Alenkita

Dadel: Pokud se nemylim, tak "J.K" zabili.... a podle me ma katolicka cirkev s Kristem pramalo spolecneho..:( Coz je taky poselstvi tohohle dokumentu.

Nadseni studenti pedagogiky by se na tenhle film nemeli divat... a nebo ano, aby se obrnili. V porovnani s timto snimkem se vsechny hollywoodske pohadky ve stylu "jak srdnaty ucitel privedl tridu ignorantu k vitezstvi ve spelling bee" ukazuji ve sve bolestne trapnosti. Realita az na dren. A ackoli njesem agresivni typ, mela jsem chut liskat Esmeraldu co se ukazala na platne.

Tak na něco takového jsem nebyla vůbec připravená, A Fantozzi mě posadil na větev a pak mě dostal.

Něžné, vtipé a hravé, roztomilá animace a ještě roztomilejší Hrzánův komentář.. ach!

"Největším trikem ďábla je přesvědčit lidi, že neexistuje" má hlubší význam, než se na žán kriminálky "sluší".

Srdcovka prostě..

Nápaditý, originální a svou atmosférou podmanivý seriál o ženách dohnaných k vraždě. S telenovelní přepjatostí herců se tu nesetkáme, právě naopak jsou velmi autentičtí.Každá epizoda je malé filmové dílko se silným příběhem, psychologickou analýzou hrdinky a osobitou prací kamery. Z příběhů i jejich ztvárnění mrazí stejně jako z titulní písně a animace. I přes nízký rozpočet argentinská verze předčí (hlavně co se hereckých výkonů týče) tu mexickou, která je sice výpravnější a lépe financovaná, zato hlavně vinou afektofaných hereček působí jako parodie na sebe sama.

"Rozdíl mezi květinářkou a dámou není v tom, jak se chová, ale jak se k ní chovají ostatní." Ani by mi nevadilo, kdyby Audrey zpívala sama. Slyšela jsem pár originálních verzí. Zpěv Nixon je sice školenější, operní, ale Audrey prostě zpívá přirozeně, "mluví do hudby" právě jako Rex Harrison, u kterého to tvůrcům nevadilo. Změna nejenom Lízy, ale hlavně zásadní vnitřní transformace profesora Higginse mě pokaždé dojmou a zasáhnou. Teoreticky by nám něco podobného měla sdělit každá druhá romantická komedie, v praxi to však pro mě dokázala jenom My Fair Lady. Hudba, atmosféra, kostýmy, charismatičtí herci, myšlenka, příběh filmu-pohádky mě zas pokaždé okouzlí. Jako každá dobrá pohádka intelektuálce ve mně (patlající se ve filosofických a pseudofilosofických pochybách) rázně připomene základní morální a citové pravdy. Jenom jedna věc mě trochu trápí: A co Freddie?

Ačkoli většina mexického (převážně intelektuálního) publika není z "gringovského" ztvárnění života kultovní a bytostně latinskoamerické Fridy nikterak nadšeno, musím se jej zastat. Film ve mně dozníval ještě pár dní. Oba protagonisté Diega a Fridy jsou mnohem pohlednější, než originály a celé ztvárnění je pochopitelně uhlazenější, než byl život Fridy ve skutečnosti. Pak mi ale došlo, že jsme spíš svědky Fridina pohledu na její život, který pro vášnivou a esteticky smýšlející ženskou ve výsledku krásný byl. Pod povrhcem je ale tolik bolesti a utrpení, že nakonec i kreativní snímání naivních a pestrých Fridiných maleb působí tak mrazivým dojmem, jako rozesmátá maska klauna nasazená na strhaný a zlomený obličej.

Na tomhle filmu je cenné, že si nic nevymýšlí. Pokud jde o Cesara Ramose, podle toho co mi říká moje sice opravdu skromná, ale pro tento názor snad dostačující zkušenost, ten kluk nepřehrává, takhle se mexičtí puberťáci chovají. Ba bych řekla, že se herec ještě krotí. Například céna, kdy celníci nechávají kamion s holkama projet přes hranice, za to, že si nějakou vyberou k "obveselení", bohužel taky není nic přehnaného. Je tu nakousnutých spousta fakt aktuálních otázek. Jako třeba když americká policie tiše mlčí k záchraně jedné holky "aby to pak celé provedli v mnohem větším měřítku". I proto, že jeho sdělení přesahuje estetickéou rovinu až k etické a bez nadsázky vyzývá k činu, hodnotím film pěti.