PaRi

Tyhle historické inscenace Oldřicha Daňka si vždy zaslouží plný počet hvězd, neboť je v nich vše perfektní - scénář, režie, herci. Zde obzvlášť mistrný Adamíra a kupodivu i Maciuchová. Zřejmě se jí s manželem dobře hrálo.

Velmi silný film o ničení naší planety člověkem, který je jejím největším škůdcem. Vynikající kamera kreslí až podmanivé obrazy zkázy a devastace přírody, které tak působí o to více děsivěji. Dokument vyslovuje mnoho otázek, ale záměrně nedává žádnou odpověď. Nechává na divákovi, aby si informace sám zpracoval a přemýšlel o nich.

Jestliže toto byl jediný český dokument přijatý letos na Bartoškův festival do Varů, tak to potom s českým dokumentem nevypadá dobře a nebo se sekcí dokumentu na zmíněném festivalu. Tenhle dokument mi nemohl nic dát, akorát mi sebral 76 minut drahocenného času. Ten obtloustlý mladý nevychovaný Kalvoda mi šel zoufale na nervy.

Neurazí, trochu pobaví, ale příliš nenadchne.

Film na jedno shlédnutí, který neurazí - někde i pobaví - ale nenadchne (krom skvělé kamery Smutného). Chování nových zámeckých pánů nelogické. Přesvědčivější je personál hradu. Film je spíše slabší pohádkovou komedií.

Nesmírně poctivě udělaný životopisný snímek, jehož žánr bych zařadil do hraného filmu s dokumentárními prvky. Výborná kamera Karla Hurycha dává snímku silnou atmosféru. Herecké výkony jsou velmi přesvědčivé. U Dajdara jeden z nejlepších, který jsem viděl. Jen si myslím, že režisér příliš kombinoval použité formy, což vedlo místy k nesourodě rozvolněnému vyprávění. Například použité animace působily jako z jiného filmu, některé pasáže zase vyznívaly jako divadelní inscenace. Jak jsem ale psal výše, vše drží pohromadě skvělý vizuál, dobrá režie a také Hladíkova hudba.

Film má svoji řeč a divadlo také. Filmová řeč se vyvíjela po celou historii filmu a stále se vyvíjí. U divadla tento vývoj je také, ale ne tak dramatický. Mě dělá velké problémy je-li film točen jako divadlo s přehnanými teatrálními gesty, aby charakter a konání postav pochopil i divák na galerii nemající na divadelní kukátko. V padesátých letech se našli tvůrci, kteří se uměli vyprostit s teatrálnosti a jejich filmy je možné sledovat i dnes a vůbec vám nepřijde, že od jejich natočení uběhlo více než 60 let a můžete je vidět i opakovaně. Tenhle film k nim, dle mého názoru nepaří, nepatří.

Vynikající francouzská komedie ze zlaté éry francouzské kinematografie.

I po více než šedesáti letech od jeho natočení stále koukatelné pro skvělé herecké výkony a vynikající scénář s velmi dobře napsanými dialogy. Nominace na Oscara sedí. Velmi poučné pro naše současné scenáristy, kteří většinově nedosahují úrovně tohoto scénáře z roku 1957.

Snad to nejlepší, co bylo kdy napsáno v dramatickém umění o kostnickém koncilu. Dramaturgický nápad, jakoby v té době existovala již televize, která o koncilu vysílá pravidelné zpravodajství je skvělý a vynikajícně provedený plejádou špičkových herců. Velmi doporučuji si tento kousek pustit. Najdete jej zde: https://youtu.be/mQ8avkHnbNo?t=115