Recenze (1 908)
Vražda v Orient expresu (2017)
Vražda v Orient expresu je co by geniální předlohy natolik provařené téma, že film lze hodnotit pouze z hlediska zpracování, neboť co se týká zápletky, znalý divák již ví co ho v podstatě čeká a tuší, že vrahem nebude zahradník. Branagh zvolil formu silně osobní, ale pouze k postavě, kterou sám ztvárnil. Hercule Poirot, je v jeho podání možná trochu více člověkem než detektivem, což pro mne ovšem nebylo vůbec na škodu. Co mne však mrzelo je to, že ostatní postavy se v tu chvíli staly jen komparzem na šachovnici, které v silně inviduální partii světové detektiva trpělivě počkali na veliký mat. Vzhledem k hvězdnému obsazení to samo sebou trochu mrzí. Plusem budiž technická stránka filmu, lokace, samotný vlak, hudební doprovod, téměř dokonalé.
Princezna a bojovník (2000)
Jak jednoduše a přitom účelně dokáže Tykwer točit. Stačí mu vzít dva lidi z periférie společnosti a postavit trnitou, nelehkou cestu k jejich vzájemnému sblížení. Možná chvílemi v jednotlivostech zdlouhavé, ale nakonec si uvědomíte, že to vše mělo nějaký význam, přesah, který do celkového filmového obrazu dokonalé zapadá. Posledních dvě-tří minuty za doprovodu jednoduché klavírní melodie si nenechte ujít.
Mlha v srpnu (2016)
Další ze sebevědomých německých pohledů do zpětného zrcátka. Cílené vraždění vlastních obyvatel v rámci pročištění genetických základů. Zrůdnost na druhou vygradovaná závěrečným doslovem.
Tichá bolest (1990)
Hrozně pevné v základech, na které jsou nabaleny silné fragmenty doby. Tichý film, ale přitom silně křičící při kterém jsem se nejednou přistihl s bezmocně zatatými pěstmi.
Dabing Street - Supervizor (2018) (epizoda)
Kdo jiný si může dovolit do jedné z epizod úmyslně zakomponovat totální trapnost (scéna s Faltusem). Jedině Petr Zelenka.
Velká čínská zeď (2016)
Tak tohle byl solidní digitální chaos bez hlavy, paty, ale také rukou a mozku. Vůbec nechápu účast hereckých es v téhle omalovánkové čínské estrádě. Platby složenek za tím snad nebudou.
Učitelka (2016)
Jan Hřebejk v nejlepší formě. Nikoliv komedie, ale depka a beznaděj je to co pro mne nyní táhne jeho tvorbu. Po Nevinnosti další ne zrovna příjemný film, ve kterém se však příběh tu a tam podaří slušně odlehčit. Profesně skvěle podané drama o době, kdy nám nevládli schopní, ale ti schopní všeho. Komunismus je svinstvo a komunisti jsou svině. Naléhavé a bohužel i dnešní. Některým lidem pane Karlos by možná neuškodilo kdyby na něj nějaký komunistický dobytek skutečně zaklekl.
Špína (2017)
Minimalistické ovšem úderné. Film u kterého vám prostě není dobře. Práce kamery, která se dá přirovnat k dokonalým tahům malířského štětce.
Lesní rituál (2017)
Švédští lesní trollové a skřítkové jsou již pasé. Tím střídajícím je jakýsi Velesob, který se stal modlou pro malou lesní subkulturku. No a když se tyhle husté severské hvozdy rozhodně navštívit skupinka londýnských barových týpků s lehce nevyřešenou minulostí je o zábavu postaráno. Tak jako většinu mne více bavili první dvě třetiny filmu.
Atomic Blonde: Bez lítosti (2017)
Oproti Wickovi si dali tvůrci trochu více práce se scénářem. A i když se v něm možná až moc zamotali do vlastních uliček a trochu tím ubrali filmu na tempu, pro mne tahle špionážní jednohubka i pro tu implementaci do doby pádu totality za doprovodu hudebních pecek devadesátých let náboj měla a s chutí jsem ji přežvýkal.