RasputincZ

Zezačátku dobře se rozjíždějící komedie, ale s odchodem Alana Arkina humor vázne a nezachrání to ani Steven Carrel svými pohledy. Osobně moc nechápu Arkinovu nominaci na Oscara, ale to není poprvé. Dobrý byl také Greg Kinnear v roli sebevědomého otce – tahouna rodiny. Závěrečný tanec Abigail byl úsměvný, ale čekal jsem víc. Chvílemi Malá Miss Sunshine odbočuje do rodinného dramatu a rozhodně to není čistokrevná komedie, přesto jsem se po dlouhém rozhodování mezi 3* a 4* přiklonil k té lepší variantě. Už dlouho jsem nebyl tak nerozhodný. P.S.: K lepšímu hodnocení jsem se z části přiklonil také kvůli této skladbě, která je vážně hezká http://www.youtube.com/watch?v=RSF21mYLnNI

Korejským patosem k průměrnosti. Seung-u Jo ovšem výborný...

Na debut velmi slušné. Durkin by mohl časem vystoupit mezi nejvýraznější americké auteury po vzoru PTA. Právě na filmy od PTA jsem si během sledování dost často vzpomínal. Pomalé budování atmosféry za pomocí přesvědčivého herectví mladé Olsenky (mnohem půvabnější než její vychrtlé sestry) a přirozené kamery a tíživých motivů. Šikovné prolínání přítomnosti a minulosti přenáší psychický rozklad hrdinky i na diváka. Celkový způsob narace je na debut dost odvážný a obdivuhodný, ale Durkin u mě selhává ve své nedoslovnosti a neschopnosti vyprávět ucelený příběh, který by aspon s náznakem katarze diváka zasáhnul a zavrtal se do jeho myšlenek a vzpomínek. MMMM je řemeslně perfektní film, ale k srdci mi také nedoputoval. Snad příště.

Opět se jedná o výstřední příběh, výstředních lidí s naprosto běžnými problémy. Hledání přátel, lásky a seberovnováhy. Konec je dost sentimentální a smutný, ale to jen přidává na celkově realistické atmosféře.

"rest in pieces:)"

Očividně patřím k menšině, ale já se nebavil. Nechápu trend laciných fekálních vtípků, narážek na 11. září a marihuanu. Byl jsem zklamaný. Z traileru to vypadá na odvázanou zábavu, ale já se nemohl zbavit pocitu, že se ten rádoby divokej film přetvařuje. Po Paulovi už je to druhý počin, který staví na fantaskní mluvící bytosti. Jasně, bylo tam spousta odkazů a nostalgickejch momentek, ale pachut o nevyužitym potenciálu zůstává. Možná jsem jen moc velké prase a plyšák sjíždící se koksem a flitrtující s prostitukami mi ke štěstí nestačí. Ovšem creepy Ribisi je parádní!

[MFF KV 2011] 90%

Tento brak proslavila scéna, kdy obrovský žralok doslova sejme letící letadlo. Zní to bizarně a bizarně to díky šíleným efektům i vypadá, ale nejsmutnější na tom je, že za těch 90 minut utrpení a nudy stojí právě jen ta scéna, takže pokud si o tomto filmu chcete udělat obrázek bez újmy na zdraví, doporučuji na youtube vyhledat pouze tu jednu scénu a absolutně o nic nepřijdete. Zbytek filmu nelze hodnotit jinak než odpad. Celý film působí spíš jako výsměch a nikdo Megažralok vs obří chobotnice snad ani nemůže brát vážně ( doufám, že ani tvůrci ne), protože je to sračka na entou.

Během sledování debutu britského režiséra Dannyho Boyla jsem si hned několikrát vzpomněl na první filmy režisérů Joon-ho Bonga (geniální Pes, který neštěká, nekouše) a Ji-un Kima (The Quiet family). Jak Bong a Ji-un Kim, tak Boyle si hrají s žánrovými pravidly a diváka tak uvádí do rozpaků. V Mělkém hrobě se dají vypozorovat prvky, které budou provázat celou Boylovu kariéru (černočerný humor, fascinace násilím), zde navíc perfektně využívá energické herectví mladého McGregora a scénář, který během 92 minut neustále graduje.

Velký humanista Chang-dong Lee využívá železniční dráhu jako prastarý mýtický symbol cesty. Retrospektivně líčí příběh Yongha od sebevraždy až po naivní mládí, které deformuje společnost, láska a politická i ekonomická situace v zemi. Další silně "literární" film. Oproti pozdějším režisérovým filmům se jedná spíše o průměrnou záležitost, která v porovnání třeba s Oasis kvalitativně neobstojí.