mohamedsfinger

Hodně syrová kriminálka, která přináší noir do jihoafrických slumů. Tohle mám hodně rád, hutný kriminální případ a zároveň přesahy do jiných "vážnějších" témat, tady tato kombinace funguje skvěle. Celé by to nemohlo fungovat bez výborných hereckých výkonů, minimalistický Forest Whitaker a překvapivě zhýralý macho Orlando Bloom. Velké překvapení, velká paráda.

Smysly rozdrážděné až na hranici extáze. Sexuální napětí surrealismu a husí kůže z neznáma a nejistoty. Žena. Tady člověk nepotřebuje nějaký další děj, jen se musí plně oddat té touze.

Obstojné sociálně kritické drama. Ale Tycův pokus o Loachovskou atmosféru a poetiku, který bohužel vychází tak napůl. S tím scénářem, kde dialogy šustí papírem jako tady, se toho nedá moc dělat. Herecky to táhne nečekaně civilní Polívka a Tereza Nvotová (fakt jí bylo v té době už 20?), zbytek holt nenadchne ani neurazí (což mě, pravda, u Šiškové docela překvapilo).

Pro mě hodně zásadní film. Radikální nejen po stránce formální (experimenty s obrazem, barevnou symbolikou a hudebním kontextem), ale také tím, že téměř rezignuje na příběh, ze kterého ponechává jen surrealistický skelet, který připomíná filmovou báseň. Právě práce s barvami velmi připomíná tvorbu Wima Wenderse, k němuž (a hlavně jeho Nebi nad Berlínem) odkazují i četné pohledy na panorama Prahy, krajinu města a také meditativnost celého filmu. Film je silně propojen s hudbou Psích vojáků a mnohé scény získávají smysl až při znalosti textů skladeb, které je doprovázejí, a hudba zde tak neplní jen funkci doprovodnou, ale i narativní.

Po sedmileté tvůrčí přestávce natočil Tyc oproti předchozím dílům formálně dost umírněný film, který v některých momentech vypadá až televizně či dokumentárně. To ale pouze odpovídá vybranému tématu, adaptaci skutečného příběhu rodiny potýkající se s xenofobií nového bydliště. I přes tuto zdánlivou umírněnost je ale film opět vizuálně velmi zajímavý, hlavně díky kameře Patrika Honzauera. Velmi netradiční je v tomto filmu práce s humorem, který zde nepůsobí jako odlehčující prvek, ale naopak atmosféru ještě vyhrocuje a sarkasticky komentuje. Tradičně bravurní herectví Ivana Trojana i debutující Petry Špalkové působí v kontrastu s dětskou spontaneitou a nevázaností velmi přirozeně.

I přesto, že film řeší vážná témata, není filmem smutným, Tyc opět využívá svého zvláštního smyslu pro humor, který se objevuje na těch nejnečekanějších místech a snad ještě více než dříve připomíná schormovskou poetiku. Oproti předchozím filmům ubylo tradičních dlouhých záběrů přírody a poetických symbolů a režisérova záliba ve vizuálních experimentech, byť se projevuje i v tomto komorním snímku, je často velmi nenápadná, ve prospěch děje a dialogů. Právě příběh a vztahy v tomto filmu dostávají prostor jako nikdy. Snad poprvé hrají v Tycově filmu pouze profesionální herci, na jeho poetice se to ale vůbec nepodepisuje. Schmitzer, Medvecká i Špalková podávají další z životních výkonů.

Nádherné animované sci-fi, které dost výrazně předběhlo svou dobu, ani ne tak animací (která je mimochodem hodně zvláštní a krásná), ale hlavně myšlenkou. V každém okamžiku se je na co dívat, no a taky co poslouchat. A to vše vzniklo ve studiu Jiřího Trnky v době rozjíždějící se normalizace...

V podstatě strašně jednoduchý, až klišovitý příběh, který ale díky střihové skladbě působí mnohem sofistikovanějším dojmem. Za super muziku, skvělé herecké výkony a výborný monolog na podiu bych snad dal i čtvrtou hvězdu, ale pak si prostě zase uvědomím, že je pořád hlavně ždímač slz.

Noir s estetikou MTV porna, velký vztyčený prostředník vůči zbytečnosti jedné generace. Dokonalá audiovizuální stránka, která je hypnoticky vyprázdněná a plná požitků jako celý příběh filmu. Celé to táhne skvělý James Franco, ale musím říct, že ty Disneyho holky tam fungují skvěle podvratným způsobem, stejně jako Britney. A ten ironický záblesk v očích je vlastně to nejdůležitější.

Ten čistě americký příběh, legendy a hlavně nadhled, to je to, co tady funguje dokonale. Tak, jak má to poslední kolo vypadat.