesvědčivý a sugestivní pokus o horor s (duchovním) přesahem. Na druhou stranu pro mě velmi znepokojivý snímek, který mi přinesl filmový zážitek na samé hranici (fyzické) snesitelnosti a který si s největší pravděpodobností netroufnu zhlédnout podruhé.

Peklo jso ti druzí, ale i druhé… Geniální, lehce ulítlý a mírně subverzivně feministický příspěvek k démonologickému diskurzu. Jen tak mimochodem: jsou-li dvě pekla, možná existují i dvě nebe…

Kvintesence duchovního filmu. Tarkovského labutí píseň…