Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Komedie
  • Akční
  • Animovaný
  • Sci-Fi

Recenze (131)

plakát

Star Wars: Epizoda VI - Návrat Jediho (1983) 

Sága se uzavírá. Uzavírají se příběhy Luka i Anakina a to tím, že se spojují. Konečně víme, kdo je hlavní padouch, konečně víme, že proroctví, ať už bylo jakkoliv získané, mělo nakonec pravdu. Luke se sice stal, po Anakinově pádu na stranu zla, nositelem vyvolení, ale je to přece jen Anakin, díky synově víře v dobro skryté v otcově duši, kdo ničí řád Sithů a s ním i celé Impérium. Proroctví je naplněno. Zůstává jen poslední okamžik, kdy se šťastnému Lukovi objeví Obi Wan, Yoda a Anakin, žijící teď v Síle. Když jsem viděl restaurovanou verzi šestého dílu před léty a spatřil jsem místo Anakina starého Anakina mladého, byl jsem lehce v šoku a říkal jsem si, že to Lucas s těmi předělávkami starých dílů trochu přehání. Po shlédnutí celé ságy v jednom zátahu mi tato změna připadá opodstatněná.

plakát

Star Wars: Epizoda V - Impérium vrací úder (1980) 

Nejlepší, nejoblíbenější a nejtemnější díl SW. Pohádka zmizela a jednoduchý děj minulého dílu se rozlévá do vesmírné šíře. Tady začala vznikat sága. Luke se poprvé setkává s Yodou a my, po absenci v díle čtvrtém, se sním setkáváme znovu také a jsme v šoku, tohle že je Yoda, mistr Jedi? Tenhle gumový, starý, šišlající, senilní, zelený mužík, který při svém vstupu na plátno působí stejně otřesně jako druhdy Jar Jar Binks, že je tím posledním členem legendárních rytířů řádu Jedi? Aby bylo jasno, takhle Yodův vstup do příběhu fungoval vždycky, ale až v kontextu s novými díly získala tato jeho prezentace na významu. Ve chvíli, kdy Yoda přestane hrát šaška a stane se opět tím starým Yodou, vás až zamrazí. Od této chvíle funguje kontinuita vyprávění a spojitost všech šesti dílů perfektně až do konce. Darth Vader je už opět Anakinem, tedy Anakinem na scestí sešlým. Krátký rozhovor s hologramem císaře vás pak jen připraví k poznání, že Lukovo dobrodružství, ač důležité, je jen vedlejším příběhem v hlavním příběhu jeho otce.

plakát

Star Wars: Epizoda IV - Nová naděje (1977) 

U původní trilogie dnes existuje problém jak ji hodnotit. Můžete ji hodnotit samostatně jako původní dílo, nebo jako součast celku vespolek s trilogii novou. V případě druhém se nevyvarujete srovnávání. Protože jsem nedávno konečně zkompletoval celou ságu na DVD, udělal jsem si jednu volnou sobotu a shlédl celou ságu v kuse. Trvalo to nějakých třináct hodin a výsledek byl pro mne příjemně překvapivý. Nová trilogie už mi nepřipadá tak hloupá a stará neztratila nic z toho, co jsem na ní vždy obdivoval. Nová naděje však v tom celku byla překvapením největším. Kdysi to byl prostě úchvatný vstup do vesmíru SW, ale v pozici čtvrtého dílu už je tomu trochu jinak. Od posledních událostí uběhlo přes dvacet let, vyměnil se hrdina (zdánlivě) a načínáme jiný soudek dobře známého vína. Z hlediska příběhu je děj čtyřky asi nejjednodušší ze všech, snad i proto, že jako jediný z dílů může stát sám o sobě. Je to nezastřená pohádka, ale úchvatná. Pro mne největší šok byl ovšem okamžik, kdy se zjevil Darth Vader. Ani zaboha jsem si ho nemohl v hlavě spojit s Anakinem z předchozích dílů. Tohle je prostě TEN Darth Vader, jenž vstoupil do bílé chodby poprvé za zvuků specifického hudebního motivu a ne ten jehož zrod jsem sledoval před půl hodinou v díle třetím. Pravdou je, že ve čtyřce je postava Darth Vadera podána jen velmi šablonovitě a jediné, co o něm víme, odhlédneme-li od znalostí předešlých dílů, je tvrzení, že je to největší padouch. Naproti tomu Obi Wan Kenobi funguje kontinuálně a to hlavně díky Ewanu McGegorovi, který byl důstojným nástupcem Alecu Guinnessovi a hrál v předešlých dílech svému mistru v šlépějích. Občas sice zazní malinké nelogičnosti v ději, či v tvrzeních, která naznačují, že čtyřka tu prostě byla dříve a nikdo netušil, co bylo/bude v prvních třech dílech, ale nejsou to věci nijak rušivé. Film si zachoval svou neopakovatelnou atmosféru a ukázal rozdíl mezi oběma trilogiemi. Zatímco nová trilogie vám příběhy popisuje, stará trilogie vás nutí příběhy prožívat. Tohle JE dobrodružství. Vkrádá se otázka, jestli by nebylo lepší shlédnout nejprve starou trilogii a až potom novou. Hlavně s ohledem na "překvapující" zjištění v patém a šestém díle. Tedy prožít nejprve dobrodružství a až potom shlédnou vysvětlující novou část. Ale Star Wars se staly natolik součástí světové popkultury, že asi nenajdeme nikoho, kdo by o ději něco nevěděl, takže "překvapující" zjištění už tak nefungují. Pak je tedy jenom logické dívat se na ságu jako na šestidílný celek. Funguje to. S výhradami. :-)

plakát

Star Wars: Epizoda III - Pomsta Sithů (2005) 

Anakin šlape dál temnou stezkou Síly. Vztahy mezi všemi hrdiny a jejich osudy se naplňují. Palpatin se stává císařem a padouchem. Vše se propojuje. Medichloriany jsou vysvětleny, tedy ne jejich existence, ale jejich prostřednictvím způsobené zázračné narození "vyvoleného" Anakina. My už samozřejmě přes dvacet let víme, že proroctví nelhalo, jen přeskočilo na Anakinova syna Luka. Jediové jsou poraženi a vyvražděni a mezi námi, nic jiného si tahle povýšenecká sebranka nezasloužila. Buď byli všichni, včetně Yody postiženi demencí, nebo moc pojídali houbiček, že si nevšímali tak evidentních kroků, které proti nim učinil Lord Sith, Darth Sidious, nový Imperátor Palpatin. Nová trilogie končí a navazuje důstojně na trilogii klasickou. Ohlédnuto zpět, musím konstatovat, že i když je nová trilogie slabší, než původní, přesto si mé srdce získala a přijal jsem ji. Za obdivuhodné považuji to, že práce hudebního skladatele Johna Williamse za celých třicet let neklesla na kvalitě. Hudba k novým dílům je stejně dobrá jako ta u původní slavné trilogie. SW nikdy nebyly filmy hereckými, ale přesto musím vyjmenovat ty, kteří důstojně navázali na práci slavných předchůdců. Na prvním místě je to samozřejmě Ewan McGregor, který během tří dílů dospěl herecky až k Alecu Guinnessovi. Seriálový krasavec Hayden Christenson se pro mne stal uvěřitelným budoucím Darth Vaderem. A konečně Ian McDiarmid ukázal to, co bylo možno jen tušit před lety, totiž, kdo je ve světě Star Wars největší padouch. (No přece Jar Jar Binks!)

plakát

Persona (1966) 

U většiny Bergmanových filmů jsem měl tu smůlu, že před jejich shlédnutím jsem si je přečetl ve formě filmové povídky. Takže pak každé podívání na film je pro mne jen doplněním informací. Ale jakých! Úchvatná kamera Svena Nykvista. Vychutnání si každé repliky z úst Almy. Hodně dobrá je v tomto filmu i hudba Larse Johana Werleho. Persona patří jistě k těm náročnějším filmům Ingmara Bergmana a pro někoho bude i přes svou nedlouhou stopáž jen dlouhým nudným monologem, ale pokud máte Bergmana rádi, jako já, stojí to za to se k tomuto filmu znovu a znovu vracet. Jako k celému Bergmanovi. Kdykoliv vidím nějaký jeho film, mám chuť vzít kameru a něco natočit, ne že bych to uměl, ale takovou chuť ve mně tyto filmy vzbuzují. To je ostatně pocit, který znám jen u evropských filmů.

plakát

Zkrocená hora (2005) 

O.K. Ang Lee opět nezklamal. Tedy budu dělat jako že Hulka nenatočil, ano? Ale už kdysi dávno natočil smutnou komedii Svatební hostina a teď je tady tenhle film. Film, při jehož sledování 96% většina musí udělat to, co, podle Harveye Fiersteina musí dělat u VŠECH filmů menšina 4% - přeložit si jej. A kupodivu většina zjistí, že i když film je o menšině, není to vlastně pravda, protože se příběh týká všech. Láska je jen jedna, není menšinová, nebo většinová. Musí být jen opravdová. A tenhle film je v tomto velmi otevřený, možná až krutý. Ale není to alegorie, jako vynikající X-Men 2. Je to příběh lásky gayů, který by bez gay tématu postrádal smysl, protože párek straightů by takovou romanci prožít nemohl. Nikdo z většiny nemusí žít ve strachu a posměchu jen pro svůj cit, tohle znají jen gayové (a lesbičky, samozřejmě). V letech minulých to bylo jistě mnohem horší, než je tomu dnes, ale dnešek se může proměňovat právě i díky takovým filmům jako je Zkrocená hora.

plakát

Final Fantasy VII: Advent Children (2005) 

O.K. Jsem FFF, takže tenhle film je i pro mne. Kdo nehrál hru asi nic moc nepochopí, protože je zde spousta vedlejších postav. A samotný děj jen lehounce odpovídá na některé nedořečené otázky z příběhu samotné hry. Berte to spíše jako poctu nejoblíbenější hře ze série Final fantasy, než jako regulérní film. Tož, ale je to stejně bomba!!

plakát

Pějme píseň dohola (1990) 

Povinný snímek pro všechny vedoucí dětských táborů. Mimochodem i u nás máme na táboře jednoho Boba! A i když taky tenhle film viděl, tak neví, proč se mu tak říká. Je to prostě Bob, ale to už jsem říkal. :-))

plakát

Zpívání v dešti (1952) 

Jeden z posledních muzikálů, který vznikl tak, že se sesbíraly různé písně různých autorů a přismolil se jim děj. Ale jaké písně a jaký děj! Tohle je film, ve kterém všechno funguje tak, jak má být. Písně, na něž mělo studio práva a rozhodlo se je použít, nijak trapně neční z děje, který geniálně ukazuje dobu skonu filmu němého a nástup zvukového. Skvělé obsazení v čele s korunním princem muzikálu Genem Kellym. Tomu zdatně sekunduje rozkošná Debbie Reynoldsová a místy jej i zastiňuje úchvatný Donald O'Connor. Tenhle film, to je král starých muzikálů.

plakát

Postřižiny (1980) 

Nejlepší film co u nás v osmdesátých letech vznikl a dosud nebyl překonán.

Reklama

Reklama