Režie:
Jasmila ŽbanićScénář:
Jasmila ŽbanićKamera:
Christine A. MaierHudba:
Brano JakubovicHrají:
Zrinka Cvitesic, Leon Lučev, Mirjana Karanovič, Luna Mijović, Jasna Zalica, Sanja Buric, Izudin Bajrović, Vanessa Glodjo, Ermin Bravo, Alban Ukaj, Marija Kohn (více)Obsahy(1)
Zamilovaný pár Luna a Amar se ze všech sil snaží překonat překážky, které ohrožují jejich vztah. Poté, co Amara dramaticky změní fundamentalistická komunita, řeší Luna ohromné dilema – snaží se zjistit, jestli pouhá láska dokáže udržet vztah na stezce k životnímu štěstí. Od režisérky filmu Grbavica, oceněného cenou Zlatého medvěda na Berlinale a Velkou cenou poroty AFI. (oficiální text distributora)
(více)Videa (2)
Recenze (45)
Jasmila Žbanić je především výborná scenáristka. Obě hlavní postavy jsou napsané tak, že i když s jejich činy naprosto nesouhlasíte, není těžké pochopit, proč se chovají, jak se chovají. Z druhé poloviny je to samozřejmě zásluha herců. Film sice začíná tak pozvolna, až se může zdát, že to o ničem nebude, ale ono je to nakonec o dost vážných věcech. ()
Pro mě osobně hodně zajímavý téma o střetu formální víry s takříkajíc ortodoxním pojetím. A o dopadech do těch nejtěsnějších sfér vztahů - rodiny. Zasazení do islámského kontextu je příjemné obohacení sociokulturních vědomostí. Herecky a režijně zručné dílo. Byl jsem hodně zvědav, kam to autorka posune, komu bude takříkajíc stranit. Řekl bych, že se snažila o vyrovnanou "partii", ikdyž závěr asi přihodil několik procent Luně. A aby to tu padlo, já "fandil" Amarovi. Tohle byl hodně slušnej personlich start 45. KVIFF, který jsem osobně stylově zakončil opět v islámských vodách: Four Lions ( 45. KVIFF ) ()
Rodačka z Bosny a Hercegoviny se ani tentokrát nevyhne účtování s krvavou válečnou minulostí bývalé Jugoslávie. Na rozdíl od jejího předchozího filmu Grbavica se ale Na cestě místo viny zabývá vírou. Fascinující na něm je to, že přes obrovské protiklady mezi oběma stranami ani jednu nevyzdvihuje nebo naopak neodsuzuje. Jasmila Žbanić se drží přesně na úzké hranici a zůstává radikálně neutrální. Její otázka, jestli tyto dva pohledy na víru dokáží existovat vedle sebe, proto v hlavě zní o to hlasitěji. ()
Na cestě k Alláhovi i od něj. Zajímavě a funkčně vystavěný scénář na téma, když se do partnerského vztahu vloudí náboženství. Ovšem potenciál je nakonec vyčerpán k vůli vyhraněným přístupům. Přitom začátek a odůvodnění, proč a jak, se navzdory prvotní nejistotě v hledání hlavního tématu zdají zpětně velmi povedené. ()
Každý z nich podnikal svou cestu. Ona za otěhotněním, on za nalezenou vírou. Jejich společná cesta se ale začala drolit, jejich vztah se postupně zašlapával do prachu země. On, docela pijan, se totiž po ztrátě zaměstnání a náhodném setkání se starým známým z války obrací k ortodoxnímu islámu. Vzdaluje se nejen jí, ale i všemu, co ho doposud provázelo – zábava, alkohol, sex, radost a prozápadní styl života. Karty a fakta jsou rozdané, záleží na divákovi. Kam se přikloní, režisérka nijak zvlášť neovlivňuje, i když v závěru přeci jen nahrává jí. Jde však o to, čím si musíme projít, než se závěru dobereme. Čekají nás dialogy, které zaujmou, situace, které působí civilně a uvěřitelně. Nelze se však ubránit prázdným a hluchým místům a režijnímu uchopení, které prostě nevtáhne. Nic hlasité nebo naléhavého mi v hlavě po projekci neznělo. A to je, myslím, docela chyba!! ()
Reklama