My Fair Lady

My fair Audrey... tohle byl film, kde jsem ji poprvé viděl zářit - a proto pro mě vždycky zůstane My fair lady něčím speciálním... Ono se to těžko srovnává s muzikály Astairovými (Top hats), či naopak moderními (Moulin Rouge, Chicago), hlubokomyslnými (All that jazz) či poklesle skvělými (South Park: Peklo na zemi)... pro mě to vždycky bude muzikál s Audrey... hm, už jsem zase patetický, takže stručně - písně jsou výborné (hlavně úvodní Woludn´t it be loverly?, samozřejmě The Rain in Spain a v neposlední řadě Harrisonova Ode to man), herecké výkony rovněž (Rex Harrison statečně bojuje s oslepující aureolou Audrey), režijně to jistí maestro Cukor... takže jediná výtka - trochu mi tam vadil Elizyin working-class taťka, ale to už je jenom můj pocit... Jenom tak mimochodem, cover art DVD special edice je úúúžasný- mám ho doma :-))) 90% (19.06.2006)

My Fair Lady je mým prvním setkáním s muzikálovým žánrem, kterému jsem se dlouho vyhýbal. Měl jsem tak trochu obavy, jak na mě zapůsobí snímek, kde postavy z ničeho nic začnou tančit a zpívat, a to většinou v pasážích, které děj dopředu buď neposunují vůbec, nebo jen nepatrně - a stávají se tak jen jakousi "kulturní vložkou". Mé obavy se ukázaly býti lichými, neboť tyto pasáže mi vůbec nevadily. Hodně tomu pomohly herecké výkony, hlavně Audrey Hepburnové, kterou jsem v My Fair Lady "potkal" poprvé. Celá zápletka se točí okolo "vylepšení" osobnosti a je nádherné sledovat a především poslouchat rozdíly mezi spisovnou čistou angličtinou a angličtinou se silným londýnským přízvukem. Velice mě překvapilo, že i přes své stáří si film uchoval mladistvý vzhled a já se u něj bavil více než u většiny filmů ze současnosti. (14.10.2007)

Při posuzování díla jde o vždycky o projevení vlastního názoru. Tato pravda, prostá ve svém vyjádření a nepůvodní ve své podstatě, se ovšem neobejde bez některých korigujících maličkostí. Patří mezi mě znalosti základních reálií, přehled o možnostech, které nabízela doba, atd., atd. ,atd. Odpustil bych si toto extempore, kdybych nečetl některé ohlasy na klasiku žánru, kterou MY Fair Lady nepochybně je. Tvořivost tohoto hudebního díla oceníme o to víc, známe-li jeho divadelní předlohu, Shawův PYGMALION. V hollywoodském lesku proti všemu očekávání nejenže nezanikla hořká sociální nota tohoto irského fabiánského socialisty, ale naopak - byť osvobozena od své hořkosti - se rozzářila do duhových melodií dnes klasických melodií nesčetných hudebnch čísel. Roztomilá starosvětskost, do které tak lehce vplula i mladší z obou Hepburnových, poněkud posouvá výchozí polohu LADY do shovívavější optiky středních vrstev, ovšem v americkém úsměvném posunu. Ďábelskost, se kterou je potrestán příživnický Doolittle, je přímo démonická: úpět pod tíhou přiměřené renty je trest horší všech vězení - právě v onom duchaplném úsměvu, v jehož znamení se celý muzikál odehrává. V českém prostředí se obě díla dočkala cenných ohlasů: mimo starší film FALEŠNÁ KOČIČKA s Věrou Ferbasovou a Oldřichem Novým, který je ovlivněn ještě PYGMALIONEM, je to nedoceněný moravský muzikál Stanislava Moši MY FAIR LADY (ze Zelňáku). V obou případech šlo a jde o inscenace přijímané s mimořádným diváckým a návštěvnickým ohlasem. Co více říci o díle, jehož nadčasovost oslovuje neustále další a další generace nadšených obdivovatelů? (10.02.2008)

Překrásný muzikál, který je variací na legendární Pygmalion od G. Shawa. Snímek, kterému nic nechybí, skvělý herci, brilatní režie a kamera, překrásné kostýmy, výprava a vše za doprovodu geniální hudby. Rex Harrison, coby sarkastický profesor Higgins, nemá chybu a Oscar nemohl skončit v jiných rukou. Audrey Hupbern a její pouliční přízvuk je nezapomenutelný, stejně jako její výkon, za který nepochopitelně nebyla alespoň nominována na Oscara. Plukovník Pickering či Stanley Holloway, představitel Alfreda Doolittla, také nezůstali v závěsu a předvádí prvotřídní výkony. Nezbývá než poděkovat Georgovi Cukorovi, že vše skvěle namixoval......... (19.05.2008)

Ak má byť toto matka alebo otec všetkých muzikálov, tak v tom prípade by to chcelo adoptívnych rodičov a novú výchovu. Páčila sa mi zo začiatku téma o chlapíkovi, ktorý sa snaží o obrodu vlastného jazyka a výchovu obyčajných ľudí. To, že v tom opäť bude láska a zo starého mládenca, ktorý odmieta lásku sa stane naopak človek, ktorý sa zamiluje do svojej žiačky, bolo jasné od začiatku. Film je neuveriteľne afektovaný a umením by som ho nenazval, taktiež má prepálenú dĺžku. Celý čas sa tam vraví o vzbudení rozmýšľania, výchove a racionálnosti a odpútania sa od primitivizmu, ale vo filme to nenastalo, lebo aroganciu, namyslenosť v spojení s aristokraciu a buržoáziu za vznešené nepovažujem. Taktiež tá zmena v myslení, prostredníctvom motivačnej reči, aby tie maličkosti, čo sa učí skoro pól roka brala vážne a začala podľa nich aj konať. Tento muzikál pre mňa len s jednou dobrou piesňou sa tvári romanticky a roztomilo, ale aby som aj tu náhodou prehliadol všetky tie nedostatky a aj na týmto vzdychal, asi by som bol "teploš". Americký sen je známy svojou kapitalistickou stránkou, toto bol taký anglický buržoázny sen. Ozaj ma nezaujíma, ako ho mnohí vychvaľujú, lebo mi to príde prehnané až nadhodnotené. S týmto už na mňa nechoďte, lebo inak sa tvári, než to je, poznám lepšie muzikály. (12.10.2012)