Naushika.

Steampunk nesnáším, ale steampunk na Tchai-wanu a s koloniálním tématem je aspoň neotřelý. Dějově i esteticky mi to ale přišlo přeplácané, navíc ZASE TY KOZY, tedy lépe řečeno male gaze utržený ze řetězu (sexuální násilí není sexy, násilné zmasakrování ženského těla v kyborga není sexy, pomsta za znásilnění není sexy... takže proč je to všechno nakreslené a natočené tak, aby to bylo sexy?!). Pár bodů k dobru za ten politický rozměr s robo-démonem jako ztělesněním asijské fúze tradice a modernity, která nakonec kolonizátorům vytře zrak. Ale celkově opět smíšené pocity.

Pěkně vygradované a vypointované, ale za mínus tentokrát paradoxně považuji animaci, protože tato úroveň realističnosti je přesně uprostřed uncanny valley a ve výsledku podrývá uvěřitelnost postav a jejich interakcí, takže to emocionálně zdaleka tak nevyzní. Jo a ty samoúčelný prsa a sex, který jsou tam jen proto, aby tam byly, tomu na hloubce a autenticitě nepřidávají.

Jednoduchý koncept, jednoduché zpracování, jednoduchá myšlenka s nějakým přesahem. Za mě dobrý.

Eh... ok? Zpracované solidně, ale obsahově naprosto nezajímavé. Navíc se autoři nějak nerozhodli, zda to má být jakože drsný a vážný nebo jakože sranda. A pokud to teda měla být sranda, tak tu si představuju jinak než jako náhodný a nepatřičný sexuální narážky. Působí to, jako by to režírovali a animovali normální lidi, ale psal puberťák.

Rednecký mechové vs. zerg rush. Nijak zvlášť originální, a to ani esteticky (když říkám zerg rush, tak myslím doslova a do písmene zerg rush), ale na druhou stranu si to ani na nic nehraje a zpracování je solidní. Iritoval mě vizuální styl, který mi nepříjemně připomínal Fortnite a trailery na mobilní hry (a z ostatních komentářů vidím, že v tom nejsem sama), ale to je asi subjektivní výtka.

Nope. Pointa jen nakousnutá, předvídatelná a o ničem. Většina stopáže je obsahově naprosto nezajímavá a vizuálně naopak šíleně přesaturovaná a trčí z ní samoúčelná snaha ukázat během těch pár minut co nejvíc houpajících se prsou, nahých těl, lesknoucího se latexu a obecně sexuálního obsahu, který ale s tématem děje nijak nesouvisí a působí jako upocená snaha udělat film více "dospělým" a "edgy". Líbil se mi velmi zajímavý a znepokojivý styl animace, ale ten to nezachrání.

Vtipné by mi to přišlo, kdybych tytéž vtipy neslyšela už posté. Příběhově zajímavé by mi to nepřišlo asi za žádných okolností, protože to příběh nemá. Trio postav je zábavné a dobře nadabované, ale jinak je to prostě jen sled scének s neoriginálními průpovídkami a popkulturními narážkami a fakt hloupým závěrečným rozuzlením. Meh.

Vizuálně i dějově je to mazec. Ze začátku jsem film podezíral z klišovitosti a z toho, že je jeho brutalita a "edginess" samoúčelná, jenže ono to do sebe pak všechno zapadlo ve výborné pointě, která je s tou viscerální, krvavou formou v úžasné synergii.

Velmi dobře udělaný dokument, náhled do zajímavého (a pro mě naprosto mimozemského) společenského prostředí, psychologická studie týmu lidí postupně si uvědomujících a reagujících na to, že projekt, do kterého se uvrtali, je strašlivý, strašlivý průser, a zároveň i takové exemplum o instagramové povrchnosti a posedlosti "exkluzivitou", fenoménu influencerství a lidech proměněných ve zboží a měnu, vítězství marketingu nad produktem a japícké kultuře vzývající sociopatické bullshitery, kteří vyzařují "tolik energie a pozitivity" a jedou stylem "dream big", "nothing is impossible" a "fake it 'till you make it".

No je to hrozný. Já jsem jakoby tušila do čeho jdu, ale prostě jsem se na to musela podívat, neboť originál je pro mě srdcovka a navíc je fajn taky čas od času vidět adaptaci něčeho japonského, kterou dělali sami Japonci a není tudíž whitewashed a zamerikanizovaná jako prase. To co se IMHO tvůrcům povedlo je poměrně použitelně adaptovat velmi dlouhý komiks/seriál do celovečerního filmu tak, že to je jen trošku přeplácané a má to nějaký rozumný dramatický oblouk, a místy dokonce příběh trochu vylepšit (byť je konec filmu odfláknutý, jeho vyznění se mi osobně líbí víc, než oba konce obou seriálů). Triky jsou celkem slušné a například Al se kupodivu celkem povedl a ve většině scén působí docela živě, což jsem teda rozhodně nečekala. Tím ale pozitiva končí. Estetika mangy a anime (a pro šónen žánr aka akční fantazy to platí dvojnásob) funguje na papíře či v kresleném formátu a snažit se ji převést do hraného filmu je recept na průser. Akční scény nefungují a působí naprosto bizarně. Herci v nesmyslných kostýmech, účesech, parukách, přelivech a kontaktních čočkách vypadají jako amatérští cosplayeři. (Nevím jestli by se svět zbořil, kdyby se projednou někdo rozhodl tyhlety blbosti scratchovat a nechat postavy v adaptaci japonské mangy vypadat jako normální japonské lidi s normálními tmavými vlasy? Asi jo...) I kdyby to jinak bylo natočené brilantně, byla by bolest se na to dívat. Jenže ono je to navíc natočené fakt strašně. Špatně je skoro všechno (vypíchnu jak moc mě iritovalo třeba to, že zřejmě nebylo dost peněz na/někdo zapomněl zajistit komparz a všechny větší scény jsou totálně prázdné a film se odehrává ve městě duchů), ale největší utrpení je klasické smrtící kombo scénáře a herců. Znáte to... špatný scénář dá naplno vyniknout špatným hereckým výkonům, špatné herecké výkony umocňují kiksy ve scénáři, koloběh marnosti je na světě a to, jak efektivně rotuje se pozná například podle toho, že se smějete u scén, které měly být silné a smutné. Pusťte si prvních pět minut a upřímně se přiznejte, jestli jste udrželi vážnou tvář během úvodu, který představí hrdiny jako sirotky co přišli o mámu tím, že v rámci jediné scény nechá dotyčnou pověsit prádlo, pomazlit synky a pochválit je jednou šroubovanou awkward linkou a pár sekund na to zničehonic padnout mrtvou k zemi, zatímco děcka na ní koukají jakože WTF. Já teda ne. Sorry.