Kkahunaa

Epos, óda, idealizace… paralela se současnosti, jednostranný výklad dějin, aureola vůdcovství. Takto by se po ideologické stránce dal popsat film Doru Nastase, který se snad jako jediný pokusil natočit historický odraz postavy, jenž se v dějinách kinematografie zrcadlila již nesčetněkrát, valašského knížete Vlada III. zvaného “Tepes” – “napichovač” či “Drakula”. Z formálního a stylistického hlediska, by se tento rumunský historický film dal brát jakožto zážitek plný profesionálního střihu a kamery, doprovázený stylovou hudbou a podrthnutý uhrančivým hercem v hlavní roli Stefanem Sileanu. Rozpočet filmu, který zahrnoval např. neuvěřitelné, extémně přeplněné davové scény, nám ukazuje ambicióznost rumunské kinematografie.

Moderní civilizace – život ve městě – člověka neskutečně zatěžuje. Proto se manželé Mario (Julio Alemán), Delba (Sandra Riva) a jejich syn Romulo (Raúl Martin) snaží hledat útočiště na peruánském venkově, což v kontextu Peru znamená drsné odloučení se od téměř veškerých moderních inovací, které skýtal život ve městě. Romantický život v “divočině” pralesa je vykoupen mnohými nástrahami, které toto prostředí obsahuje.

Být “Králem” sebou nese určité výhody”. Být “Králem idiotů” ne. Taxikář Anselmo (Boris Quercia) o tom ví své. Není hloupý, i když ho tak každý bere. On jen není schopen nepomoci, a tak se omylem dostává do vice než prekérních situací. Více než prekérní je zamilovat se do “někoho”, kdo vás bere jen jako objekt, který může pomoci. Ten někdo – prostitutka Eva (Angie Jibaja) – dá Anselmovi do “úschovy” svého syna Adriána (Diego Hurtado). Anselmovi přátelé – pár – uvědomělá Sandra (Tamara Acosta) a security-man Mario (Rhandy Piñango) radí, aby si to dobře rozmyslel. Anselmo chce říci ne, jenže Eva je neskutečně sexy. Navíc je ještě Anselmo tajně zamilovaný do Sandry a Sandra do něj a Mario je jeho nejlepší přítel. Nakonec se ukáže, kdo je vlastně ten “idiot”.

José del Carmen Valenzuela Torrès dicho El Chacal (Nelson Villagra) je bezvýznamný muž na pokraji zhroucení. Nemá nic. Není od přírody zlý, jen když se napije neovládá své jednání. Jednou se však napije moc a je u toho šest lidí… Brilantní sonda do lidské mysli, která je natočena na bázi skutečného příběhu.

Sebastiánova cesta, hraje ho Reynaldo Yujra, za svými kořeny, je provázena vzpomínkami na jeho prožitý život. Jednou udělal chybu, uškodil ostatním, které měl rád. A tak, stejně jako jeho předkové, volí nástroj očisty. Vyrobí si rituální masku k “tanci smrti” a začne svou pouť.

Film, který podává zprávu o propastných rozdílech v životě lidí ve městech a “jinde” – na venkově. Rovněž se pokouší mapovat metody, kterými se vláda chtěla vypořádat s původním indiánským obyvatelstvem. “Policie” popraví několik nevhodných obyvatel vesnice. Mezi nimi je i Ignacio (Marcelino Yanahuaya), který však přežije. Je dopraven do nemocnice. Péče však něco stojí a jeho bratr Sixto (Vicente Verneros Salinas), který se marně pokouší asimilovat ve městě, chce bratra za každou cenu zachránit. Zajímavým faktem filmu je další úděsná metoda. Zahraniční zdravotnická agentura, pod rouškou humanitární pomoci, tajně sterilizovala ženy ve vesnici.

Přběh krásné mulatky Cecílie (Daisy Granados) je poněkud jiný než ten, který prožila Scarlett O´Harová. Byť jde rovněž o “melodramatickou” aranž, tento film jde mnohem dále. Neznázorňuje pouze tematiku problémové lásky s pánem z vyšších vrstev – Leonardem (Imanol Arias), ale na pozadí jejich bouřlivého vztahu si rovněž klade za cíl zmapovat problematiku bílých pánů, mulatů (“lidí mezi”), černých otroků a otrokářství celkově, a to do takové míry, “že by opravdu jeden skočil”.

Ze subjektivního pohledu kubánského spisovatele Sergia Carmona Mendoyi (Sergio Corrieri) jsme se seznámeni s dějem let 1961-62 na Kubě. Sergio prožívá své dny poté, co ho opustila manželka. Seznámí se s novou dívkou Elenou (mladá Daisy Granados). Ani to však nerozmělní jeho vnitřní strach navenek držený až kodexovou snahou o konzistenci (“hlavně vydržet”). Polodokumentární pojetí spolehlivě spolupracuje se skoro až lyrickou zpovědí člověka, co prožil proměnu politických systémů a projevů s nimi spojenými.

Snímek, seskládaný ze čtyř malých příběhů nás provede Kubou šedesátých let, je prolnutý komentářem zhmotnělého hlasu ostrova Kuba, který tendečně naříká nad životem prostých Kubánců. Jde o propagandistický počin, který doslova nabádá, aby se obyvatelé chopili zbraně a nastolili pořádek. Koprodukce se SSSR nabídla kubánským filmařům mnohé možnosti v oblasti techniky. Dlouhé kamerové nájezdy v některých záběrech, téměř bez jakéhokoliv zásahu střihu, vytváří monumentální obrazové dílo, které s prolnutím hutné atmosféry předrevoluční Kuby a tíživého hlasu ostrova samého velice silně agituje.

Komunikační problémy trápí všechny bez rozdílu jazyka. Připočítáme-li však do toho i jazykové a kulturní rozdíly, nastane pořádné zmatek. O tom se přesvědčí i prodavač ve “šroubárně” Roberto (Ricardo Darín). Jde o člověka, který je po smrti své manželky velice uzavřený do sebe, chvíle emočního vypětí nachází pouze ve dvou věcech; v nevyrčené lásce k půvabné sousedce Mari (Muriel Santa Ana) a ve sbírání článků s podivnými případy umrtí. Osud či náhoda tomu chtěl, že právě takový případ smrti se stane Junovi (Ignacio Huang), resp. jeho manželce. Při zásnubách na ni z čistého nebe spadne skot (pozor ne Skot!). Jun se v zoufalství vydá za jediným příbuzným, který žije v Argentině. Tam se seznámí s Robertem. Oba pohrouženi do sebe, čekají, zda se kola osudu neroztočí v jejich prospěch.