Jadsy

Zombie žánr byl posledních pár let hodně stagnující. Nové filmy by se daly počítat na jedné ruce a o inovacích ani nemluvě. Naštěstí tu máme Black Summer seriál, který je pro zombie fandy jasnou volbou! Je to vynikající!

Excelentní dokument, zavede vás do událostí před rokem 1914. Navnadí vás na další díly, řekne: kde, proč, jak, kdy... Nechybí neustálá mapka se změnami front a jména u jednotlivých vůdců válčících států. Jen škoda že zde většinou byla řešena jen západní fronta. Ale určitý menší prostor dostaly i jiné fronty. Dokument má dobrý spád a nenudí, snad jen zbytečné vracení se do válkou nezmítaných oblastí. Jako byl rodinný, venkovský či městský život v tom daném roce...

Velmi stručně vysvětlené jednotlivé okolnosti a průběhy vzniku této války. Západní fronta je zde zastoupena z 90%, zbytek je protkán náhodnými vzpomínkami kdo si co napsal do deníku či kdo na tento okamžik vzpomíná což negativně ovlivňuje pozornost diváka a odvádí ho, z dobře vypadající situace, zpět do zmatku, který tento dokument od počátku zasívá. Nejsou zde detailně popsané jednotlivé strany konfliktu ani představitelé válčicích států. O Wilsonovi či Pershingovi zde není ani zmínka, stejně jako o Karlovi I. Východní fronta je zde omezena na pár minut a Rakousko Uhersko jakoby neexistovalo, stejně jako Italská fronta nebo Osmanská říše. Ani jednotlivé bitvy zde nemají svůj název, jen že se válčící strany připravují na jakýsi průlom z toho a toho dne... Nutno podotknout, že je zde spousta informací o vojácích později zapojených do následujícího konflitku s celkem detailním popisem jejich funkcích v tehdejších armádách.

Spojlery! Technicky je film na nejvyšší úrovni, obzvlášť kamera, o kterou se postaral Emmanuel Lubezki, který se zapsal do historie snímkem Potomci Lidí. Dlouhé scény beze střihu prolínají neobyčejnou touhu hlavního hrdiny a vy jako divák mu fandíte, ba co víc; soucítíte s ním jeho bolest. Škoda jen, že tvůrci trochu přikrášlili příběh ale bez toho by to byla nuda. Tempo filmu se zadrhává přibližně ve druhé třetině druhé poloviny aby ale zas ke konci nabralo vyšší spád. Trochu jsem se poztratil v sekvenci opouštění lodě, u druhé výpravy, která šla přes hory zda došla do tábora či ne. Podivná jsou též zranění, kterými si prošel hlavní hrdina; jednou pomalu nemůže chodit ale den na to sprintuje ke koni, který s ním skočí ze skály. Při odmyšlení několika věcí se vám dostane skvost, který ve finále získá hlavního Oskara.

Marťan (The Martian) se utápí v nekonečných, nudných konverzacích. Napětí, akci nebo drama v tomto filmu určitě nenajdete. Film je předurčen, díky hlavnímu herci, k očekávanému konci už z poloviny. Film postrádá po všech stránkách efekty z Promethea, vypracovanost Interstellaru, napětí Gravitace a deprese z osamocení z Moon. Přičtěte si k tomu ještě zapáchající vlastenectví či nedomyšlenost některých scén (3 sek oslava v Londýně, Rusko taky velký kosmický hráč) a velmi nevýrazným soudtrackem, přičemž čtvrtina tvoří velitelčino disko (asi na zlehčení situace) a druhá čtvrtina komerční ohrané písně zapůjčené a stokrát slyšené v rádiu či jinde. Ohraná písnička s akcelerací díky gravitaci ze Země (Apollo 13) a šíleným vědátorem, který se v půlnoci probudil a vypočítal geniální plán ale nikdo ho neposlouchal, až když jim teklo do bot. Taky nevim co tam dělal Boromir, do této role nehodící se herec. Asi jsem čekal až moc, když se v poslední době s vesmírnými filmy "roztrh pytel", tento je na samém dně.

Spojlery! Nejlepší film od dob Zachraňte Vojína Ryana. Joe Odagiri ve své životní roli; nejprve neoblomný japonský velitel, který by nechal obětovat i blízkého spolubojovníka jen pro to, že byl Korejec a dávný rival. Po neúspěšné bitvě se z tohoto muže stává sám oběť svých bývalých vojáků v drsném zajateckém prostředí v Rusku. Degradován na válečného zajatce, se nedobrovolně vrhá vstříc německým kulometům v bitvě u Zhedovsku, kde ho sám oný rival zachrání od jisté smrti. Přes japonskou disciplínu, oddanost a rozhodnost a přes ruské ponížení, degradování a zneuctění se ocitá v německé armádě jako obyčejný voják. Idilka nebo spíše dovolená, tak by se mohl vyjádřit režim ve Wehrmachtu, pravidelné pracovní přestávky, koupání v moři, plážový fotbal... Klid se ale změní v peklo s nahořklým koncem. Do své role se vžil velmi emočně jako velitel (rozdávání nemilosrdných rozkazů), zajatec (vzepření se v zajetí) i voják (pokora, jet zpět do rodné země). Efekty, až na pár nesrovnalostí (zvuk mg-42 i doba, kdy byly použity) byly velmi reálně znázorněny, pohledné synchronizované bitvy japonců s rusy a mongoly, působivé vylodění na Omaha Beach. Nechybí ani emoční tečka na závěr filmu.

Interstellar na mě dojem neudělal. Nejočekávanější film tohoto roku se opravdu nedá srovnávat s Dokonalým trikem nebo Počátkem, kde Nolan dosáhl na svůj absolutní vrchol. V Interstellaru se začína ztrácet jak v kontinuitě tak časově i emocionálně. Uznávam, že scéna s přehráváním vzkazů byla velmi napjatá. Co se týče efektů tak z vesmírných filmů je počátek hravě překonán Gravitací.

Ve světě se nedá věřit už ničemu, přitom se historie stále opakuje počínaje Mukdenským incidentem v roce 1931, vypálení Říšského sněmu Adolfem Hitlerem, Manilským incidentem, Přepadení Gliwic v Polsku, odtajnění dokumentu Northwoods, bombový útok na WTC z roku 1993 a poté 11. září, metro Londýn 2005, Bostonský maraton 2013... Jde jen o ovlivňování veřejného mínění, ve prospěch vyšších autorit. Je lehké vše přisoudit terroristům, už samotné slovo v nás vzbuzuje strach; proto fandíme těm "dobrým", kteří se nás snaží tohoto slova navždy zbavit. To ale jejich opravdovým záměrem není...

Tři hvězdičky díky scéně s tenisovým míčkem, kterým Russell Crowe odemyká zamčenou dodávku. Díky této scéně se režisér z profesionality navrátil k amaterismu ****.