Reklama

Reklama

Nejsledovanější žánry / typy / původy

  • Drama
  • Akční
  • Animovaný
  • Komedie
  • Krimi

Recenze (263)

plakát

S - Saigo no Keikan (2014) (seriál) 

Kamikura Ichigo je přesně to, co se dá nazvat noční můrou všech velitelů speciálních jednotek. Už jenom ten nápad, nezabíjet zvlášť nebezpečný zločince, ale chránit je.. mám pocit, že scénárista asi moc hulil. Ale jinak to zase nebylo tak špatný, už jsem viděla mnohem horší policejní seriály. Je to na dvě hvězdičky, ta třetí je za snipera Sogu. Hraje (a střílí) dost uvěřitelně, i když psychiatra by potřeboval jako koza drbání. Abych nezapomněla, dost mě zaujaly speciální efekty - především výbuchy v centru Tokia vypadaly až nechutně opravdově.

plakát

Orel Deváté legie (2011) 

Jako dobrodružný film to nemělo chybu. A víc jsem ani nečekala. Především vizuál stojí za opakované vidění.

plakát

Ohnivá bouře (2013) 

Tak celou dobu filmu to byly čtyři hvězdičky, ale ta závěrečná akce to posrala. V zájmu bezpečí obyvatel Hong Kongu přeměnila policie ulice plný lidí na regulérní bojiště??? Ty akční scény jsou hodně přitažený za vlasy, na druhou stranu to je něco, s čím se u hongkongskýho akčního filmu musí počítat. Ale tohle bylo i na HK nějak moc.. Naopak v poklidnějších scénách se mi atmosféra filmu moc líbila, stejně jako Andy Lau, kterýho prostě není radno nasrat. Je mi ale už teď jasný, že už za týden nebudu pořádně vědět, co to vlastně bylo za film.

plakát

Cheonmyung : joseonpan domangja yiyaki (2013) (seriál) 

Takže nejdříve něco k ději - mladý vdovec Choi Won pracuje jako lékař na královském dvoře za joseonské éry. Jediné, na čem mu záleží, je jeho malá dcerka Rang. A protože je mu známo, že jako královský lékař se může poměrně snadno ocitnout na popravišti a jakoukoliv chybu by mohla odnést celá jeho rodina, snaží se navenek působit poněkud nešikovně. Prostě tak, aby po něm nikdo nechtěl nic důležitého. Jenže shodou okolností se dostane do soukolí nebezpečné hry o moc mezi korunním princem Lee Ho a královnou Moonjung, která se snaží na trůn za každou cenu protlačit svého syna Kyungwona. Choi Won je obviněn z vraždy svého přítele a z pokusu otrávit korunního prince. Útěkem z vězení začíná jeho dobrodružná cesta za očištěním jména a záchranou zbytku rodiny z otroctví.. Námět seriálu je parádní. Člověk by čekal, že bude následovat jedna akce za druhou, že to prostě bude mít odpich jako třeba Two Weeks (tam šlo taky hlavně o dcerku). Ale ono to nějak skřípe. Pořád jsem nemohla přijít na to, proč vlastně vůbec nejsem napnutá. A pak mi došlo, že důvodem je příšerné hraní hlavního představitele, Lee Dong-Wooka. Někomu sice jeho herecký styl sedí, ale já jsem v prvních dílech měla pocit, že koukám na nějakou hodně blbou parodii na Jacka Sparrowa. Chápu, že šlo o obyčejného doktora a ne žádnýho bojovníka, ale jeho zženštilý výraz a zoufalé volání na dcerku mi přišlo prostě příšerný. Naštěstí se to trochu zlepšilo ve druhý polovině seriálu (že by ho na to někdo upozornil?). Neseděla mi ani jeho dcerka Rang - dítě sice hraje úžasně, ale já bohužel nesnášim přechytračený přeslazený holčičky, takže tohle taky nezabralo. No a i ta moje oblíbená Ji-Hyo byla taková nějaká unylá.. Naštěstí to zachránil ucházející Dosa Lee, který asi jako jediný v seriálu dodával trochu testosteronu. V hudbě nic výraznýho, v akci taky ne (bojový scény byly opravdu... divný... nevim jak to popsat). Škoda dobrýho námětu. Dávám 3*.

plakát

Dakteo Jin (2012) (seriál) 

Asi takhle. Pokud po mně autoři chtějí, abych se zajímala o osud hlavního hrdiny, tak nesmí nasadit jiný hrdiny, kteří budou asi tak 50x zajímavější než postava dr. Jina. Mluvím o budoucím princi regentovi Lee Ha-Weungovi, o bratrovi hlavní hrdinky Young-Wheem a především o Kim Kyung-Takovi, kvůlil kterýmu jsem se vlastně na seriál vydržela dívat až do konce. Kim Kyung-Tak z mýho pohledu ukradl celej seriál pro sebe.. ta postava byla naprosto parádně napsaná a kombinace s božskou tváří Jae-Joonga.. No, prostě Dr. Jin mi byl minimálně v druhý půlce seriálu úplně u prdele, a ta ufňukaná hlavní hrdinka ještě víc. Tolik můj pohled na hlavní postavy. Jinak seriál je poměrně slušná ptákovina, ať už cestování časem, který bylo v jiných seriálech mnohem logičtěji propracovaný, tak i ty operace, který chvílema byly až k smíchu. Dovršil to silikonovej novorozenec.. Francouzští kněží taky neměli chybu - věk asi tak dvacet let a všichni tři šedivý fousy.. Závěrečná bitva, to byla skutečně komedie. Dávám tři hvězdičky, z toho 1 je za hudbu, 1 za regenta a bráchu a 1 za Kyung-Taka.

plakát

Yeppeun namja (2013) (seriál) 

Tomuhle seriálu ublížily dvě věci - za prvé podle mě každý čekal, že půjde o romantickou, mírně až více ztřeštěnou komedii. A ono to tak opravdu zazčátku vypadá, typický praštěný přehrávání, Jang Geun-Seok a jeho typicky frackovitý projev.. Jenomže potom se najednou něco změní a člověk zjistí, že sranda je to jenom chvílema a ve skutečnosti jde spíš o jakési výchovné rodinné drama, kde jsou sice občas komický scénky, ale hlavní téma je psychologický vývoj hlavního hrdiny. Já vlatně pořád nejsem schopná říct, na co jsem se koukala - jestli na komedii, nebo na vážnou věc. Podle mě převaha vážný linky dost diváků zklamala, protože prostě čekali čistou srandu. No a tak měl seriál skoro od začátku hodně nízkou sledovanost a proto se jej taky autoři rozhodli utnout už v 16. díle a nenatočit původně plánovaných 20. No a to je ta druhá věc, která hodně moc ublížila. Poslední dva díly byly opravdu jako by na ně člověk koukal zrychleně. Místo, abychom si několik dílů užívali to, k čemu měl děj správně dospět - tedy dramatický souboj mezi rodičem a synem, tak najednou to bylo šup-šup, člověk to skoro ani nestačil sledovat a přišel konec. Myslim že nám autoři kldině ty čtyři díly navíc mohli dopřát.. Pak bych možná dala i 4*. Ještě k hlavním představitelům - neměla jsem výtky vůči nikomu, JGS je moje slabost, takže ten mě asi nedokáže zklamat nikdy.- Příjemně mě překvapil Lee Jang-Woo, IU byla taková, jaká měla být. Prostě hercům nemám co vytknout, ale autory bych nakopala.

plakát

Boseuga dallajyeotteoyo (2011) (seriál) 

Přiznám, že můj největší problém u tohoto dorama byla představitelka hlavní role. Tuhle herečku fakt nemůžu, ať už jde o její zjev (nasranej sysel?) či hlas. Nejhorší je, když křičí, pláče nebo nedejbože "roztomile" papá s jídlem rozpatlaným kolem celý huby a ještě otvírá pusu tak, že jí vidíte rozkousaný sousto až v krku. Přiznávám, že ke konci seriálu už jsem opravdu trpěla. Naštěstí mi to utrpení bohatě vykompenzovali ostatní herci, ať už výborná mladá generace, nebo především bezchybný tatínek velký šéf a jeho excelentní maminka. :-)))) Bohužel vysoko posazenou laťku z úvodních dílů se pak už nepodařilo udržet a seriál začal být v druhý půlce už docela nudný. Postupně mi začalo být úplně jedno, jak dopadne hlavní pár a spíš jsem se těšila z pokroků druhý mladý dvojice. Na druhou stranu to docela zachránil poslední díl a docela vtipná žádost o ruku. Kdo máte rádi lehce komediální romantiku, tak doporučuju, pro ostatní to asi bude docela nudná záležitost.

plakát

Případy 1. oddělení (2014) (seriál) 

No, žádná sláva, někdy je potřeba vypnout logiku.. ale celkově na naší produkci slušný. Jenom škoda, že některý případy jsou provařený a tudíž se překvapení nekoná.

plakát

Miami Vice (2006) 

Jako akční film to rozhodně nebylo špatný, ale jednu věc prostě nemůžu překousnout - že ta překupnická čubka, která celej život zasvětila kšeftu s fetem a bezpochyby měla na triku spoustu mrtvých, se stala pomalu kladnou postavou jenom proto, že se vychrápala s policajtem.. Ideální konec měl být ten, že měla v posledních minutách filmu Sonnyho odbouchnout.

plakát

Rjómaden (2010) (seriál) 

Seriál o Sakamoto Ryoumovi je výpravně natočený, správně dlouhý a mohl by být jedním z mých neoblíbenějších taiga. Bohužel jsem ale neustála ten retardovaný styl hraní, jakým byl Ryouma ztvárněn. Chápu, že jako mlaďas mohl být trošku praštěný, ale bohužel jsem po mnoho dílů neviděla žádnou změnu a tak jsem ještě před polovinou přerušila sledování. Nicméně díky perfektnímu soundtracku na tento seriál hned tak nazapomenu. A pak taky díky setkání s Černou lodí. Pro Japonce to tehdy opravdu musel být neskutečně šokující zážitek.