Recenze (685)
Baekyahaeng (2009)
Velmi kvalitní a občas dost drsné drama, výborná a podmanivá hudba filmu přidává správný náboj. Son Ye-jin netřeba komentovat, její výkony jsou vždy výtečné, tudíž tento snímek mne rozhodně nenudil ani na druhé shlédnutí.
Bangkok Traffic (Love) Story (2009)
Celkem příjemná a zábavná romantická komedie - hlavní herečka zde sice vystupuje jako trošku nemožná dáma, ale možná i proto působí tak mile :-) Pochopitelně je nutno vypnout mozek a nepřemýšlet nad tím jak je možné, že takoví dva atraktivní jedinci nemají odpovídající protějšky, ale to už k danému žánru patří. Stejně tak ta jejich častá náhodná setkání působí opravdu moc nerealisticky. Přesto vše se ale člověk při sledování určitě nenudí - humor sice trošku odvazovější, ale drží si svou úroveň a nepůsobí moc přihlouple jako v mnoha amerických snímcích a např. vodní bitky byly příjemným zpestřením :-) Akorát ten konec takový nemastný neslaný, rozhodně by se dalo zapracovat na působivější verzi. 75%
Banchangggyo (2012)
Tedy vážnější scény mají slušné mezery ve scénáři. Nicméně, jinak je to zatraceně povedená romantická komedie s překrásnou Han Hyo-ju, ale často a úspěšně se tu zabrnká i na dramatickou a emotivní strunu. Tenhle film je přesně na 4,5*, ale pro hlavní herečku i pěkný závěr (včetně hudby) zaokrouhluji nahoru.
Bankúbá no Asahi (2014)
Zíza to celé myslím vystihla velmi dobře, z mého pohledu stručně řečeno nepříliš zajímavý snímek o těžkém životě japonských imigrantů v Kanadě v první půli 20. století a o podivném způsobu jak vyhrávat baseballové zápasy. Při pohledu na Aoi napadlo, jestli bych se jako její žák učil extra špatně či výborně. Hádám ale, že s takto půvabnou a okouzlující dámou u tabule bych se těžko soustředil na učení :-)
Baramui jeonseol (2004)
Zpracování se musí ocenit, ale jinak nepříliš zajimavý a občas až moc praštěný snímek na téma lásky k tanci, neduhem je nezdařilý humor, nadměrná délka a celkově zkrátka slabší dojem.
Baramui paiteo (2004)
Tomuto snímku podráží nohy přílišná umělost a přehnanost mnohých scén a pak nepříliš originální závěr.
Bareuge salja (2007)
Tenhle snímek je krásným důkazem, že Korea ulítlé komedie prostě umí, na rozdíl od USA, v jejich režii by z toho byla tragédie. Ty cedulky mne dostávaly - "znásilněná" :-)
Barvy života (2012)
Emotivní, poklidný a poetický snímek jež určitě nesedne každému divákovi. Ono několik trochu praštěných důchodkyň v jednom zapadákově v horách jako téma filmu nedá každý, ale ač chvíli trvalo, než mne film dokázal více upoutat, nakonec chytil za srdce a veškeré ty útrapy „děvčat“ jsem pozoroval se zájmem a čekal, jak celý ten jejich zdánlivě šílený podnikatelský záměr dopadne. Film je poměrně působivým i trochu zábavným pojednáním o sklonku života, nalezení smyslu i motivace něčím žít dál, i když vás vaše nejbližší okolí považuje za staré železo co patří akorát tak do sběru a okolnosti se nevyvíjí zrovna ideálně. Celkově zdařilý zahajovací snímek festivalu Eiga-Sai.
Bâsudê kâdo (2016)
Moc milý, zábavný a pohodový film na téma ztráty matky a dospívání, přesně takový jak mám rád a jak to Japonci umí – poklidný, nenásilný, prostě jen tak plynoucí a i přes hlavní tématiku nijak dramatický ani přehnaně emotivní. Hlavní motivace ke zhlédnutí, tedy Miyazaki Aoi, tu sice hraje vedlejší housle, přesto mne těch pár okamžiků kdy je na scéně dokázalo jako vždy uchvátit, její kouzlo a půvab se zkrátka nezapře. A ač Hashimoto Ai sice mezi top herečky nepatří, výkon předvádí víc než dostačující, navíc se jedná o zatraceně půvabnou dívku a vidět ji ve svatebním, to se jen tak nezapomíná. Nicméně, celkově šlo o specifický zážitek – na film totiž neexistují anglické titulky, tudíž při prakticky nulové znalosti Japonštiny mi trochu pomáhaly titulky korejské (hardsub), ač má začátečnická znalost Korejštiny zde byla samozřejmě nepostačující – stíhat korejské znaky při slabší slovní zásobě včetně gramatiky, to se zcela nedalo, přesto jsem leccos stihl pochytit a kombinace obrazu, Japonštiny a titulků dohromady celkem postačovala pro pochopení potřebného, ač mnohé detaily i vtípky mi zůstaly skryty. Za zmínku stojí i krásná závěrečná skladba již jsem si z filmu vyextrahoval. Tedy závěrem – vládne-li někdo Japonštinou či Korejštinou, zhlédnutím tohoto snímku šlápnout vedle určitě nemůže.
Battle Royale (2000)
Ach, nádherná krvavá lázeň doprovázená působivou klasikou, co chtít víc! Čas od času mám nutkavou potřebu to vidět znovu a znovu...