italka63

Tedy normálně bych dala za tři, ale některé scény o dvou znepřátelených mužích, kteří se oba vlastní vinou rukou svornou a nerozdílnou při řešení své rozepře dostali až na invalidní vozík,tak ty scény neměly chybu.Třeba ta na pláži, kdy oba na znamení jakéhosi prvého přátelství, zpití pod obraz, na vozících, kde uspali, zaskočí příliv. Jejich zoufalá snaha dojet do Finska najít firmu Aaltra, neboť ta je viníkem jejich zraněni, je lemována vtipem ale i sobectvím.Vadila mi málomluvnost, nemůžu si pomoci.Jenže konec byl tak černohumorný,že se ty tři původní hvězdičky vypařily a objevily se v silnější sestavě:-)

Tak zvláštní film to byl, který vás nutil přemýšlet o sobě, o tom, jak byste se chovali, být v kůži člena téhle policejní zásahové jednotky posměšně nazývané ACAB. Kdybych byla Ital, byla v té jednotce....dlouho bych nevydržela v pracovním poměru. Vyhodili by mě. Chytly by mě saze,italská hrdost a temperament a seřezala bych prvního šmejda , co by na mě křivě kouknul. Takže- těžkooděnci, co jsou nasazováni do jakýchkoliv střetů a v neděli na fotbalové stadiony. Tohle nemá s tiffosi co dělat, to je mezinárodní sebranka ilegálů i místních, kteří svoje nálady ve jménu klubu přišli dát najevo. A jednotka mezi. Kamení, molotovy, sliny, kopance, ale i nože. Teprve potom může jednotka začít čistit. A když se pomlácená vrací, jde okolo velké nástěnné malby, kterou namaloval jeden z nich, Cobra. Jsou na ni namalováni oni, jako novodobí gladiátoři, kteří bojují za zákon. Protože jsou bratři, a jeden nepotopí druhého, i když je to na hraně zákona. Nejlepší je, když se veliteli doma ze synka vyklube neonacista, který chce nastolit konečně pořádek, to by se i těžko kolegům vysvětlovalo. Nemluvě o zacházení s policisty ze strany státu, žádná růžová procházka státní službou se rozhodně nekoná, proto spolu kolegové pevně drží partu. A pokud přijde nováček, nemá to lehké. Buď se přizpůsobí, nebo odejde. A on přišel...tenhle film nejde do silné hloubky. Pustí sondu do soukromí zásahovky, ale ukáže ji v rovině spojenou s italskou politikou, málo řešící sociální politiku, ilegály, drogy, a úplně klidně pochopíte, proč policie je skutečně mírně klerofašistická. Asi tenhle film není pro každého.,ale pokud se zajímáte o dění kolem sebe a tuhle krásnou zemi, je prostě váš.

jen jsem si tak předla .-)))

Hodně černé, to se musí nechat.

Nádherný vizuál a technické rozpory jsem opravdu nehledala, nebylo to totiž zapotřebí, o tom film být neměl. Těžký námět o poselství, lásce, víře a osamění, k čemuž dlouhé záběry zkrátka patří, pakliže se chcete někomu zabořit do jeho nitra v extrémních podmínkách. Brad byl vynikající, více není co dodat.

Velmi milé filmové překvapení. Tvůrci si nehráli na Hollywood a to bylo moc dobře. Sympatický Frank Lammers, na kterého jsem kulila oči, neboť kdyby mu zastřihli vlasy, byl to řidič ČSAD, kterého potkávám každé ráno.Jinak výborně uchopený námět o admirálu Michielu de Ruyterovi, který se před mocenskou vrchností ani v bouřlivých časech na hraně občanské války neohnul, byl vynikající, takřka geniální stratég, kterým Britům pěkně zatopil pod lodním kotlem a též báječný manžel i otec. Holanďané mohou být plným právem na tohoto muže hrdi.

Byl to takový film ze života, o dvou rozvedených lidech, kteří, ač přesto odlišní, se našli. Ale pořád máte v životě pochybnosti, zda všechno děláte dobře a protějšek je ten pravý. Skvěle to uteklo, ukázalo, jak celý život můžete ztrácet, hledat, nalézat....hezké. Film podbarvovala pohodářská muzika. Co se hereckého obsazení týče, když jsem viděla rok narození Toni , nevěřila jsem svým očím. Vypadala jako opuštěný baset před boudou, který se pitvoří od škály psích očí k rádoby veselí, co čeká, že si ho vezme domů nový páníček. Jako žena mi nesedla, mnoho chlapských gest, co se chůze i gestikulace týče, vemkoncem i divných bezdomovských kalhot. Nemůžu si pomoci. A Gandolfini...obr Gandolfini. Viděli jste jeho oči? Byli to oči dobrého člověka a skvělého herce. Už nikdy by nikdy jiný nemohl být Soprano. Hrozná škoda, že už ho dále neuvidíme. Život není fér. Ani ve skutečnosti, ani ve filmu. Uvědomíte si, že pokud vám dítě, se kterým žijete, někdy odejde -což přijde, zůstanete sami. Možná neodvratně, tak jako Toni. Ale ona měla štěstí.

Tipla jsem vraha až chvíli před jeho odhalením. Slušně natočeno, hezký dům a solidní herecké výkony.

Komedie ani náhodou, tragikomedie určitě.Jak žít, pokud jste posedlý uměním od malička, přijdete o rodiče, příbuzní o váš nestojí, skončíte na internátě, máte brigády, studujete, experimentujete a pořád jste neúspěšný? Oženit se, mít dceru...a dál? Být jeho paní, časem ho přizabiju, tohle soužití je humorné, ale i tragické. A tak film o posedlosti, co vám obrátí život naruby, hodnotím za čtyři hvězdy.

Slušné drama z válečného Berlína o manželce důstojníka se čtyřmi dětmi, která se zamiluje do lesbické Židovky - horší konstelace už snad ani nešla. Láska i tragédie, to vše se vznáši nad jednou blonďatou Němkou a tmavovlasou Felice,za doprovodu skvělé hudby Kaczmareka.