DH3Factor

Měl jsem to jako takový druh sebemrskačství a musím uznat, že mě to znechutilo dokonale. Je to velmi slušný materiál k týrání všech smyslů. Jestliže jednička byla první kruh pekla, tak tohle už je alespoň sedmý. A to má být trojka rozdělená na dvě části! Hell Jesus! Kill them before they lay eggs!

Musím přiznat, že na Bojovníka jsem se docela dost těšil a to jsem neměl dělat. Tenhle boxerský příběh je totiž čistokrevným one-man show. Ano, Gyllenhaal opravdu hraje jako král, ale to je bohužel asi tak všechno co si z této bezmála dvouhodinové šarády odnesete. V první části filmu mu sice trochu pomáhá McAdams, jenže ve chvíli kdy se děj zamotá, to jde hodně rychle z kopce. Film poté selhává naprosto ve všech ohledech. To, že hlavní hrdina musí trpět, jak pes by ani tak nevadilo, pokud by se to celé neutápělo v slzách a dlouhých nic neříkajících záběrech, které by unudili i nastřeleného techno tanečníka. K nulové dynamice se vzápětí ještě přidává fakt, že všechno víte minimálně o dvě dekády dopředu a nepříčetně přehrávající Whitaker s 50 Centem. Fuqua si hold asi při natáčení odskočil někam na kávičku a nechal své ovečky, ať si to nějak poskládají sami. Název Bojovník tak na to ve výsledku sedí jak ulitý. Gyllenhaal totiž statečně bojuje se zbytkem nedostačujícího ansáblu. Zhlédnutí traileru v tomto případě úplně postačí.

Popáté pro mě asi Hunt v nejlepší formě. S ohledem na ostatní nesplnitelné patálie tohoto nezničitelného muže pro všechno vidím razantní krok správným směrem naprosto ve všech aspektech. Národ Grázlů (opět český překlad jak víno) nabízí vyváženou kombinaci všemožného adrenalinu, efektních pošťuchovaček a spletitých intrik. Sám Cruise navíc tentokrát ve svých kouscích ubírá z levelu sci-fi minimálně o dva řády níž, což je jedním slovem chvályhodné. Když k tomu připočítáme, že člověku sem tam ujede i nějaké to uchechtnutí, máme tu osvěžující akční střelu, která nezdržuje zbytečnými prupovídkami ani budováním oblíbené temné atmosféry. Karty jsou zde rozdány hned od začátku a pak už se jede v rytmu štekajícího samopalu. Po Kingsmanovi tak již druhé letošní překvápko ze stáje špiónů a agentů. Rukavice je hozena. Co vy na to pane Bonde?

Tak mě ten Marvel letos přece jen dokázal potěšit. Nečekal jsem, že to bude zrovna Ant-man kdo zahraje na tu správnou notu, ale nakonec to zvládl právě pidimužík. Kladné body si u mě získal především svou nenuceností a absencí uměle šroubované epičnosti, na kterou dopláceli druzí Avengers. Film se totiž stejně jako hlavní hrdina nebere příliš vážně a funguje spíše jako vtipný a svižný medailonek, než akcí nadupaný blockbuster. Je pravdou, že ani tady se nevyhneme otravným emocionálním pindám a několika žánrovým klišé, ty tomu však v tomto rozsahu dokážete odpustit. Po herecké stránce vládne šašek Peña. Rudd a Douglas neurazí a ani plešatý Stoll (ti, kteří viděli Strain prozřou) se v roli badguye nezmítá ve vyložených křečích. Celkově tak překvapivě milá groteska již poněkolikáté dokazující, že méně je někdy více.

No hlavní je že jsme zjistili, proč se jí říká Bujza. Tedy alespoň ti z nás, kdo ve velkém sále spokojeně nepochrupovali.

Myslím, že si zde z nás někdo dělá kozy!

Bohužel musím nesouhlasit. Tady to spíše vypadá na nepovedený trip režiséra sjetého kokešem, který se nemohl rozhodnout co natočit. Dílu neupírám jistou dávku nechtěného humoru, jež mi několikrát polechtal bránici, ale jinak jsem do poetického života pěnkav a Portugalců k vlastní lítosti nepronikl.

To je tak když vizuální stránka totálně převálcuje scénář. Ono by to vlastně vůbec nebylo špatný, kdyby většina předestřených tezí měla nějakou informační hodnotu a hlavní záporák nebyl úplně k smíchu. Takhle z toho však vychází jen svižný úlet hrající si na doktorandskou práci s jedinou perlou v podobě Scarlett.

Jurský svět je megalomanská zubatá epopej, ze které je daleko víc cítit tatíka Speilberga než skutečného režiséra. Pokud by zůstalo u efektních záběrů samotných dinoušů, chroustajících všechno co jim přijde pod hubu a nostalgického vzpomínání na jedničku, označil bych to za jeden z nejlepších vymejváků poslední doby. Když se však postupem času přejde od šupinaté bad girl, na osudy celé plejády lidských charakterů sypajících ze sebe jeden cukrkandlový dialog za druhým je zle. Jakoby si Trevorrow od půlky vzpomněl na osnovu "Jak správně ukuchtit príma americký biják!" a násilně tam narval rodinné, moralizující a milostné linky, které jsou protivnější než nerudná sousedka z přízemí. V záplavě srdcervoucích citů a líbaček při západu slunce se sice sem tam urodí vtipný moment, ale kdyby pánové ve střižně nebyli tolik zdrženliví mohli dopadnout mnohem líp než Pejsek s Kočičkou. Samotná myšlenka konfrontace laboratorně vyšlechtěných monster se zástupci matičky přírody totiž není vůbec špatná a vychytaný závěr celou značku vykopává nad nepovedené předchůdce. Ostatně pokračování na sebe asi nenechá dlouho čekat.

Příjemně komorní a současně rozmáchle mrazivý zrod nového ne-živočišného druhu. Na člověka to působí o to víc, když si připustí možnost, že nějakou tu Avu už někde v kanadských lesích opravdu montují. Celý trojlístek hlavních aktérů si navíc vybírá své lepší herecké chvilky, což výsledný zážitek velmi zhušťuje. Minimum agresivní hudby, střídané dlouhými pasážemi pípaní, jenž svou intenzitou drnká na divákovy nervy a nečekané grand-finále nám z toho dělá jeden z nejzajímavějších sci-fi projektů poslední doby. Určitě se najdou lidé, kterým to přijde nudné, málo akční a možná až příliš rozvláčené. Pro mě však Garland vytvořil jakési opojné a snové kouzlo lákající k druhému zhlédnutí. A to mu k tomu místo marketingově tlačeného Hulka, T-Rexe nebo Optimuse Prima stačila jedna charismatická robotka.