Pethushka

Geniální dílo inspirované Kafkou, nebo jednoduše nechutná, deset hodin trvající úchylárna s extrémně děsivými a nesnesitelnými postavami? Podle mě tak trochu obojí. Mám kolem sebe kamarády, kteří mi seriál doporučovali, ale i ty, kteří to kvůli silným nesympatiím vůči postavám po první epizodě vzdali. A není se čemu divit, ani u nás nebyl smích jednoho z "týmu" příliš oblíbený. Hlavního hrdinu obsadili dobře, ale mám pocit, že většinu slávy si pro sebe urval Lee Dong-wook. U něho nejsem na tuhle polohu ani trochu zvyklá, ale sedla mu mimořádně a já se obávám, že ho teď chvíli nebudu schopná správně konzumovat v normálnějších rolích. Skvělý nápad, ale stejně jsem ráda, že už to mám za sebou. Kdo viděl, možná chápe.

Tleskám, protože tohle se opravdu povedlo jako celek. Osmdesátá léta, příběh, co diváka přiková k židli a trošku mu připomene, co bylo a co není samozřejmost. Judit hrála skvěle a tím, že pro mě byla nová, bavilo mě nakoukávat si tu neznámou tvář v různých polohách. Režie taky vynikající. Fakt, že jsem se k filmu náhodně dostala teď, když je Olympiáda v Tokiu v plném proudu, můj filmový prožitek ještě posiluje. A asi i proto nemůžu hodnotit jinak.

Já mám se Stathamem dlouholetý problém a prostě si v pohledu na něho nelibuju. Ale když tak přemýšlím, asi jsem s ním dosud nic lepšího neviděla. Ta jeho nadřazenost a samolibost, kterou se snad každá jeho role vyznačuje mi tentokrát sedla. Bylo to ze začátku vtipný a tvrdý, později tvrdý a nemilosrdný. Dobré postavy, dobrá atmosféra, kamera, střih. No, hele, z kina jsem dlouho neodházela takhle unešená. Na druhou stranu, z kina jsem dlouho neodcházela vůbec.

Claire Foy je pro mě jednou z nejpůvabnějších hereček, co se před kamerou objevují, takže mě nepřekvapilo, že si film v podstatě "ukradla" pro sebe. Protože jestli mě něco okouzlilo, tak to byla její síla, odvaha a odhodlanost. Film má opravdu moc hezký momenty, zvlášť ty, při kterých se divák zasměje nebo ty, kdy vidí, že umění žít je bezkonkurenční dar. A to, že film produkoval jejich syn je mi taky hrozně sympatický. 4*

Docela výjimečně jsem vsadila na seriál, ve kterém nehraje nikdo, o koho bych se nějak zvlášť zajímala. Něco, co se zpočátku tváří jako korejská verze Policejní akademie se postupně (ani nevím, kdy k tomu došlo) rozvine v hluboký, citlivý a nesmírně sympatický seriál, kde se řeší případy, které jsou podle mě v korejské společnosti nejaktuálnější. Nemyslím si, že bych kdy viděla dojemnější film nebo seriál z policejního prostředí. Mám pocit, že jsem brečela prakticky pořád. Ať už šlo o manželskou krizi, pocity stárnoucího muže před důchodem, zanedbaný vztah otce a dcery, vyrovnávání se s nemocí, minulostí nebo vlastními chybami, překrásná vyznání nebo jen upřímné dialogy o životě či práci, nepřestávala jsem být unešená. A to, že nešlo jenom o milostné vztahy je na tom všem nejhezčí. Jestli jste měli ke korejským policistům kvůli všem těm komediím, kde jsou vyobrazováni jako neschopní bambulové averzi, tady o ni nejspíš přijdete. Pro mě bylo sledování proměny naivních nováčků v zodpovědné policisty naprosto jedinečným zážitkem. Postavy hodnotím jako jedny z nejreálnějších, co jsem z korejské produkce viděla. Nejednoznačně špatné či dobré, bez podsouvání, prostě opravdové. Hrozně ráda bych tady zase začala jmenovitě chválit jednoho herce za druhým, ale neudělám to. Ono je to tady jasný jako facka. 5*

Mám pro nevšední a málo pravděpodobné vztahy slabost, takže už jen protnutí života pomalu blížícího se ke konci s životem, který sotva začal mě dojímá. Sophia Loren je navíc úžasná a její osobnost je natolik silná, že se na ní dá vystavět film bez pořádného příběhu. Osobně tam ani nevidím ambice jakkoliv vztah starší dámy a malého klučiny zveličovat nebo ho dělat důležitějším, než za tak krátkou dobu mohl být. Láska a pochopení zkrátka může přijít kdykoliv, a to v jakékoliv míře. Z filmu nemám ani tak zážitek, jako spíš pocit. Nijak hluboký, ale docela hezký. Slabší 4*

Jestli seriál něčím vyniká, tak je to charakter hlavní hrdinky. Yoo In-na byla ve své roli skvělá a příjemná. A k tomu inteligentnější, než celý tým dohromady. Eric je tentokrát stylizovaný - kromě práce, co dělá - do obyčejného a celkem dost klidného chlapa. Ne že by se mi takhle nelíbil, ale mám ho radši vášnivějšího, klidně i vzteklýho a hlavně zamilovanýho. A právě nedostatek romantiky - a že jsem ji podle názvu čekala - považuji za největší mínus seriálu. Přetahovaná dvou soků, která mě v prvních dílech bavila, se postupně vytratí a prostor dostanou špionážní zápletky, které podle mě nebyly tolik zajímavé. Od toho jsou tady jiné, mnohem propracovanější, seriály. V tomhle případě byly špionážní akce spíš sranda, která milovníka žánru pravděpodobně moc nepotěší. O tom, že by je v reálu odhalilo i malé dítě, nepochybuji. Navíc mám pocit, že seriálu postupně klesala kvalita a ke konci se to už pěkně vleklo. A jestli jsem si představovala nějaký konec, tak takhle zrovna vypadat neměl. 3,5*

I mě napadlo přirovnání filmu ke korejskému Parazitovi. Ale ničemu to nevadí, protože k žádnému kopírování nebo obkoukávání naštěstí nedošlo a film si jede svoji originální zápletku. Dvojice Javier a Mario hrají o sto šest a napětí by se dalo krájet. Tohle budu rozhodně doporučovat dále.

Není to poprvé, co nedokážu docenit oskarový film. Osobně mám k nomádům blízko a mám pro ně pochopení, ale o tom to není. Protože Země nomádů působí občas dokumentárně, nutilo mě to dělat si názor na věci, které s filmem nemají nic společného. Po filmařské stránce je to podle všeho perfektní. Dech beroucí záběry přírody, citlivě vyobrazená samota a zároveň touha po ní, moc pěkná hudba, zvuk, střih. Krása, ale bohužel mi není vlastní nehodnotit aspoň částečně to, jak se mi líbí konkrétní způsob, jakým tito lidé žijí, co dělají a říkají a tak dále. A to se pak nutně podepisuje na mém celkovém dojmu z filmu. Ale to odhodlání jít proti je krásný a svým způsobem povznášející. Stejně tak uznání přírody a stavění člověka nad nemovitost.

Celkem obyčejný příběh, u kterého sice máte pocit, že je jako ze života, ale na druhou stranu se vám nelíbí, že takový je. Ve filmu - zvláště pak v romcom - toužíte přece dostat víc. Něco zajímavějšího, víc snílkovskýho, míň reálnýho, něco, co se v běžným světě neděje, s pořádným happy endem. Dlouho jsem nechápala, kam tvůrci tímhle počinem míří, ale musím říct, že konec byl udělaný prostě skvěle.