Kkahunaa

Film na pomezí easternu a válečného filmu. Konflikt “lidí z lesa” s nacistickou minulostí a malé sovětské jednotky, která míní partyzány dopadnout. Velice propacováná je kamera, která svými nájezdy (švenky) či pohledy z jeřábu dělá film technicky zajímavějším.

Působivý příběh vyprávěný z pozice malého chlapce. Jeho jediněčnost, malířský talent je zohledněn jedinými barevnými okamžiky filmu ve smyslu prostřihů. V těchto malbách se odráží jak kyrgyzské reálie, tak jeho osobní pohled na události, které se ho bezprostředně týkají.

Příběh filmu Igla nás zavede do jednoho města v Kazachstánu, kde žije mladík jménem Moro (Viktor Tsoy). Ten se potýká s běžnými i neběžnými problémy své doby i věku. Zbyde mu dost energie, elánu a rebelského vnímání než dojde na konec své cesty? Film je obdařen výbornou hudbou, která přesně zapadá z hlediska střihu a ke všemu ještě dává nám vhled do kazašské populání hudby té doby.

Poetický snímek, který vypraví příběh arménského básníka (Sayat Nova), je neskutečným počinem v dějinách sovětské kinematografie. Každý filmový obraz je hodný fotografické výstavy. Propracovaná práce s kamerou, detailní ztvárnění mizanscény, podbarvující hudba, toto vše je podáno v jisté symbolické rovině tak podmanivým způsobem, až má divák pocit, že je zaveden do zcela jiného světa. A tento svět má svůj vlastní, vnitřní řád.

Satiricky-alegorické komediální sci-fi opět z dílny Georgi Danelija. Tentokrát však jsou naši hrdinové ztraceni nejen sami v sobě, ale i na jiné planetě. Neschopnost porozumět sobě samým je akcelerováno neschopností porozumět “cizincům”. Film se dočkal v roce 2013 animovaného přepracování.

Maratonen by se dal vystihnout komediální příběh, další z filmů Georgi Danelija. Hlavní postava Buzykin (Oleg Basilasvili) opět pociťuje jakousi vnitřní prázdnotu, kterou vyplňuje milostnými avantýrami. Sám však dojde k myšlence, že toto není řešení, jen útěk od odpovědnosti. Anebo nakonec vše zůstane při starém?

Další snímek režiséra Georgi Danelija o “obyčejně neobyčejných lidech”. Hlavní postava – pilot Sokol (Vakhtang Kikabidze) – má vnitřní pocit nenaplnění. Jde tedy vstříc svým snům, avšak záhy zjistí, že ona prázdnota není věcí místa, ale jeho vnitřního naplnění. Opět zde exceluje Evgeniy Leonov svým způsobem “bodrého mikroherectví”.

Instalatér Afonya (Leonid Kuravlyov) je bezstarostný chlapík, který nic velkého neřeší. Ani nechce. Postupem času si však začne uvědomovat jakousi prázdnotu, životní nenaplnění. Jeho solitérství mu pomáhá zmírnit Kolya (výborný Evgeniy Leonov), avšak i ten pociťuje svou vlastní prázdnotu a nepochopení. Film je působivý odraz socialistického zřízení v 70. letech se vším všudy (paneláky, partajní schůze).

Záběry města dělají z tohoto filmu to, co film Manhattan (Woody Allen) z New Yorku. Tedy skoro až symfonický či rapsodický obraz města na pozadí komediálně laděného mikropříběhu. Zahrál si zde budoucí velký ruský režisér Nikita Mikhalkov.

Rudoarmějec Sukhov (Anatoliy Kuznetsov) se při své cestě domů turkmenskou pouští zaplete do lokálního konfliktu. Tento snímek má žánrové prvky komedie i easternu. Eastern to však čistě není, poněvadž jisté ideologické rysy se mu nedají odečíst.