Kkahunaa

Velice odvážný film z východního bloku, který řeší tematiku homosexuality na sklonku roku 1989. Je otázka zda tento snímek prostě utekl cenzorským zásahům či byl opravdu systémem posvěcen jakožto studie deviantního chování. Tak či tak, Coming out je nesmírně originálním dílem, které má vesměs objektivní charakter. Nemoralizuje, nepoučuje, nekárá, prostě „vystupuje – se svým názorem – ven,” což může být volným překladem originálního názvu.

Sledovat snímek Pokrevní bratři, je jako koukat do hlavně pušky při jejím čistění (jedna z úvodních scén filmu). Nikdy nevíte, co se v tu chvíli stane. Komediálně laděný western s prvky drama (resp. eastern či red western) nemůže zcela zakrýt dobovou poplatnost. Hlavní střet kultur, kmene Komančů a bílých přistěhovalců, je podán jednostranným hledím. Indiáni - rudí bratři jsou vykresleni jako vykořisťované oběti, bílí jako kapitalističtí utlačovatelé. Byť se chce divák přikloniti spíše na stranu Indiánů (poněvadž historie jim dává za pravdu, bohužel až hodně zpětně), nemůže se jistě ubránit pocitu, že s ním někdo ideově manipuluje. Tento rozměr snímku není příjemný. Na druhou stranu komediální charakter snímku je skvělě propracován hlavněv díky ústřední dvojici Dean Reed-Gojko Mitic. Dramatickou polohu zase podtrhuje způsob snímání kamery, která například z podhledu prolétne zdevastovanopu indiánskou vesnicí, kterou z plesíru vypálili kavaléristé. Ojedinělý vjem ve westernovém žánru je zasazení příběhu do zimního období, kdy je krajina pokryta sněhem. Motiv sněhu se totiž ve westernech objevoval velice zřídka.

Americký herec-zpěvák Dean Reed (přezdívaný Rudý Elvis), neustále poskákující ale i zpívající Václav Neckář, dvojice neschopných šerifů v podání Heleny a Jana Růžičkových, jiný vychytralý a dosti úlisný šerif hrající kulečník výhradně na slepém koni (akurátně záporácký Siegfried Seibt), hudba od Karla Svobody; toto vše a mnoho dalšího vás, společně s až roboticky odvyprávěným příběhem – to je bohužel hlavní celková slabina – čeká v tomto východoněmeckém filmu s prvky hudební komedie a westernu. Zkrátka tvůrce (sám Dean Reed) zkusil nashromáždit od všecho trochu. A tak spokojeni-nespokojeni výsledkem, tento film nenudí. Spíše je z něj smutno, poněvadž šanci nedostal kvalitnější scénář.

Film Signale od režiséra Gottfrieda Kloditze byl nejnákladnějším sci-fi filmem v NDR, v jeho druhém sci-fi počinu s názvem V prachu hvězd se již řekněme poučil z chyb svého předchůdce. V prachu hvězd je velice zvláštním filmem, který má až groteskně absurdní atmosféru lehce prodchnutou psychedelií á la LSD. Mohl by se směle zařadit mezi takové roztodivné opusy jako je např. Barbarella (1968), a to hlavně díky tzv. muziko terapii (v Barbarelle byl zase tzv. Orgasmotron). Navíc zde hraje hlavní roli československá herečka Jana Brejchová a dále například polský herec Leon Niemczyk.

Technicky nesmírně propracovaný film, který je svou výpravou srovnatelný se serií Star Trek (1966). Námět zase připomíná takové filmy jako 2001: Vesmírnou odyseou (1968) či Ikarie XB1 (1963). Filmu Ikarie XB1 se tento východo-neměcký snímek (úmyslně-neúmyslně?) dosti přibližuje. Navíc hrdinové Signálu se snaží zachránit jinou loď, která se jmenuje Ikaros. Je zde ale i patrná snaha o připodobnění se k až mysticko-filosofickému opusu 2001: Vesmírná odysea, což nedopadlo dobře. Místo filosofie či symbolismu je v Signálu pouze změť dialogů, monologů, které jsou jen odříkány, ale jsou naprosto bez významu i pro samotný děj. Za zmínku stojí vizionářsko-futuristické pojetí hraček (dětské helikoptérky), které již dnes mají svou reálnou, dospěláckou podobu ve formě dronů.

Lehká černá komedie Cialo nemůže zapřít svou podobnost s jiným snímkem, který si pohrává s propojováním dějových linií, a to s filmem Pulp Fiction (1994, Quentin Tarantino). Ústředním motivem je i dle názvu – tělo. Toto tělo patřilo jistému Woltrovi (Rafal Królikowski), který se pod rukama patřících nespočtu dalších až pitoreksních figurek, dostal ve své současné „kadavér” podobě do opravdu bizarních situací. Všichni se Woltra, jeho těla, chtějí zbavit, jenže sami mnohdy skončí hůře než on. Opravdu zábavným vjemem jsou postavy dvou bratrů (Jacek a Cezary Poks), dvojčat přirostlých k sobě. Jeden je spořádaný muž, druhý gangster. Dohromady jsou glosujícím superhercem, který na sebe ve filmu strhne většinu pozornosti.

Psychologicky laděný komorní snímek Nůž ve vodě je prvotřídním debutem dnes již světoznámého režiséra Romana Polanského. V tomto filmu uchopil látku mezilidských vztahů v podobě ústřední trojice postav. Příběh se odehrává okolo manželského páru Andrzeje a Krystyny (Leon Niemczyk a Jolanta Umecka), kteří naberou náhodného pasažéra (Zygmunt Malanowicz) do svého na tu dobu luxusního vozu. Mladého pasažéra chtějí vysadit na konci cesty, až dojedou ke své plachetnici u břehu Mazurských jezer. Andrzeje však napadne pozvat mladíka na přojížďku lodí. Již na počátku příběhu je patrné napětí mezi manžely. Tyto vztahy se dále rozdmýchají, až trojice vyrazí směr vodní hladina.

Minimalistická filmová esej, která vyprávý příběh dvou kolegů fyziků. Jan (Jan Myslowicz) žije se svou ženou Annou (Barbara Wrzesinska) na venkově spokojeným rutinním životem. Marek je světácký světoběžník (Andrzej Zamecki), Který baží po kariréře uznávaného fyzika. Oba svede dohromady Markova návštěva na Janovo statku. Zprvu se návštěva odehrává v kamarádském duchu, ale posléze vylezou na povrch určité minulostní spory a skutečný důvod, proč Marek přijel. Klidná kamera (fenomenální jsou např. záběry shora, které zabírají krajinu a silnice, po které jde stádo krav), hloubavá hudba od Wojciecha Kilara (tento skladatel zkomponoval hudbu např. pro filmy jako jsou Dracula, 1992; Devátá brána, 1999 či Pianista, 2002) a herecký minimalismus hlavních protagonistů, toto vše dělá z tohoto díla spíše vědeckou práci nežli typický film.

Závist jako hlavní motiv. Zygmunt (Jerzy Stuhr) a jeho žena Marysia (Anna Dymma) na své zahradě objeví obrovského „drabaře”, kterého tu zřejmě zanechal circus. Marysia je zprvu na rozpacích, ale Zygmunt má jasno. Našel právě své štěstí v tomto exotickém zvířeti. Ani náhodou nemá v úmyslu na něm vydělávat. To, co chce, je velice prosté: procházet se se svým velbloudím přítelem po polské krajině. Obec a ostatní lidé si ale myslí své, a tak: „když ho nemůžeme mít my, nebude ho mít nikdo, natož ty Zygmunte!”

Pracovat v divadle je na první pohled nesmírně lákavé (lze tomu věřit, pracuji v divadle – pozn. anotátora). Nablýskané kulturní prostředí, kde se intelektuálno snoubí s uměním. Nic není vdálenější realitě. Pod tímto pozlátkem se po čase zjeví krutá realita, kde hlavní roli hraje pokrytectví, přetvářka a kariérismus. K tomuto zjištění dospěje i mladý krejčí Romek (Juliusz Machulski).