Kkahunaa

Jaký je smysl? Má smysl pokládat takové otázky? Člověk celý život hledá smysl. Smysl života, existence, funkcí, vzniku či zániku. Mladý člověk nasává život plnými doušky. Čas pro něj plyne pomalu. S přibývajícím věkem ubývá elánu, sil, ale otázky se dále kumulují. Sv. Augustín zastával teorii, že člověk, aby poznal pravdu, potřebuje Božské osvícení – iluminaci. Sám prý není schopen dojít k žádnému poznání. Ať již pod pojmem iluminace vidíme cokoliv, díky hrdinovi tohoto filmu (Stanislaw Latallo), máme možnost pozorovat psychologicko-společenský vývoj člověka v nejzásadnějších letech jeho fungování.

Ježek jako hlavni hrdina v jinak lidském světě? Proč ne… Tento animovaný film funguje jako společenský atak nejen na křesťanské hodnoty, které jsou na první pohled v Polsku dominantní. Část mladší generace si ale myslí něco jiného.

Vězeň 287138 (Daniel Olbrychski) je hlavním hrdinou tohoto absurdně laděného filmu, a to doslova. Náš hrdina je raketou vystřelen na zvláštní planetu, kde se rázem stane opravdovým „bohaterom” (hrdinou). Je mu přidělen zvláštní, výstřední úředník (Jerzy Stuhr), který mu má splnit vše, na co jen pomyslí. Oplátkou za všechna privilegia, která má na této planetě výhradně on, je povinnost spáchat takový zločin, za který by ho mohli napíchnout přes jeho rektum. Tento akt nabodnutí je na této planetě považován za velmi oblíbenou formu zábavy. Každý bohatýr tím prý dobrovolně prošel. Náš hrdina však potká nebezpečně krásnou dívku (Katarzyna Figura), kvůli které se pokusí změnit svou odevzdanou povahu.

V tomto filmu se režisér Piotr Szulkin snaží obsáhnout problematiku fungování společnosti po výbuchu atomovové bomby. Skupiny lidí, rozdělené do různých kast, žijí ve stísněné atmosféře podzemních komplexů. Zde čekají na přílet skoro až bájné záchranné lodi, tzv. „Archy”. Tato loď je má odvést do bezpečí, jelikož podzemní kryty byly navrženy pouze na přechodnou dobu. Přiletí však Archa včas?

Totalitní systém, který je ze zákulisí ovládán televizní společností, je jediné existující uspořádání ve fiktivních dějinách budoucího Polska, které většina soudobých občanů poznalo. Takovým občanem je i Iron Idem (Roman Wilhelmi), který je známým televizním moderátorem. Jeho rozpolcená osobnost balancuje mezi excentrickou polohou, to když ve své paruce uvádí vlastnoručně napsané zprávy, a jeho soukromým životem, ve kterém je až melancholicky vážný. Jeho show vytváří zdání nezávislých informací, které jsou dostupné pro všechny, a kterými se nebojí komentovat veškeré společensko-politické dění. Toto zdání, se však postupně promění v určitou jistotu, že vše řídí někdo jiný, což dojde i doposud loajálnímu Idemovi. Velký televizní bratr miluje všechny poslušné občany bez rozdílu, ale miluje skutečně Idem Velkého bratra?

Blízká budoucnost. Z hibernačního spánku se probouzejí dva polští dobrovolníci, aby zjistili, že svět již není takový, jaký si ho pamatují. Proběhla totální válka. Celou lidskou společnost ovládají ženy, které se skrývají v podzemních komplexech. Již není k reprodukci zapotřebí mužské účasti. Navíc, muž jako živočišný druh zcela vyhynul a stal se předobrazem všeho zlého, hloupého a špatného, co minulost přinesla. Maks (Jerzy Stuhr) a Albert (Olgerd Lukaszewicz) jsou však muži. Jediní muži na celé planetě.

Myslím si, že tento film by nebyl ani na cenu "Plyšový lev". Avšak nezoufejte, když ne lev.... tak co třeba cena "Plyšový kokot"? Toho by si tvůrce mohl vystavit vedle případné anticeny za trapnou divadlení zprzněninu Viktorka.

Příběh dvou mladých párů (jeden pár je albánský a druhý srbský), kteří hledají své štěstí a budoucnost za hranicemi své vlasti. Téma, které je režisérem Goranem Paskaljevicem podáno velmi poutavým způsobem. Cestou však musí oba páry projít několika zážitky, které definují rozdílnost cestování směrem z "východu” na “západ”. Ve vedlejší roli otce opět Lazar Ristovski.

Další film od režisérky filmu Grbavica – Jasmily Zbanic. Jde o “studii” partnerského vztahu, Amara “věřící” (Leon Lucev) vs. “nevěřící” Luna (Zrinka Cvitesic). Amar se našel v muslimské nauce, Luna by si ráda zachovala svůj pohled na svět. Velice zajímavé téma, ještě k tomu z Bosny a Hercegoviny, které reflektuje dvojí pohled na vyrovnání se s minulostí. Bude mít tedy navrch víra v toho druhého (láska) nebo víra jednotlivce (náboženství)? Lze to vůbec sloučit dohromady? I zde hrála Mirjana Karanovic.

Pohled na jeden z balkánských konfliktů z bosenské strany. Film je dosti jednostranně zaměřen, Bosenci zde figurují pouze jako oběti. Příběh je opravdu velice silnou zpovědí matky Esmy (Mirjana Karanovic) a dcery Sary (Luna Mijovic). Jedna přišla o manžela, druhá o otce. Avšak duležité je, že to samé se dělo i na srbské straně. Nejvíce překvapivá je ta skutečnost, že představitelka matky je původem z Bělehradu.