lineker

Nečitelný severský bizárek o jedné ne zcela tradiční rodince. Film o dvoustech slovech a tisících pocitech. Jóhannsson svým debutem navazuje na islandskou školu tichých artových filmů pro úzký okruh diváků. Krutá severská příroda a v ní se někde na konci islandského ostrova odvíjí příběh o soužití lidí a zvířat. Pomalé tempo a minimum slov dává hercům možnost hrát. Noomi se té příležitosti chopila s takovým entuziasnem, že se mne až tajil dech.

To mne ho teda vyndej. Jak dokáže Jensen skloubit multižanrový film do plynoucího, nikterak nedrhnoucího podobenství, ve kterém se divák nestačí koukat kolem sebe a jen čeká z které strany co přiletí. A když to přiletí může se stát, že nebude vědět zda se má právě pochcat smíchy, nebo uronit nějakou tu slzu. Klobouček pane režisére.

Cesta do hlubin astronautovi duše. Nebo, možná dvou duší, z nichž jedna je řádně temná a druhá toužící po pravdě a poznání. Díky Pittovi ( možná nejlepší Pitt, kterého jsem měl tu čest vidět ) a střízlivému scénáři nesklouzl příběh k patosu, čí nějakému ufňukanému dramatu o hledání vztahu otec versus syn. Vizuál silný, hudební podkres více než zdařilý. Prostě parádní drama o touze po poznání, ať již hlubokého vesmíru či pocitů k vlastnímu otci. Po Gravitace mé druhé nejlepší sci-fi desetiletí.

Ale jo no. Je to jiné. Je to své. Vynasmažím se to dokoukat.

Příznačné srovnání světského a duchovního světa dobově umístěné na konec druhé světové války, kdy řádové sestry z polského kláštera po zběsilém řádění sovětské "osvobozující" armády jsou nuceny vyhledat profesionální lékařskou pomoc. Po ruských vojácích totiž nezůstali jen stopy na duších nebohých sester, ale i něco v jejich dělohách. Mladá francouzská lékařka se i přes značné riziko ujímá péče ošetřující lékařky těhotných řeholnic. Konfrontace mezi přísným řádem a lékařským povoláním je nevyhnutelná. Film, při kterém je možno si položit desítky zásadních otázek, a dostanete stovky různých odpovědí.

Další Amenábarův podařený kousek. Film, kde naše současná "mnohovíra" dostává pěkně na zadek. Film, kde musí křesťanství jakožto novonáboženství těžce a krvavě bojovat o své místo na slunci a při té cestě mu není nic svaté.Snímkem je však nejsilněji řečeno okřídlené, stokrát řečené a stokrát prvadivé, že je opravdu jedno jsi-li křesťan, žid či pohan, žena nebo muž. Jde jen o to zda jsi dobrý nebo špatný člověk. Plnému hodnocení mne brání jen to, že nebyl naplněn od Amenábara očekávaný emocionální zásah přímo do srdce. Spíše to byla trefa do steheního svalu. Ale pod kůži se mně stoprocentně tenhle španěl dostal.

Ta největší pecka od Linehana ( a že těch dobrých věcí dal dokupy hodně). Všechny tři série se povedly.

Jen o málo slabší než pro mne kultovní seriálová verze. Možná i tím, že je to natočeno sedm let po nejlepší, tedy první sérii a tahle supr partička se stala trochu vyčpělá. Ale i tak, kdo si potrpí na Linehanův nekonvenční humor zklamaný nebude.

Poprvé mne byl seriál předložen jako pubescentovi. A již tenkrát při mém tehdejším vnímání světa ( černobílého ) se jednoznačně zařadil na stranu černého ( černá byla pro mne to lepší ). Už několik let si říkám, proč nějaká TV nesáhne k reprízám. Tak jsem se nyní dočkal..ale proboha ten vysílací čas!!

Burtonovsky typická coloroidní podívaná se spoustou bizarních postaviček, kostýmů a charakterů. Popravdě Carollův román mně vždy přišel lehce ujetý a žádné velké potěšení při jeho četbě jsem neprožíval. Na Timovo zpracování jsem se však těšil neboť jsem očekával silnější odchylku od původní knihy plus slušnou dávku digitálních triků. To vše jsem ve filmu našel a připočtu-li velice slušné obsazení (Mia je opravdu velmi šarmantní Alenka) jedná se o nadprůměrnou podívanou.