Mara97

Kdo ten konec čekal, má můj respekt. (spoiler)

Po závěrečné scéně jsem neměl slov, byl jsem dějem naprosto pohlcen. Až precizní a dokonalý scénář, jako pevná víra sledované rodiny, žádná hudba (a to ani v závěrečných titulkách), která je mnohokrát během celé stopáže kritizována... Kreuzweg je naprosto ojedinělý snímek, který nemá obdoby, zvlášt v dnešní době, ve které už křesťanství nemá takovou váhu jako dřív. Film lze pochopit mnoha způsoby a to jak podle vyznání, tak podle hodnot, které životě každý z nás uznává. Kdosi zde psal, že se jedná o antireklamu na křesťanství. Blbost. Kreuzweg naopak jasně ukazuje, co může víra v životě znamenat a že dokáže člověka naplnit opravdovým štěstím. Jenže my jsme nesledovali obyčejné katolíky, jak by si někdo mohl myslet, nýbrž extrémně radikální. Až tak moc, jako z minulosti - kdy touha po svatosti převyšovala vše ostatní, kdy vlastně matce ve filmu nezáleželo na tom, že její dcera je mrtvá, ale že žila až příkladným životem, který vlastně bez jejího vědomí obětovala Bohu - jako by se mi zdálo, že by filmaři inspirovali u nás, příběhem Anny Zelíkové...

Z hlediska zpracování se jedná o čisté mistrovské dílo, film sice nedosahuje až tak závratných kvalit jako třeba Osvícení a Mechanický pomeranč, přesto je někde úplně jinde jak filmy podobného žánru. Námět není až tolik strhující, to, co je třeba za zmínku, je provedení filmu, naprostá preciznost v každém okamžiku a jakékoliv maličkosti. Herecké výkony jsou dokonalé, hlavní postavy přesně znázorňují pocity, které má divák pochopit - i když je Cruise rozpolcený, zvědavý, naštvaný - všechno poznáme. Také zajímavá je samotná stopáž filmu, která přesahuje dvě a půl hodiny. Přitom má jen 3 části, přičemž ta hlavní, v honosném sídle, kde se odehrávají nejrůznější rituály, netrvá snad ani 20 minut. Vše ostatní jen předznamenává, respektive ukončuje a vysvětluje tu hlavní část, která je pro diváka asi nejvíce autentická a speciální. Perfektní výběr hudby, Kubrick nezklamal ani naposledy. Sice to není jeho nejlepší film, pořád je ale o hodně před ostatními.

Úžasné, extrémně napínavé, mrazivé, těžko se hledají slova, která by dokonale vystihla další z mnoha TV filmů od Kinga. Tento je ale bezkonkurenčně nejlepší. V komentářích jsem také četl hodně pozitivní ohlasy, ale i tak hodnocení není naprosto plné, které by odpovídalo kvalitně filmu podle komentáře. Proč neohodnotit absolutně plným počtem? Vždyť tomu nechybělo vůbec nic! Neuvěřitelně propracovaný děj podávaný hodně napínavou formou se spoustou zvratů - často se ve filmu ukáže, že všechno je zas jinak, než jak zprvu vypadalo. Atmosféru snad ani nemusím zmiňovat, z některých scén jde mráz po zádech. Název "Časožrouti" je až moc zcestný, působí hodně komicky a béčkově, navíc při pohledu na nízké hodnocení vůbec nevypadá lákavě pro diváka. Přitom jaká to je škoda. Kdyby se něco takového natočilo dnes, samozřejmě s lepšími efekty a ještě napínavější hudbou, byl by to trhák.

Je mi hrozně líto těch, kteří ve svých komentářích píšou, jaká to byla nuda. Že si nemůžou užít úžasné dílo, nejlepší, co jsem viděl za poslední dobu. Cuaron dokázal, že rozsáhlý děj není příliš podstatný. Tady jde hlavně o pocity, abychom se vcítili do role dvou hlavních hrdinů tak naplno, abychom nevnímali okolí, ztratili pojem o čase, jen si vychutnávali záběry na Zemi a přáli alespoň Ryan, aby se vrátila domů. Po tom, co se Ryan vrátila na Zemi, jsem ještě přemýšlel, co se bude dít a jak se příběh zkomplikuje, protože jsem předpokládal, že film ještě není ani v polovině. O to více jsem byl překvapený, že už byl konec - tak moc jsem ztratil pojem o čase! Zřejmě těmi dlouhými záběry, jinak si to nedokážu vysvětlit. Něco podobného se mi to ještě nestalo a očekávám, že už taky nestane.

Obvykle moc tento typ komedií nemusím, ale tohle se opravdu povedlo! Během celé stopáže nejen, že jsem se nestačil nudit, ale také mě ani nenapadlo podívat se na hodinky, což je jeden z náznaků, že se tento film velmi povedl. Kromě hodně slušného příběhu jsem se samozřejmě dočkal slušné várky vtipů, která by se vyrovnala snad Eurotripu. Inbetweeners jsou ale možná ještě lepší. Konec je sice dost předvídatelný, ale po té hodině a půl jsem to té čtveřici hrdinů hodně přál a asi by nebylo dobře, kdyby se vraceli domů tak nějak ''s prázdnou''.

"Špatná zpráva je, že čas letí. Dobrá, že jsme všichni piloti." Poslední dobou mi docházejí filmy, už se prostě nemám na co dívat. A proto stále častěji využívám nového vyhledávače, kde si můžu podrobně zadat film, který zrovna chci vidět. Tak jsem se nějakým způsobem dostal k filmu Cashback, který mě okamžitě zaujal, nejspíš vím proč. A film mě nezklamal, naopak, nadchl mě. Něco takového jsem už prostě dlouho neviděl. Krásný mix drama, komedie, fantasy, romantiky, dá se snad říct, že od všeho něco. Zejména druhá polovina nabrala na humorné stránce, nasmál jsem se opravdu hodně. Je škoda, že jsem se k tak skvělému filmu dostal až tak pozdě, šest let po uvedení, že není ani až tak známý. Je to škoda, protože něco takového se jen tak nevidí, film, který prostě nemá konkurenci...

Limits of Control, jeden z nejnovějších filmů Jima Jarmusche, nebyl kritikou moc dobře přijat. A stejně tomu bylo i u diváků, kteří byli většinou tímto filmem zklamáni. Najde se pouze pár opravdových fanoušků tohoto snímku a patřím mezi ně i já - tady se pokusím vysvětlit celý děj a poselství, které mě napadá při každém dalším zhlédnutí filmu. Už hodněkrát jsem viděl napsáno, že film nemá žádný děj. A to nejen u samotných diváků, také v recenzích uznávaných serverů. Ale vždyť to není pravda, film má děj, dokonce velmi jednoduchý - hlavní postava, Isaach de Bankolé, je nájemným vrahem a má za úkol najít a zabít Billa Murrayho. Přesněji nevíme, o co vlastně jde, čemu Bill Murray velí, není to ani příliš podstatné.--- Ohromně důležitý je úvodní rozhovor na letišti. Je třeba poslouchat vše, co je vrahovi zadáno, nejdůležitější je věta: "Použijte vaši představivost a schopnosti" - to je samotným klíčem k úspěchu. Muž, který zadává podstatné informace, je nejspíš velitel celé akce. Po celou dobu rozhovoru drží v ruce gumu - to lze chápat, že se jedná o někoho velmi důležitého, protože všechny tajné kódy, které jsou později předávány a následně polykány, jsou psány tužkou. A tužku může guma snadno smazat. Hlavní hrdina dostane klíče, doletí do Madridu a musí čekat. Během celého filmu si k samotáři sedají nejrůznější lidé a sami se sebou vedou monolog. Jejich mluvení vždy začíná slovy: "Nemluvíte španělsky, že?" Bankolé španělsky opravdu neumí a když na něj někdo takto promluví, odpoví pouze "ne". Proto je i dost možné, že je právě tím americkým gangsterem a vrahem, za kterého ho považovaly děti v Seville. Neruzuměl jim, proto odpověděl záporně, ale to, že je gangster, nevyvrátil. Ale vrátím se zpět k monologům. Pro někoho jsou zase nesmyslné, ale přece mají význam. Vedlejší postavy mluví o tom, co patří do života, co ho nějak tvoří, ať už to je hudba, film, věda, způsob života... A navíc dodají myšlenku, proč je pro ně dané téma zajímavé a i samotné diváky nutí k přemýšlení nad proneseným výrokem - např. dřevěné nástroje si pamatují, co se na nich v minulosti hrálo a tóny dodnes rezonují v molekulách dřeva, filmy jako způsob poznání života v minulosti atp. Ještě jsem si všiml, jak Tilda Swindon zmiňuje zničeho nic hudbu Franze Schuberta. Proč ho zmiňovala, se dozvíme až o něco později, při monologu Johna Hurta o bohémech. Franz Schubert je přeci typický tím, že žil velmi bohémským životem. A zmínění hudebních nástrojů, že si pamatují, co na nich bylo kdy hráno, určině souvisí se starou kytarou, ze které si samotář vezme jednu strunu jako nástroj k vraždě.--- Během celé délky filmu si jednotlivé postavy vyměňují krabičky od sirek. Nejsou v nich však jen sirky, nýbrž papírky s tajnými kódy, nebo diamanty (ty jsou právě na začátku zmiňovány jako předměty, které jsou nejlepšími příteli žen). Totiž celá tato operace, která vede k zabití, se skládá z několika lidí. A právě Isaach de Bankolé má tu funkci nejdůležitější. Každá z postav má nějakou funkci, postavy si navzájem předávají tajné informace, které jim pomáhají k plnění úkolu. Informace, nebo vlastně kódy, jsou velmi tajné a musí se ihned spolknout - operace je totiž velmi tajná a všichni jsou sledování ať už autem, které zajme a odveze Tildu Swindon, nebo vrtulníkem, který doprovází diváka celým filmem.--- To, že má Isaach de Bankolé v každém ze tří měst jiný oblek, byl nebral až tak jako příliš podstatné. Za důležité bych určitě uvedl muzeum v Madridu, kam hlavní hrdina chodí každý den. Vždy si prohlédne jen jeden obraz, potom zase odejde. O tom, jaký obraz má hledat, je pravděpodobně v těch kódech, které dostal v krabičce od sirek. Obrazy vedou k tomu, aby věděl, co bude následovat v den, nebo za nějakou chvíli. Jednou uvidí housle - další den za ním přijde muž s houslemi, uvidí nahou ženu, kterou pak bude mít v bytě a která ho má odvést od práce - tady musí hrdina prokázat opravdu silné hranice ovládání. A nebo, na konci filmu, uvidí samotář prázdné, čistě bílé plátno, to znamená pouze jediné - už nic následovat nebude, práce je splněna.--- A proč tedy musí dojít k vraždě? Napadá mě jen jedno možné řešení. Několikrát ve filmu zazní píseň s opravdu zajímavým textem, který vede k zamyšlení: "Kdo si myslí, že je víc než ostatní, musí jít na hřbitov. Tam uvidí, čím svět skutečně je, je jen hrstkou hlíny". Proto si myslím, že byl Bill Murray, který je na konci filmu zabit, se asi hodně povyšoval nad ostatní - toto docela i potvrzuje jeho chování a povaha, kterou ve filmu ztvárnil. A to, jak se samotář dostal do přísně střežené "pevnosti", bych moc neřešil, na letišti mu bylo řečeno, aby použil svoji představivost (navíc ještě obdržel půdorys budovy), potom ji tedy použil, přesně, jak mu bylo zadáno...--- Isaach de Bankolé má opravdu výjimečné hranice ovládání. Když pracuje, nenechá se ničím znervóznit, odradit, jen nějaké problémy má s dvěma šálky v kavárně, když se číšníkovi ho nedaří obsloužit, jak by si představoval - to bych přisoudil tomu, že i sám samotář, vrah, má občas s tím ovládáním problémy a bojuje s tím - dá se říct, že úspěšně. Možná jsem to napsal příliš chaoticky a bude se v tom těžké vyznat, jedno ale je jisté - tento film je jeden z nejgeniálnějších, co jsem kdy viděl. Každý ho může chápat po svém, já si při každé další projekci všimnu něčeho nového, a také určitě obsahuje nějaké poselství. Film vlastně zobrazuje život jako takový - můžeme ho brát jako jakýsi návod, jak se máme chovat a čemu se věnovat, nebo jen myslet na to, že ve světě probíhají stovky, možná i tisíce takových plánovaných akcí a shledání, které vedou k dosažení určitého cíle - kdy si hodně lidí pomáhá, doplňuje se navzájem a nakonec jeden má rozhodující úlohu.

"There was me. That is, Alex, and my three droogs. That is, Pete, Georgie and Dim... " Šokující, kontroverzní, ale geniální. Tak nějak by se to dalo nazvat. Celkem dlouho trvalo, než jsem k tomu filmu dostal, dlouho jsem se tomu vyhýbal. Ale byla to chyba. Film má neuvěřitelný příběh, který se rázem ve věznici úplně obrátí. A hudba byla skvěle doplňována tou Beethovenovou. Jeden z nejlepších filmů, 85% je pořád málo.

Šel jsem do kina jen s tím, že uvidím něco úplně nového - "sen ve snu" - prostě něco, co tu dosud ještě nebylo. Jinak jsem už nevěděl vůbec nic, jaký to je žánr, kdo to vlastně natočil, prostě úplně naslepo. A o to více jsem byl překvapen. Od první minuty jsem hltal přímo vše, co jsem viděl na plátně, byl jsem uchvácen všemi efekty, hudbou, výkonem DiCapria, úrovněmi snů... Po skončení filmu jsem nebyl schopen slova, jen jsem jistě věděl, že si to doma musím co nejdříve pustit celé znovu a opět si to vychutnat. Nolan natočil jedinečný film, který prostě nemá konkurenci.