RasputincZ

Ve všech ohledech lepší než studený Twilight nebo většina dílů Harryho Pottera. Přesto "romeojuliovský" závěr zanechá pachut v puse a akce by mohla být mnohem přehlednější a brutálnější, ale pak by nebyly tržby takové, jaké jsou, že:-) Jennifer Lawrence je ve své roli silně přesvědčivá a Harrelson místy zábavně sekunduje. Neodvažuji si odhadovat, zda-li byl potenciál knihy vytěžen. P.S.: Za zmínku stojí také slušný hudební doprovod Jamese Newtona Howarda, který absolutně nikdo nezminuje. Více v mé recenzi na realfilm.cz !!

Nejhorší film letošních Varů, co jsem měl možnost vidět. Přišlo mi podezřelé, že bych letos nenarazil na bezúčelnou, kreténskou rádoby šokující sračku bez špetky smysluplného příběhu. Otřesná kamera, scénář o velikosti ubrousku v Mcdonaldu, proti debutu režiséra Lygizose byl podobně laděný film Laurentie skvostem. Naprostý paskvil, který si svoji chvilku slávy užil na projekci ve Velkém sále, po ničem víc nemohli tvůrci snad ani doufat... [MFF KV 2012]

Kambodžská Noc a Mlha, která je podobně silná a místy poetická, ale k dokonalosti by přeci jen mohla být poněkud kratší.

Dolan nám tentokrát servíruje opět velmi pravdivý až zažitý film na téma lásky a všechny její odrůdy viz. název. Hodnocení snímku by možná bylo vyšší, kdybych předem neviděl Dolanův debut Zabil jsem svoji matku, který považuji za kvalitnější a lepší film. Možná bych potom nebyl tak zklamaný, ale k filmu. K filmu Imaginární lásky mám dvě zásadní výtky. Především mi jako spoustě dalších vadila uhlazenost snímku. K porovnání se nabízí třeba Single Man. U Single Mana si opět hodně lidí stěžovalo na přestylizované scény, ale mně osobně to tam vůbec nevadilo. Stylový interiér a další rekvizity prostě patřily do toho filmu a doplnovaly celkovou image. Ovšem některé scény ve filmu Imaginární Lásky připomínající modní přehlídku byly svým rádoby "retro and cool lookem" tak výrazné, že mi kazily zážitek z filmu, a to dost zásadně. Druhá věc byly postavy. Za celý film jsem se nedokázal ani s jednou z postav aspon trochu sžít, ani na jedné postavě mi za celý film nezáleželo. Nejspíš za to může především infantilní naivita Francise a Marie a uhlazený Nicolas,který vizuálem připomíná moderně vychcaného Ježíše, mě štval od první třetiny filmu až do trpkého závěru. Opět osobitý snímek od mladého Dolana, ale převládá zklamání.

Velmi kvalitní seriál, kde dominuje herecké obsazení, dobová atmosféra a scénář, ale maximální seriálový zážitek to pro mě po prvné sérii není. Bavilo mě sledovat vyvíjení vztahů mezi jednotlivými postavami a nutno říct, že Boardwalk empire má skvěle našlápnuto na druhou sérii. Přesto jsem čekal větší dramatické zvraty a nic zásadního se za prvních 12. dílů nepřihodilo. Nechci tím říct, že by snad v seriálu o nic nešlo, protože to není pravda. Business Nuckyho Thomsona se během seriálu znatelně mění a dost podstatné věci o postavě Steve Buscemiho se dozvíme dokonce až v posledním dílu 1. série. Přesto jsem v seriálu postrádal nějakou dramatickou katarzi, kterou bych si zapamatoval. Takže po první sérii slušných 80%.

Převládá hořké zklamání. Od Insidious jsem čekal mnoho. Spojení konceptu Paranormal Acitivy (kde v obou dílech selhala realizace) s režisérem Wanem slibovalo slušnou zábavu. Přiznám se, že od zhlédnutí REC, jsem se u žádného nového hororu pořádně nebál, čekal jsem, že u Insidious se prolomí ledy, ale nestalo se tak. Wan opět povolil uzdu své fantazii, ve filmu skvěle funguje klasická hororová hudba, ale já se zkrátka nebál. A to vůbec. Wan se začíná opakovat a tentokrát si vzal velké sousto. Insidious se tak stává spíše než atmosférickým hororem pouhou fraškou, kde jsem si vážně nebyl jist, zda-li se mám ted bát nebo smát, volil jsem tu druhou možnost. Jednu hvězdu za hudbu, druhou za Patricka Wilsona a třetí za závěrečný zvrat, který si Wan neodpustil a byla to jediná část, kde mě zamrazilo.

Geniální věc, která pobaví i po více jak sto letech. Williamson byl neskutečně kreativní člověk, během první projekce jsem ten drobný prostřih s nahrazením notorického čtenáře za figurínu vůbec nezaregistroval.

Výtečný animák pro celou rodinu. Jak vycvičit draka je oproti Lylo a Stich více akční, vtipný a skrze hudbu od J. Powella navodí i více emocí. Jeden z nejlepších animáků co jsem v poslední době viděl ( jiný mě napadá snad jen Up).

Přesní a charizmatičtí herci (hlavně Fassbender), nádherná hudba Daria Marianelliho a samozřejmě také pevná režie Caryho Fukunagy. Všechny tyto faktory daly dohromady vznikout skvělé adaptaci Charlotte Brontëové. Škoda, že je místy znatelně cítit menší rozpočet a některým scénám by velkolepost vskutku slušela. A v neposlední řadě jsem měl trochu problém s Fukunagovým temným pojetím celého života Jany Eyerové, některé téměř až hororové prvky a laciné lekačky se skutečně mohly vynechat.

Vše, co skvěle fungovalo v Soumraku mrtvých je zde dotaženo k dokonalosti k tomu ještě o hodně větší dávka akce a výtečný střih. Bohužel tvůrci se tak striktně drželi pravidla, že se vyhnou jakýmkoliv klišé, až je příběh tak šílený, až to na mě bylo trochu moc...