RasputincZ

The Night of the Hunter s přepálenou stopáži a násilím, které ve své vyhrocenosti film posouvá až k exploataci. Nicméně Guy Pearce jako novej Robert Mitchum za jedna.

Kokainová jízda Charlize Theron. Film, který by F. T. Marrinetti miloval.

Genialita rozředěna v kýči.

Vskutku velké herectví Juliette Binoche. Pro někoho je Camille Claudel 1915 ideálním sedativem, pro mě (s jistou dávkou překvapení) místy až fyzicky bolestivá, přesto emocionálně bohatá podívaná.

1. díl: 80%, 2. díl: 40%, 3. díl: 60%, 4. díl: 90%

Tak trochu Perfect blue, tak trochu satira o krizi kinematografie, tak trochu Matrix, a tak trochu film, který v mých očích dorovnal, ne-li převýšil kvalit Valčíka s Bašírem. Perfektně pojatá halucinogenní jízda, kde se opět prolíná animovaná část s částí hranou. Max Richter předvedl po Lore další parádní soundtrack, který obzvlášť silně rezonuje během scény "prozření", který má podobný šokový efekt jako scéna s mrtvou holčičkou ve Valčík s Bašírem. Silný zážitek, který si dám určitě znova.

Zklamání. Přestylizované, prázdné nic, které se dá celkem dobře popsat na záporné postavě Seana Penna. Tak strašně se nás snaží přesvědčit o své zkaženosti a amorálnosti, až je směšný a politováníhodný (v tom špatném slova smyslu). Mohl to být zajímavý mix vystavěný na žánrových pravidlech filmu noir s přidanou akční směsí a perfektním obsazením. Díky Fleischerově režisérské neschopnosti na poli akce/gangsterky je fakt utrpení poslouchat a někdy i sledovat dementní postavy, které jen oprašují bud doslovné hlášky z kultovních filmů (Scarface, Nedoktnutelní) nebo používají ztrouchnivělé váleční formule dosazené do prostředí poválečného Los Angeles. Asi nikdy nepochopím, jak se mohlo na tak stupidní scénář chytit tolik hereckých es. Nebýt parádní kamery během těch pár akčních scén, šel bych s hodnocením ještě níž...

Kambodžská Noc a Mlha, která je podobně silná a místy poetická, ale k dokonalosti by přeci jen mohla být poněkud kratší.

Veliké překvapení! Po dánské, typicky odtažité, civilní, hyperrealistické a zdánlivě neakční verzi, přichází hollywoodská odpověď pod taktovkou mistra dynamické akce P. Greengrasse. Formální rozdělení perspektivy Phillipse od perspektivy somálských pirátů ve spojení s typicky greengrassovským paralelním snímáním funguje na jedničku. Napětí na hranici únosnosti. Kapitán Phillips pro mě představuje hollywoodský akční film 21. století.

Věšení obrazu jako alegorie na destigmatizování HIV pozitivních pacientů. Typický oscarový film, trpím s hrdinou, když mám trpět, držím mu palce, když mám držet, dojímám se, když mám brečet atd. Z vypočítavého průměru (lákavé téma je pro takový film samozřejmostí) Dallas Buyers Club vytahují fenomenální herecké výkony (Jared Leto mne naprosto uhranul). Zdali se jedná o něco více, než pouhý pokus o to "urvat nějakou sošku" si ověřím až časem a další projekcí.