Kkahunaa

Další film z pera Konstantina Lopushanského, který pracuje s tematikou poastapokalyptického prostředí. Vizuálně film může připomínat film Stalker. Stejně tak hlavní děj. linka. Hlavní postava se vydá na “výlet” mimo město. Čím více je však odloučen od svého běžného života, tím více si uvědomuje prázdnotu světa a celého svého počínání.

Režisér Konstantin Lopushanskiy byl blízkým spolupracovníkem Andreie Tarkovského (film Stalker). Je to velice patrné, co se týká vizuální stránky filmu, ve kterém převažuje spíše scénáristická rovina než ta režisérská. Absence “akce” či většího akčního děje je kompenzováná propracovaným scénářem, avšak film postrádá onu potřebnou dynamiku a tempo. Stylizace postapokalyptického prostředí je opravdu surová. Jde o takovou vizi světa, kterak by mohl vypadat po jaderné katastrofě.

Film připomínající absurdní drama. V tomto duchu je stylizován příběh Alekseie Varakina (Leonid Filatov), který jede na obyčejnou služební cestu do neobyčejného města. Všechny postavy v něm, celková struktura místa i samotný děj však Alekseie dovádí k myšlenkám o fungování jedince ve společnosti, vnitřní samotě, konfliktu subjektivity a objektivity. Podaří se mu nakonec vrátit se do “normálního” světa?

Film řešící konflikt lidské etiky, morálky a možnosti poznávání nového a možného zpěněžení těchto objevů. Ve srovnání s americkým “kolegou” (Ostrov Dr. Moreau), který má podobnou látku, jde v tomto filmu mnohem méně o akci, a o to více o myšlenku.

Sovětský sci-fi či postapokalyptický film, který se pokouší vytvořit mysteriozní atmosféru světa, ve kterém nevíme, co je a není reálné. Jde o film, který se dá přirovnat ke Rubikově kostce. Všechny detaily narace i stylu fungují dohromady naprosto dokonale, díky mistrnému složení těchto detailů režisérem.

Další horolezecký film režiséra Stanislava Govorukhina. Zde však převyšuje touhu horolezeckou touha válečná. Horolezecké schopnosti se v tomto snímku berou jako samozřejmost, která pomáhá sovětským vojákům porazit německé okupační jednotky. Ideologie filmu je patrná, protivník je dobově jasně polarizovaný, ale i tak se zde dají vypátrat prvky objektivity z pozice vyprávění. Letecké záběry hor jsou technicky i esteticky působivou událostí filmu.

Touha zdolávat, pokořit je v člověku od nepaměti. V podobě horolezectví dostává konkrétnější obrysy. Výprava horolezců se pokouší zdolat dosud nepokořený vrcholek Kavkazských hor. Směrem k vrcholu však vylézají na povrch ty lidské vlastnosti, které mohou vše překazit.

Příběh se zaměřuje na vztah Nastěnky a Ivana. Zprvu jsou rozdílní, ale cesty a berla Mrazíkova je k sobě zavedou. Barevná kamera, dynamický spád, působivá hudba, to vše nabízí tato půvabná pohádka, která si u nás získala až neuvěřitelně kultovní status.

Vyprávění tohoto filmu je zasazeno do devíti dní, které mapují život jaderných fyziků. Během experimentování se zachycením neutronů však dojde k enormnímu ozáření radiací jednoho z nich – jedna z hlavních postav Dmitri (Aleksey Batalov). Ten se však nevzdává. Jeho objevitelská touha může být silnější než radiační vlny. Snímek je pozorohudně technicky natočen. Kamera je neustále v pohybu (různé švenky, nájezdy, snímání z jeřábu) a společně s tísnivou hudbou a výtvarnou stylizací (nemocnicem bunkr) dotvářejí hutnou atmosféru balancující na pomezí strachu z “konečna” a touhy objevovat.

Lehká veselohra o námořní plavbě, která se zvrtne díky neobvyklým zvířecím pasažérům. Aneb… jak jeden šimpanz dokáže neskutečné věci, tygři umí plavat a posádka je naprosto ztracená. V této sovětské komedii exceluje v hlavní roli Evgenij Leonov, který již zde projevil svůj herecký um. Dále je zajímavé nezvyklé použití barevných “prolínáček”, oddělující jednotlivé scény.