Block

Tohle a Povolání:Reportér je jedinečná ukázka skvělých filmů ze 70. let, založených na vyjímečné kameře a dokonalém scénáři. Zajímavé je, že oba tyto jsou širokému publiku vcelku neznámé. Konformista je dle mého názoru o třídu lepší než Mefisto.

Pokud má film umožnit divákovi estetický zážitek, tak tohle je vrchol. Kombinace obrazu, slova a hudby je absolutně úžasná.

Nejlepší politický thriller.

Tyhle bolševárny mě opravdu vytáčí.

Jednou mi jeden můj kamarád vrátil DVD s filmem Apokalypsa, že to po 20 minutách vypnul, protože to prý byla hrozná nuda. Od té doby jsem mu nic nepůjčil :-) Asi nejlepší film poslední čtvrtiny 20. století je samozřejmě více než pouhý válečný film. Je to podobenství o lidské duši perfektně zabalené do "atraktivního" balení vietnamské války. Brando je tu jako sládká třešnička na hodně chutném dortu.

Začátek nadupanej ale postupem času, jak slábla síla 6. armády Wehrmachtu, tak slábne i síla filmu. Škoda, že je z toho klasická hra na hodný a špatný a hra na lásku.

To co si dovolili tvůrci tohoto filmu je napováženou. Opravdu si myslí, že český filmový divák je natolik primitivní, že nepozná, jak je tento "film" odfláknutý od začátku do konce. Nesmyslné na sebe nenavazující scény, reklamy, herecké výkonu horší jak moje na vánoční besídce v páté třídě ZŠ :-) (pan Matásek by se měl zamyslet nad svoji budoucí kariérou nebo mu někdo měl říci, že Básníci nejsou Redakce), scénář hrůzostrašný bez jakéhokoliv smyslu pro humor. To, z čeho těžily předchozí snímky (lidský nadhled hlavního představitele a některých dalších postav) bylo nahrazeno nesmyslnými glosami. Postavy ve filmu mezi sebou vůbec nemluví, pouze glosují třetí osoby nebo věc, kterou vidí! Za vše hovoří věta pronesená paní Hlaváčovou, že jí postava Leoše Mareše připomíná Šafránka za mlada! Z hrůzou jsem si uvědomil, že kdyby pan Klein začínal točit básniky (první díl) až dnes, tak by hlavní postavou byl floutek typu Mareš (osobně proti panu Marešovi nic nemám).

Vcelku klasická komunistická agitka proti jedné skupině obyvatel (tentokrát církvi). Sci-fi minulosti, které mělo jasný úkol a to totálně očernit celou feudální společnost. Slovník hlavního hrdiny - pan děkan - jako by vypadl z přednášky o lidové demokracii. Škoda jenom, že pan agitátor Vávra byl až tak "ďábelsky zručný", protože jak čtu ostatní komentáře, tak dokázal některé přesvědčit, že tento za vlasy přitažený komunistický kýč přebije i leckterou novovlnou českou kinematografii té doby.

Co k tomu říci. Prostě nádhera. Příběh o přátelství samotářského Goldiho Děrsu a vnímavého kapitána carské armády Arseněva. Na postavě Děrsu Uzaly je nejlepší, že to není žádný povahově bezchybný člověk. Ze začátku filmu nás jeho postava ohromý svou dobrotou, smyslem pro humor a úctou k přírodě atd. a v druhé části filmu vidíme, že i tak povahově a morálně silný člověk může kdykoliv propadnout klasickým lidským náladám jako je podrážděnost nebo strach sám o sebe a svůj způsob života.

Mé první setkání s Bressonem mi velice zpříjemnilo večer. Civilní a citlivý snímek o útrapách a vnitřní nejistotě na smrt nemocného mladého venkovského faráře prostoupil mou duši jako málokterý film.