Bukiet

Nezáživná pohádka o bezproblémovém coming outu. Kde není žádný problém, není co řešit. A není se na co dívat. Kluci se v šestnácti letech chovají jako mentálové, rodiče jsou tak prudce moderní, že řeší věci, jež si řešení (zatím) nevyžadují. Děj plyne odnikud nikam. Sebastianovi všichni říkají, že se změnil, ale to my nemůžeme posoudit, protože do děje vstupujeme až po této "změně". Sebastian se ovšem chová jako každý běžný náctiletý. Pak ovšem přijde společná akce s Ulfem, kdy se chovají totálně nepravděpodobně. V šestnácti už se nedělají takové úlety. Nebo se k nim v ději musí nějak logicky dospět, což se ve filmu nestalo. Co je to proboha za scénu, kdy dva kluci, z nichž nejméně jeden po tom druhém touží, jsou spolu nazí ve vaně a jediné co udělají, je vytopení koupelny? Sebastian dělá po celý film laní očka, ale v koupelně nic. Žádná reakce. Ale pokud je to kluk na začátku coming outu, je tohle právě ta chvíle, kdy na něm chci vidět, že neco řeší. Asi to řešil někde hluboko uvnitř, protože to viděli rodiče, ale já ne. Rozumím snaze tvůrců, ukázat, že coming out nemusí bolet. Je fajn mít kolem sebe milující lidi. Ovšem musí to být aspoň trochu koukatelné. Coming out nemusí být tragicky prožívaný, ale to uvedomění si sama sebe a sebepřijetí prostě člověka vždycky nějak poznamená. Tenhle film měl být o Sebastianově coming outu, ale já ho ve filmu nenašel.

Tenhle příběh a jeho nálada, mne dostaly už když jsem četl Mannovu novelu. Smutek nad nedosažitelností dokonalosti. V čemkoliv. Touha dotknout se něčeho krásného a nemoci to udělat. Sice je to podle Monty Pythonů jen příběh o „staré buzně“, ale myslím, že každý kdo se nechá tímhle příběhem omámit, pochopí, že hledání absolutní krásy nemá nic společného s hrdinovou sexuální orientací. Aschenbach byl asi sám překvapen, že dotyk čehosi božského se pro něj zračí v dokonalé tváři chlapce, ale nemyslím, že to vnímal sexuálně, či eroticky. Nejosobnější Viscontiho film.

Filmeček malý, ale milý. Pohádkové polaskání o tajemném Františkovi, který s sebou na zašlý statek přinese pocit radosti a lásky. Jinak musím říct, že mne český film už dlouhá léta nezajímá a takto jsem přistupoval k tomuto podomácku udělanému filmu. Zpočátku jsem si musel zvyknout na neherce v hlavních rolích, ale po chvíli tady začalo působit to, co známe z filmů šedesátých let. Lidé prostě mluví a jednají normálně, jak jste zvyklí slyšet a vidět v běžném životě, pokud kolem vás ovšem nežijí samí divadelní herci, ale ani ti mnohdy mimo jeviště nemluví jinak. Šťastnou ruku měl režisér s obsazením Adama Stivína do klíčové role Františka. Zkrátka tenhle jednoduchý příběh mě vzal víc než většina české filmové produkce za posledních dvacet let. Na nic si nehraje.

Ten film jsem viděl v kině dvakrát. Po prvním shlédnutí jsem došel za kamarády do hospůdky a říkal, že se Star Trek vrátil. To mne asi zblbla rychlost vyprávění a pozlátko efektů. V tu chvíli jsem chtěl dát pět hvězdiček. Hodnotil jsem ale až ráno a dal jsem kupodivu jen hvězdičky tři. To už mi v mysli odezněly ozvuky detonací a světelné záblesky nerušily myšlenkové pochody a já se začal pídit po příběhu. Tři hvězdičky za slušný výběr herců a dvě mínus za kupu nelogičností v příběhu. Budiž, říkal jsem si, to je spravedlivé, protože jinak se na film dalo koukat. Po druhém shlédnutí jsem v původním krátkém komentáři jen souhlasil s jedním z místních názorů, že film je fajn, ale Star Trek to pro mne není. Včera jsem koupil dvoudiskovou verzi na DVD a film zase... protrpěl. Bohužel, vzhledem k tomu, že už jsem věděl, že to prostě není Star Trek a hleděl na to jen jako na ten fajn film, co už jsem dvakrát viděl, musím konstatovat, že to ani není dobrý film. Nehorázná nuda, žádná velká scéna, nic, proč bych si to měl pamatovat a pouštět znovu. Dobře, ale má to pěknou kovovou krabičku! :-) Jo a ten výběr herců se fakt povedl. Škoda, že hrají v čem hrají.

Původní seriál skončil rozhodnutím nepřejících a budoucnost nepředjímajících producentů. Fenomén Star Treku teprve vznikal a v tomto mezidobí se zrodil pokus o navázání na původní sérii, ale v animované podobě. Je to sice milý počin a svědčí o tom, že už na začátku sedmdesátých let byli trekkies mocnou silou, ale kvalitám původního seriálu, i přes spolupráci herců ze ST:TOS, se nemohl rovnat. Pozdější další seriály a filmová řada odsoudily toto animované pokračování ST:TOS k nezdaru, i když jistě ne k zapomnění. Oficiálně, na přání samotného Roddenberryho, ovšem Star Trek: Animated Adventures nepatří do oficiálního kánónu Star treku.

V mém vesmíru by Spock nikdy dobrovolně a o vlastní vůli nenarušil mentální soukromí druhého člověka,natož umírajícího. Koneckonců v mém vesmíru nebyl Vulkan zničen.

Anakin šlape dál temnou stezkou Síly. Vztahy mezi všemi hrdiny a jejich osudy se naplňují. Palpatin se stává císařem a padouchem. Vše se propojuje. Medichloriany jsou vysvětleny, tedy ne jejich existence, ale jejich prostřednictvím způsobené zázračné narození "vyvoleného" Anakina. My už samozřejmě přes dvacet let víme, že proroctví nelhalo, jen přeskočilo na Anakinova syna Luka. Jediové jsou poraženi a vyvražděni a mezi námi, nic jiného si tahle povýšenecká sebranka nezasloužila. Buď byli všichni, včetně Yody postiženi demencí, nebo moc pojídali houbiček, že si nevšímali tak evidentních kroků, které proti nim učinil Lord Sith, Darth Sidious, nový Imperátor Palpatin. Nová trilogie končí a navazuje důstojně na trilogii klasickou. Ohlédnuto zpět, musím konstatovat, že i když je nová trilogie slabší, než původní, přesto si mé srdce získala a přijal jsem ji. Za obdivuhodné považuji to, že práce hudebního skladatele Johna Williamse za celých třicet let neklesla na kvalitě. Hudba k novým dílům je stejně dobrá jako ta u původní slavné trilogie. SW nikdy nebyly filmy hereckými, ale přesto musím vyjmenovat ty, kteří důstojně navázali na práci slavných předchůdců. Na prvním místě je to samozřejmě Ewan McGregor, který během tří dílů dospěl herecky až k Alecu Guinnessovi. Seriálový krasavec Hayden Christenson se pro mne stal uvěřitelným budoucím Darth Vaderem. A konečně Ian McDiarmid ukázal to, co bylo možno jen tušit před lety, totiž, kdo je ve světě Star Wars největší padouch. (No přece Jar Jar Binks!)

Čas se zhoupnul dopředu a z dítěte je mladý muž. A mladý muž Anakin je na starší, protože Amidala je o dost starší než on. Jejich věc. Vzplanout to mezi nimi muselo, protože Luke a Lea jsou mi svědkem. Tento film je takový divný dvojitý. Na jedné straně potemněl, sice opět bez řádného padoucha, neboť Palpatin se stále ještě drží zpátky a ostatní padouši nejsou to pravé ořechové, na straně druhé film roztál něhou v popisu naplňující se osudové lásky mezi oběma mladými hrdiny. A ti dva měli raději víc konat, než mluvit. Pro mne je druhý díl dvojjediný i z jiného důvodu. Skrytá hrozba mne zklamala, ale toleroval jsem ji, jako první nemotornou jarní vlaštovku. Klony mne zpočátku děsně nudily. Digitální prázdno, akce za akcí a žádný děj, žádné kouzlo, žádné Hvězdné války! Pak jsme odletěli na vodní planetu pátrat po klonech, budoucích vojácích Impéria a vše se změnilo. Anakin prodělal zásadní charakterový zlom na domovské planetě a vykročil k temné straně Síly. Star Wars se vrátily. A mě poprvé začalo zajímat, jak dopadne to, o čem jsem měl jasnou představu, jak to dopadnout musí.

Tento film je hodně těžké hodnotit. Zcela určitě nesplnil očekávání, která většina z nás v mysli chovala. Na druhou stranu byli tvůrci nové trilogie ve zjevné nevýhodě, neboť pro nás měli vytvořit již předem známé příběhy, což je značně svazovalo. Všichni jsme věděli, že nová trilogie SW bude vyprávět o Anakinovi Skywalkerovi, budoucím Darth Vaderovi. A ten byl v původní trilogii hlavním padouchem až do svého konečného vykoupení. Problémem prvního dílu je právě neexistence superpadoucha. Darth Sidious, alias Palpatine jím ještě zdaleka není, neboť jeho budoucí role ještě není zřejmá. A Darth Maul jím není v žádném případě. Když si jeho postavu z příběhu odmyslíte, zjistíte, že se skoro nic nestalo. Quin Qona mohl zabít kdokoliv jiný. V prvním díle se dozvíme jen dvě informace důležité pro budoucí příběhy, zjistíme, že kromě hodných rytířů Jedi jsou i ti zlí, Sithové. A pak nám bude sděleno, že Anakin přišel na svět poněkud zázračně, což v kině s českým dabingem celý sál rozesmálo. V originále už to tak trapně nezní. Protože první setkání s hrdiny ságy probíhá v době Anakinova dětství, přišel režisér s neblahým nápadem natočit tuto epizodu jako film pro děti. Hrozný omyl! Dětský a dětsky jednající hlavní hrdina nikomu nevadil, ale Jar Jar Binks měl zůstat zavřený v Bohnicích a nechodit mezi normální válečníky. Celkový dojem z filmu byl takový, že kouzlo se nevrátilo a efekty nezmůžou všechno. Za to ale asi mohou medichloriany, které způsobují Sílu!

U původní trilogie dnes existuje problém jak ji hodnotit. Můžete ji hodnotit samostatně jako původní dílo, nebo jako součast celku vespolek s trilogii novou. V případě druhém se nevyvarujete srovnávání. Protože jsem nedávno konečně zkompletoval celou ságu na DVD, udělal jsem si jednu volnou sobotu a shlédl celou ságu v kuse. Trvalo to nějakých třináct hodin a výsledek byl pro mne příjemně překvapivý. Nová trilogie už mi nepřipadá tak hloupá a stará neztratila nic z toho, co jsem na ní vždy obdivoval. Nová naděje však v tom celku byla překvapením největším. Kdysi to byl prostě úchvatný vstup do vesmíru SW, ale v pozici čtvrtého dílu už je tomu trochu jinak. Od posledních událostí uběhlo přes dvacet let, vyměnil se hrdina (zdánlivě) a načínáme jiný soudek dobře známého vína. Z hlediska příběhu je děj čtyřky asi nejjednodušší ze všech, snad i proto, že jako jediný z dílů může stát sám o sobě. Je to nezastřená pohádka, ale úchvatná. Pro mne největší šok byl ovšem okamžik, kdy se zjevil Darth Vader. Ani zaboha jsem si ho nemohl v hlavě spojit s Anakinem z předchozích dílů. Tohle je prostě TEN Darth Vader, jenž vstoupil do bílé chodby poprvé za zvuků specifického hudebního motivu a ne ten jehož zrod jsem sledoval před půl hodinou v díle třetím. Pravdou je, že ve čtyřce je postava Darth Vadera podána jen velmi šablonovitě a jediné, co o něm víme, odhlédneme-li od znalostí předešlých dílů, je tvrzení, že je to největší padouch. Naproti tomu Obi Wan Kenobi funguje kontinuálně a to hlavně díky Ewanu McGegorovi, který byl důstojným nástupcem Alecu Guinnessovi a hrál v předešlých dílech svému mistru v šlépějích. Občas sice zazní malinké nelogičnosti v ději, či v tvrzeních, která naznačují, že čtyřka tu prostě byla dříve a nikdo netušil, co bylo/bude v prvních třech dílech, ale nejsou to věci nijak rušivé. Film si zachoval svou neopakovatelnou atmosféru a ukázal rozdíl mezi oběma trilogiemi. Zatímco nová trilogie vám příběhy popisuje, stará trilogie vás nutí příběhy prožívat. Tohle JE dobrodružství. Vkrádá se otázka, jestli by nebylo lepší shlédnout nejprve starou trilogii a až potom novou. Hlavně s ohledem na "překvapující" zjištění v patém a šestém díle. Tedy prožít nejprve dobrodružství a až potom shlédnou vysvětlující novou část. Ale Star Wars se staly natolik součástí světové popkultury, že asi nenajdeme nikoho, kdo by o ději něco nevěděl, takže "překvapující" zjištění už tak nefungují. Pak je tedy jenom logické dívat se na ságu jako na šestidílný celek. Funguje to. S výhradami. :-)