Co děláme v temnotách

Inu, co bychom tam dělali. Prostě jen tak náramně vtipně čurákujeme, točíme Interview s vampyjem, popichujeme ve vile Vladka Napichovače, honíme si Nosferata a předvádíme, jak by mohl vypadat Tvajlajt, kdyby se ho nechytla braková, grafomanská kráva. Novozélandký skvost, který šarmantně a neotřele vrací všem těm homopýrům a vlkogejům jejich dobré jméno. (31.08.2015)

Prazvláštní film, který prostě nesedne každému.Není to žádná tupá americká komedie, která se snaží diváka pobavit situačním, přeafektovaným a fekálním humorem, ale inteligetní a místy dost suchá a černohumorná satira s až skoro Britskou elegancí.Dokonalý scénář s neuvěřitelnou dávkou odkazů na všechna upírská klišé a Stokerova Draculu.Samotná postava Vlada jednoznačně nejlepší.Úvodní trojice (čtveřice pokud počítáte i nejstaršího upíra Petyra) je skvělý mix zcela rozdílných magorů.Já se královsky bavil a jelikož mám v upírském žánru nakoukáno prakticky vše podstatné, mohl jsem si užít ty tuny odkazů.Místy je film dost pomalý a jedním slovem prostě divný, humor je tvrdý a není laciný a to hold v dnešní době není pro všchny.Pro mě to je určitě jedno z nejmilejších letošních překvapení u kterého jsme dostávali záchvaty smíchu.80%. (01.01.2015)

Takový normální standartní dokument ze života upírů na Novém Zélandu. Formou je to klasický dokument, obsahem je to lehká parodie, ale nějak tomu chybělo víc legrace nebo slibnější příběh. Opravdu sledujeme jen mozaiku z všedních nocí partičky upírů v současném světě. Dobrý nápad už tvůrci nedokázali vtipně rozehrát. (09.11.2015)

Dlouho jsem se tak nezasmál. Skvělá variance na upíry, která navíc respektuje svůj source materiál. Tvůrci si vyhrály skvěle se vším. Jen škoda že ke konci film ztrácí dech a stává se z něj fraška. Ale prvních 50 minut je naprosto geniálních. Film ukazuje vztahy, jak se jim žilo v době minulých, či co dělaly dříve. A film je opravdu zábavný. OOpět skvělý film z Nového Zélandu. (31.01.2019)

Pseudo-dokument o upírech, který se vtipně strefuje do upírských stereotypů a úspěšně trhá bránice při chytrém parodování jejich životního stylu a každodenní rutiny. Moc se mi nestává, že bych se u nějakého filmu smál nahlas tak dlouho, že by mi ten smích plynule přešel do smíchu vyvolaného dalším vtipem. A když už se to podaří, tak to považuji za vzácnost. Zde se mi to stávalo každou chvíli, protože dobrých (a mnohdy i pěkně sofistikovaných) vtipů jsou tu desítky, ne-li stovky. (11.07.2014)