Struktura krystalu

Režisér Zanussi nám ve svém celovečerním debutu předkládá dva pohledy na život vědce. Dva přátelé, kteří spolu kdysi studovali (a mají tedy stejné předpoklady) se po letech setkávají. Jeden je dravý, profesionální, úspěšný, buduje kariéru, ale k tomu je potřeba i jistá dávka cynismu a bezohlednosti. Druhý žije na vesnici, v souladu s přírodou, mechanicky se stará o meteorologickou stanici a hloubá v knihách o otázkách nekonečna. Ale nemarní tak svůj talent, když by mohl přispět lidstvu svými objevy? Není to jen zbabělý únik před světem? Který z nich je lepší a lze to vůbec rozhodnout? Jediným závěrem je, že život obou je sobecký... (16.11.2006)

V půvabném raném Zanussiho filmu se téma vynořuje postupně, krystalizuje v rozptýleném duchu, jako světlo se jednotlivé motivy odráží proti sobě i souvisle ze všech jeho složek. Formálně jde o vzájemné tření několika ploch: děj je sice chronologický, ale střih překotný a ostré přechody a předěly signalizují vratký pohyb po hranách - scény se nejprve zdají jasné a hladké, ale vždy se musí zlomit v záhybu tvaru. Dynamickou krystalickou strukturu umocňuje hudba Wojciecha Kilara – ostré tóny či vibrafon, zvuky jako jiskry či laser odněkud vystřelené a někde napjatě rezonující. Snímek ukazuje setkání přátel z katedry fyziky, jejich osudy se konfrontují a třou o sebe ve ztišené zimní náladě, sled scén, epizod, vzpomínek však účelně klid rozrušují. Film-krystal zrcadlí podobná témata jako Intimní osvětlení (1965) Ivana Passera, různé podoby kariéry a využití znalostí získaných na škole, nostalgii, plynoucí čas a osamění; v polském filmu se však pracuje jinak – české snímky více spoléhají na vtip a komické ztvárnění situací a divák se dost času směje. Poláci jsou duchovnější; na odlehčený tón tolik nespoléhají a prožitek tak může být i poněkud čistší, soustředěnější. Jedno srovnání: tam, kde by moment náhlého probuzení dědečka při hlasitých televizních tónech v českém filmu doprovázela série vtipných hlášek a přídavná komika, tam se polští protagonisté pouze jemně pousmějí a v tichém pobavení mlčí. (16.01.2012)

Ambície vs. ústranie. Svetobežníctvo vs. usadenosť. Samota vs. partnerstvo. Dva prístupy k životu po skončení školy. Nie jednoznačne, ale predsa drukujúce skôr prírode, pokoju, rodine. Cestou do mesta vidíme fabriku ako rakovinotvorný vred na tvári krajiny, ako výsledok pokroku výskumu, vedy. Tej, ktorej zástupca sa pohŕdavo ošíva pri počúvaní vážnej hudby a s povznesenou nudou vyfukuje dym z cigarety. Starosti si nerobí ani z priateľstva a pokúša sa zviesť kamarátovu manželku. Nad filozofiou ohŕňa nos, ku kariére si dopomohol krádežou myšlienok. Naznačená konfrontácia trochu zlyháva na príliš tézovitom vyhranení charakterov (zodpovedajúcich zhruba osi mesto-dedina) s jasne naznačeným režisérovým postojom, čím sa postavy stávajú len neživotnými plôškami kryštáľu, o ktorého variabilné farebné odtiene tu asi malo ísť. Vo francisovom komentári spomenuté Passerovo Intimní osvětlení nepotrebuje toľko a predsa poskytuje komplexnejší pohľad. 75%. (12.08.2008)

Ne vždy se naskytne možnost zhlédnout film, který postrádá konfrontaci, je pozitivní a dokonalým zobrazením vytčeného úseku skutečnosti vybízí diváka k jeho vlastnímu nepředpojatému výběru. Věk umístěnek, věk raného relativně stabilizovaného komunismu byl i věkem generace, která v dětských letech prožila válku jako vzdálenou vzpomínku, jež se do jejího života obtiskla stejně nezřetelně jako "budovatelská" éra prostě proto, že se nijak nedotkla jejích naprosto občanských ideálů a hodnot. Určitá mravní rozpolcenost vnějškově úspěšnějšího hrdiny je zesílena naznačenou rodící se vyprahlostí jeho budoucího života; jednoznačně však nevyznívá ani alternativní model života na venkově s jeho limity. Zamyšlení, volba, alternativa. Zenit života, který je ještě mladý, ale v kontextu doby už znamená současně zřetelný přestup do středního věku raně pokristovských let (Jehudovi-Ježíši mělo být v okamžiku jeho ukřižování zhruba 33 let). Jako diváci i jako pamětníci jsme uváděni do blížícího se bodu zlomu režimu a doby, která je i není součástí dějinné identity nejen polské. Zanussimu se mohlo již tehdy - a nemusí na tom nic měnit ani dnes - upřímně blahopřát k zdařilému debutu úrovně, která pro mnoho tvůrců zůstane po celou jejich dráhu tušeným, ale nikdy nenaplněným životním snem. (17.09.2008)

Drama o dvou vědcích, kteří si vybrali dvě různé „poststudijní“ kariéry a vzájemně se snaží druhého přesvědčit o správnosti svého rozhodnutí, nedává jasnou odpověď na otázku, která z nich je tou „ideální“, ačkoli lehce inklinuje k rodinnému životu na samotě. Oba hrdinové jsou konstruování jako nijak zvlášť výjimeční. Akademicky úspěšný hrdina svého úspěchu nedosáhl zcela poctivou (etickou) cestou. Neakademický hrdina žijící na samotě nepůsobí přesvědčeně ve svém eskapickém kroku a jeho odsun mimo univerzitní svět spíš vypadá jako zbabělý únik, o jehož smysluplnosti ale není zcela přesvědčen. Jeho život přes všechna tvrzení není o nic plnější než na kariéru orientovaný život kolegy. (22.04.2007)