DH3Factor

Dvojka o inteligentích lido-opičkách, co se nekamarádí s lidským druhem sice netrumfla svojí fenomenální předchůdkyni a top blockbuster letošního léta z ní také nekouká... A teď přijde to oblíbené ale! Ale i tak si kvalitu a jistou ruku na pěkné momenty udržela (scéna na tanku je hodně líbivá). Z Cézara se stal solidní hlásič držící své radikální chlupáče na uzdě pomocí jednoduchého principu - silnější pes mrdá. Současně se v něm však prohlubuje i jeho "lidský" rozměr takže je jako samostatná postava hodně zajímavý. Zato lidský tahoun a král mdlého projevu Malcom (Clarke) mě vůbec nebavil, a proto jsem po vetšinu doby fandil opicám. Vůbec ta lidská komunita mi přišla jako na drogách, ale já bych po celosvětové pandemii asi taky nevypadal nejlépe. Střídačka pomalejšího tempa, pravda občas trochu zbytečně natahovaného a dobře umístěných akčních momentů trpělivějšího diváka neurazí. V rámci série je to slušná podívaná, která si kino asi stejně zaslouží, avšak chybělo tomu to nespecifikovatelné cosi, co dělá z dobrých filmů ty jedinečné.

Tahle jedinečná a nenucená komedie mi neodvratně připomíná pořekadlo, že i s malým kašpárkem se dá udělat velké divadlo. Musí se pouze trochu chtít, mít pytel neotřelých nápadů a dvě lepší kamery. Co děláme v temnotách, přináší bránice škádlící pohled do domácnosti čtyř generací upírského pokolení a skvěle definované postavy fungují jak samostatně, tak jako jeden dobře promazaný mechanizmus. Jedna scénka, trumfuje druhou, takže si každý najde svoji favoritku. Osobně mě hodně bavily konfrontace s živočišnými vlkodlaky, kteří jsou kapitolou sami pro sebe. Jako příznivec temných potvor jsem za toto festivalové promítání obzvlášť rád, protože jsem v dnešní záplavě homovampírů už skoro přestal doufat, že ještě někdo přijde s olds"cool"ovýma vysávačema z rodu Drákulova. Velké nadšení a rozhodně palec nahoru!

Přijde mi, že Bay je ještě pořád jen velký dítě, který má k dispozici větší hračky než ostatní. On totiž ty Transformers na tuty točí pořád podle stejnýho scénáře, takzvaného Bayova trojlístku vtípek, proslov, ŘEŽ! Čtyřka nepřináší naprosto nic inovativního a vznikla nejspíš jen proto, aby si lobující hračkárny namastili kapsu na hošících s očima na vrch hlavy. Je to blbješí a dětinštější než předchozí plechárny a nespasí to ani pratransformeří dinosauříci. Dlouhý je to jak anakonda. Hemží se to především cistoslovci au, bum a jé. Olej teče proudem, plechy řinčí, chrabří lidé se milují, nenávidí a řvou z plných plic a záporáků je tam tolik, že člověk ani netuší, kdo je vlastně ten hlavní bad guy. Herecký sbor čítá notorické postavičky včetně dementa, nechtěného vtipálka, harcorera nezabitelného, sexbomby od vedle a jednoho naprosto kýčovitě nepotřebného maníka. Chválím tak jen občasné záchvěvy pěkného záběru a tohle https://www.youtube.com/watch?v=5ZtMHSOq50Q. Pro technikofily a mladší bráchy asi dobrý, ale mě tohle představení už napočtvrtvé pěkně omrzelo.

Novodobý miláček amerického publika a v současnosti jeden z nejúspěšnějších troličů Seth MacFarlane, dostal nějaký ten dolar a také prostor k natočení dalšího ze svých celovečeráků. Kdo viděl Méďu, asi tuší jakým směrem se jeho tvorba ubírá, takže ho nepřekvapí přímočará komedie až po okraj plná směsi nápaditých a dementních vtipů. Okloboukované postavičky v čele se samotným režisérem, ozdobené plavovlasou Charlize (sakra pěkné pokoukání) si dělají prdel snad ze všeho, co jen koutkem oka zahlédnou. Bohužel tak kromě trefných rasistických gegů, slepých ovcí, geniálních flashbacků a chytlavých písní o knírcích, dostáváme taktéž porci těch vylučovacích (tělesné tekutiny stříkají odevšad a všemi směry), prdících a jinak nevtipných, kterým se možná zasměje nějaký postarší pantáta z Nebrasky, drbající se přes užmoulané trenky kdesi v hlubinách vlastního těla. Tahle komedie s názvem dlouhým tak, že se mi nechce vypisovat, určitě neurazí a leckde pobaví, ale příště bych raději nějakou o půlhodiny zkrácenou verzi, kde si to kálení autoři raději strčí za klobouk.

Nová scifárna Na hraně zítřka se mi sice nepostarala o infarktové překvapení letošního léta, ale úplně marná rozhodně není. Především první polovina je nádhernou ukázkou slušně ukočírované a moderní kinozábavy. Proložená je jak všem smyslům lahodící akcí, tak lehkým ironickým podtónem nutícím Vás vypustit nějaké to uchechtnutí. Smyčkovitý děj skýtá hned několik možností na prima nápady a Liman ho zkušeně ždímá až do sucha. Se závěrem sice tato rozjetá mašina trochu zpomaluje a vytrácí předchozí drive ve vztahové i akční rovině, do velkého amerikánského kýče však neupadne. (na to tady ostatně máme megalomanské Transformers) Plus také dávám za engine potvor (hodně dobrý chapadláři), plechovku Blunt a přenesení bojů do Evropy. Je pěkné vidět, že nějakou tu katastrofu schytá i Londýn nebo Paříž. Cruise samotný mě moc nebavil, ale to je osobní a na nějaké oscarové výkony se zde stejně nehraje, takže u mě dobrý. Celkově tak pečlivě vybroušená, ale ne dechberoucí paráda. Za návštěvu kina to bezesporu stojí.

Sousedi jsou další čistě americkou výplachovkou, kterou není možné brát příliš vážně. Pokud byste čekali silnější příběhovou linku, tak budete hořce zklamáni. Ostatně, on nějaký smysluplný příběh vlastně není potřeba. Parta filmařů v čele s režisérem, to pojala spíše jako sled groteskních scének, kde si sekta vyfetovaných a jinak postižených studentíků dělá naschvály s mladým párem, chovajícím se jako kdyby jeli ještě silnější matroš než omladina. Minimálně Rogen hodně přehrává a pohled na jeho melounové břicho také není z nejsladších. Ostatní postavičky se (snad) dají přestát ve zdraví a řekl bych, že dámský funklub Efrona rozhodně posílí. Některé z vtípků jsou celkem originální a rozhodně vykouzlí nějaké to zachechtání. Ty zbylé, slabší, si vyslouží maximálně zakroucení hlavou. V rámci komedií jsou Sousedi nenáročnou podívanou, která si na nic nehraje a naštěstí se nezvrhne v romantickou či poučnou frašku. Je to klasická přehnaná hovadina, která Vás na hodinu donutí odstavit mozek a bezelstně se (alespoň) u některých scén pobavit. Za čtrnáct dní si však tento výtvor, už pamatovat nebudete.

X-menovská novinka, která bude nyní několik měsíců okupovat české kinosály musí bez debat potěšit každého, kdo má tuhle sérii alespoň trochu rád. Je to totiž velmi dynamická a euforii vyvolávající atrakce s účastí všech zásadních mutantů posledních let plus několika nadějnými nováčky. Propletenec dvou různočasových linií velmi dobře stupňuje atmosféru a Singer současně nenechává diváka bloudit v jeho křivolakých zákoutích. Do filmu napral přesnou dávku skvěle doladěné akce, suchého humoru, keců okolo a digitálních parád a celé představení tak funguje jako s láskou opečovávané hodinky. Některé scény jsou vyloženě k zulíbaní. Herecky je to standartně dobře odvedená práce pod vlajkou Jackmanova rosomáka, okořeněná trpaslíkem. (jo, ten samej co Tyrion) Vcelku tak nemám výtek. Nová pohádka o nadlidech je o chlup lepší než solidní První třída a v kině se jí náležitě pokocháte. Tedy v případě, že na tuhle komiksárnu slyšíte.

Nová Godzilla by si zasloužila titul "slečna Rozporuplná". Ani teď s jistotou nevím, jestli mě tahle dvouhodinová a velmi zpomalená krasojízda zaujala nebo nudila. V kině jsem totiž viděl úplně jiný film, než ten který mě lákal z traileru. Celou stopáž jsem čekal na nespecifikovatelné NĚCO, (monstrózní akci?, více Godzilly jako takové?, zřetelnou pointu?) co nepřišlo. Rozhodně to má daleko do staršího destrukce-plného Emmerichova výmazu. Tahle velká potvora totiž brousí spíše směrem k Japonsku, a to jak podobou, tak myšlenkově. V zemi vycházejícího slunce pak však v některých pasážích viditelně nezůstává. Je to takový loudavý mix, kde se tříští americká filmařina vábící popcornové rozmazlence a až filozofická příběhová linie pro všechny, kdo mají rádi godzilí cizokrajné kořeny. Samotné lidské postavy jsou zde v naprosto nicotných rolích a pouze valí bulvy na to, kdo že jim to ničí Tokio. (pozor opravdu Tokio, New York byl tentokrát sprostě ušetřen a všichni znalci předlohy jásají radostí!) Už to samo o sobě však zřetelně vyskakuje z vyjetých kolejí současného blockbusterového módu, a právě proto bude většina diváctva, co prvoplánově přišla na ničení mrakodrapů a zašlapávaní tanků, znechuceně prskat. Ne, že by mě osobně tohle pojetí goodguy Godzilly, která ve filmu rozhodně nehraje první housle a jen občas nás nechá očima spočinout na svůj majestát nějak oslnilo, ale Edwardsův pohled určitě stojí alespoň za jedno shlédnutí. Je totiž um natočit takto oboustranný film. P.S. Všichni, kdo se také těšili na blouznícího Japonce vykřikujího Godžira, snad budou potěšeni. Je tam!

Pompeje jsou po novém Herkulovi další podivná a nudná zbytečnost pokoušející se dějově naroubovat na úspěšného Spartaka. Nevím co je to za módu, ale z Andersona nám roste nový Emmerich a mě pomalu přechází chuť pouštět si cokoliv, co zavání středověkou historií nebo mytologií. I zde totiž máme zápletku jak řemen, kdy keltský Jon Sníh (který to bohužel herecky vůbec nezachraňuje) prochází strastmi gladiátorského života (jakoby akce), potká osudovou lásku v náruči unylé pompejské Mařeny (jakoby romantika) a lační po pomstě zlobivému římskému protektorovi v zlatavém kyrysu s rozdrsnělým ksichtem Sutherlanda. (jakoby Gladiátor) K tomu si přidáme emocionálně laděné scény s něžnými výlevy úrovně mateřské školky a nepřesvědčivé triky a máme zde vysokooktanového kandidáta na průser. Pro ty co by se na to snad ještě chtěli koukat, raději neprozradím závěrečný (jakoby) koulerváč korunovaný skutečným dojákem, ale tohle už opravdu příště ne. Pěkně prosím!

Naprosto šílená a dvěma očima nepolapitelná jízda ze světa legendárních kostiček. Kdo z toho v mládí stavěl hrady a s několika panáčky bojoval soukromé bitvy, ten si to musí okamžitě zamilovat. Já jakožto majitel několika krabic celou stopáž juchal radostí.