castor

Poprvé to se stopem moc dobře nevyšlo, napodruhé se náctiletá Breezy dostala do auta cynického a rozvedeného bručouna. O nějaký čas později vyzkouší u něj doma obří sprchový kout, vzápětí vidí na vlastní oči oceán a rozradostní ji fakt, že se postaral o autem sraženého psa. Výsledkem je netradiční romance (náctiletá svobodomyslná dívka a o tři dekády starší realitní makléř ošlehaný a unavený životem), u které je ještě netradičnější jméno režiséra. Clint Eastwood totiž odložil klobouk a bouchačku a předložil příběh o tom, kterak se jedno platonické přátelství začíná prohlubovat. Jenže jak už to známe, brzy započnou pomluvy za zády a křivé pohledy od známých… Clint si natočil svou verzi Lolity a už tehdy ukázal, že umí i „jinak“.

Výborná výprava, úchvatné scenérie a zejména trikoví kouzelníci z novozélandského studia Weta. Jejich hrdinové z jedniček a nul, to je prostě hluboká poklona. Jenže co dál? Pražádný humor, mizerné emoce, průměrná atmosféra, rozkolísané tempo, bez momentu překvapení a hlavně tu máme postapokalyptický svět (o mnoho generací později), který si musel mnohé prožít, přitom tady je předložený v absolutně nesurovém rodinném balení. Chlupáč Noa je sympaťák, ale Andy Serkis a jeho vůdcovský Caesar, to bylo jednoduše ikonické spojení. Každopádně jeho odkaz přežívá také v aktuálním světě, kde vládnou primáti. Žijí v různých oddělených klanech, jeden napadne druhý, tlupa je zajata opičím tyranem, ústřední hrdina přežije a čeká ho (nejen ve snaze zavděčit se silnému otci) záchranná odysea. A v čase (v dalších dílech) pochopitelně cesta k sebevědomému vůdci klanu. Zatímco lidská žena (a dobře ji hrající Freya Allan) potěší, u orangutana Raky jsem byl rád, co se mu na mostě přihodilo. I další postavy jsou poměrně nezajímavé nebo nedostávají tolik prostoru, kolik by měly. Technicky naprosto v pořádku, příběhově nikoliv, i když základy pro další potenciální filmy samozřejmě máme. Wes Ball se mohl po sérii pro náctileté (Labyrint) dostat na dospěláckou akci, ale krapet to odmítl. Důstojné, ale měl se do toho pořádně obout. Tři až čtyři hvězdy.

Leonardo DiCaprio (ve svém předhvězdném období) a David Thewlis ukážou pindíky, Romane Bohringer odhalí všechno. A Agnieszka Holland překvapí poměrně uloudanou a nikterak objevnou režií. Verlaine a Rimbaud. Moc dobře je známe ze středoškolských osnov. Dvě persony, hodně chlastu, hodně sexu, hodně vzteku. Starší (a slabošský) Verlaine dostane od talentovaného mladíka (a nevychovaného sobce) dopis s básněmi, je uchvácen, pozve ho k sobě do Paříže, vypukne mezi nimi vášnivý i zvláštní vztah, který má neblahý vliv na Verlainovo manželství i celou osobnost. Dialogy jsou hutné, scény pomalé, zapamatovatelné momenty chybí. A ač skvěle zahranou, tak tuhle slabošsko-otravně-zakomplexovaně-vzpurnou dvojku by člověk v reálném životě potkal nechtěl.