castor

Rodinka starého mafiánského kápa Finna Wallace velké sympatie neposbírá. O tom žádná. A pak Finn koupí kulku do hlavy. To neměli dělat, protože rozjeli kolotoč intrik, brutálního násilí, špatných rozhodnutí, vrážení si kudel do zad a poměřování si eg. Král je mrtev a co bude dál? Byznys přebírá vznětlivý syn Sean, obchod jde ale dočasně stranou, důležité je totiž ukázat na toho, kdo stiskl spoušť. A kdo to celé objednal. Tvůrci rozehrávají klasickou mocenskou šachovou partii, ve které jsou nesympatičtí bossové i jejich poskoci. Dlouho je to právě o hledání cesty k postavám, kterých je moc, tou ústřední je polda v utajení, který se dostává pod kůži několika stěžejním hráčům. Žádný až tak silný, ba dokonce osudový příběh jsem ale nevnímal. Na žádné velké klanění se před scénářem to rozhodně není. Jak zaznívá všude kolem, naopak vybočuje nekompromisní akce, která je přehledná, nápaditá a svou reálností místy vyráží dech. Velšský filmař Gareth Evans, který stojí za uznávanou akční sérií (čti absolutní řežbou) The Raid, plní tyhle kolonky na jedničku. Všechna čest choreografii, i tady jdou herci/kaskadéři co se fyzického výkonu na dřeň. Mám rád, když mají tvůrci kuráž, ale na druhou stranu to neznamená, že potřebuji ke spokojenosti, aby krev čvachtala z každého druhého záběru. V tomhle světě je prostě naprosto běžné, že někdo někoho ohrožuje bouchačkou nebo někomu pomalu strhává nehty. Žádná policie, žádní svědci, žádné kamery, žádné obavy z důsledků. Britové, Nigerijci, Irové, Dánové, Turci… jedni mají automatické zbraně, jiní mačety, všichni neklidnou povahu. Ty celkové tři hvězdy mi nakonec sedí víc, a to i proto, že v druhé polovině série to stále silněji nedrží pohromadě, mnohé dějové linie se svého uspokojivého konce nedočkaly. Sympaticky propletené to v závěru nakonec není, finále víceméně nijaké.

Díl s několika ohlédnutími do minulosti. Janovo zapojení v odboji se každopádně prohlubuje, jeho vzdorovité činy už nejsou jen o drobných krádežích. Nicméně nechce slyšet Miepiny prosby, aby se nebezpečné mise neúčastnil. Oba se nehodlají dívat jinam, nicméně z jejich životů se stal seznam starostí. Ač válečný Amsterdam, několik týdnů se natáčelo v Praze. Zajímavá je proto i role, respektive účast herce Lieva Schreibera. Sic Američan, má také ukrajinské či polské předky. V Česku již natočil několik historických projektů, včetně dramatu, v němž se mladík rozhodne vypravit na Ukrajinu po stopách svých židovských předků. Jeho úsporný projev v postavě Otty Franka (který byl mimochodem veteránem první světové války) mě baví. Jen těch emocí mělo být od začátku krapet víc.

Je tu finále třetí řady a bohužel i celkové loučení s jednou z nejlépe napsaných ženských postav posledních mnoha let. Sarah Lancashire ji po všech 18 dílů hrála výtečně, také s Jamesem Nortonem si tvůrci solidně vyhráli. Tihle dva sehrají podstatnou roli i tentokrát, nevyhnutelná konfrontace není nikterak originální a možná někoho zklame, ale tak to asi mělo být. A Catherine ještě při odchodu nakopne kolegy při pátrání, koho že si to proklepla v databázi a že ten dotyčný bydlí jen pár metrů od nalezené zavražděné ženy. Ostatně co jiného čekat od seržantky, která byla i v uplynulých sériích často u stěžejních situací, a zatímco muži vedli od stolu vyšetřování zločinů, ona už byla o krok napřed.

(Ne)příjemná atmosféra klasického anglického městečka trvá, stejně tak před několika dny zásadně nabourané rodinné vazby. Platí, že každý díl přinese pár solidních nápadů či zatraceně sympatických dějových zvratů. Venku je nejen Tommy Lee, ale i fakt, kde se dosud „ukrývala“ týraná manželka trenéra fotbalu. Zatímco se Tommy volně projíždí yorkshirskou krajinou, Catherine alarmuje rodinu, aby měla oči na stopkách. Tommy má možnost vypadnout za hranice a chtěl by dospívajícího syna s sebou. Ale nebyl by to on, kdyby si plány sám nezkomplikoval. V hlavní roli: samozřejmě ta absolutně totální mrcha Catherine.

Nadále silné a vtahující. Mladí výrostci, kteří vydírají místního lékárníka (teď už i vraha) mají o dost větší problém. Toho se naopak neobává Neil, který brával Ryana za „tátou“ do vězení. Ryan byl jednoduše odhodlaný a věří, že to Catherine (až se potkají tváří v tvář) pochopí. Právě na Ryana je série poměrně hodně zaměřená. Hošan se navzdory slibům vydává k soudu s Tommy Lee Roycem, který jej tam ale evidentně chce coby nejvěrnějšího diváka. Protože tvůrci téhle chytré detektivky si připravili další zajímavý zvrat. A James Norton tu nadále platí za jednu z nejlépe napsaných záporných postav posledních let.

Žádný Leeds, ale věznice v Sheffieldu. Poprvé Ryan přemluvil Neila. Prý před ním furt něco skrývali a neřekli mu celou pravdu. S Catherine to dokonale zamávalo. A nakonec i s Ann, která má za sebou traumatický zážitek z první řady. Mimochodem v té druhé byla nezkušená, zato nesmírně odhodlaná strážnice. A teď z ní je detektivka. Trenér fotbalu se před Ryanem najednou snaží tvářit jako svatoušek, zatímco lékárník Faisal navštíví jeho na prášcích závislou manželku. Výměna názorů v kuchyni společným vařením rozhodně neskončí. (Ne)příjemná atmosféra trvá, platí, že každý díl přinese pár solidních nápadů či zatraceně sympatických dějových zvratů.

V minulé řadě to byl postarší detektiv s románkem, předtím účetní, který svého šéfa požádal, zda by mu nezvýšil plat. Teď je za moulu lékárník, který je obětí vydírání, a ještě chce jeho klientka-milenka, aby pro ni a její dcery zařídil kvůli agresivnímu manželovi (školnímu trenérovi fotbalu) jiné bydlení. Navíc se Catherine dozvídá krutou ránu: Royce před časem přeložili do vězení v Sheffieldu – tedy mnohem blíž svému synovi i lidem, kterým v minulosti tolik ublížil. A Ryan jej má potají navštěvovat. Potřebuje k tomu ovšem někoho dospělého… je patrné, že tohle dokonale zboří rodinné vztahy. Sally Wainwright silné emocionální scény postavené na hereckých výkonech umí.

Dlouhá tvůrčí pauza, nicméně stejné postavy, depresí stejně nasáklé město v Yorkshiru i stejná tvůrkyně a scenáristka Sally Wainwright. A prý definitivní loučení. Seržantka Catherine Cawood má těsně před důchodem. Vnukovi Ryanovi, jehož matka si krátce po jeho narození sáhla na život, je šestnáct. Jeho biologický otec Tommy Lee Royce, který podle Catherine způsobil dceřinu tragickou smrt, si odpykává doživotní vězení. Trestaný byl už dávno předtím, ovšem stihl i smrtelně rozjezdit policistku, zabít spolupachatele, polít synka benzínem či zkopat jeho babičku do bezvědomí. Je tu třetí série a policie se kvůli staršímu případu o ústředního antagonistu Tommyho opět zajímá. A Catherine u toho znovu bude. A dostane se taky do blízkosti vnukova trenéra fotbalu, který doma řeže manželku. Ta má problémy se zobáním prášků, které jí dodává místní lékárník, kterého pro změnu začnou vydírat místní gangsteři. Holt zatím to vypadá zajímavě a závěrečná řada si hned ze startu drží výbornou úroveň svých předchůdkyň.

„Vím, že to není moje chyba. Můžou za to nacisti, ale na ně přece křičet nemůžu, že ne?“ Nedostatek prostoru a svobody nahlodává duševní zdraví a pohodu skrytých Židů. Platí nicméně, že by v tajné skrýši nad kancelářskou budovou neměli tak ječet. Blíží se osmidenní židovská Chanuka, a právě u rodin Frankových a van Pelsových i zubaře Fritze Pfeffera moc důvodů k radosti není. Stejně jako u Miep, která nechápe, proč jí manžel lže. Společně se pak ocitnou na večírku pořádaném její letitou kamarádkou, který je ovšem plný nacistů. A oba manželé si stále častěji uvědomují, jak je důležitá sebekázeň a že by si sami měli vybrat, kdy stojí za to bojovat. Neustále jsme svědky momentů vzdoru, humoru a vytrvalosti, ale já bych uvítal i právě víc vzteku či hrůzy. Prostě tu a tam měli jít tvůrci víc na dřeň, ukázat víc syrovosti a surovosti, nacisté byli jednoduše spojováni s neuvěřitelnými zvěrstvy, které se do určité míry měly (dle mého) do série promítnout.

„To já jsem královna umění nedržet jazyk za zuby!“ snaží se Miep podpořit svého zaměstnavatele, kterého roky vydírá jistý zmetek, kterému chybí peníze pana Franka. Právě Miep minule pomohla zoufalému doktorovi a nadále hledá způsoby, jak se vyhnout nacistům, ale další „úkoly“ pořád přicházejí. Třeba co s dvěma malými židovskými sourozenci? Její Jan má řešení, protože se mu daří upevňovat svoje vazby na nizozemský odboj (co může být asi tak těžké na vyzvednutí balíčku dokumentů?), o kterém Miep zatím nic netuší. Zaplétá se to solidně. Pokud bych nicméně něco vytknul, tak právě dvě rodiny v tajném přístavku nad kancelářskou budovou by asi neměli tolik ječet.