TommyLeeJape

Jedni si všimnou, že teen holky milují upíry a natočí filmy, které těm ostatním způsobují problémy udržet obsah žaludku na svém místě. Druzí si všimnou, že všichni ostatní mají při sledování Twajlajtu nutkavou chuť zvracet a natočí film, který by měl fungovat jako sladká odplata za zažívací trable (a samozřejmě vydělat dost peněz, protože odpůrců je hodně). Bohužel parodovat špatný film, je stejně těžké jako parodovat film dobrý, což si autoři asi neuvědomili. Párkrát jsem se sice zasmál, protože stupidita z původního filmu byla trefně zobrazena 10x stupidněji, ale jinak je tato parodie podobně špatná jako všechny ostatní "filmy" od dvojice Friedberg - Seltzer.

Po přečtení zatím pěti knih musím uznat a souhlasit s tvrzením, že Game of Thrones není nic jiného než zfilmovaná literatura. Naštěstí se jedná o kvalitně zfilmovanou kvalitní literaturu, takže o snižování hodnocení nemůže být ani řeč. Přesto je těžké chrlit sem superlativy na adresu seriálu, když víte, že za veškerou tou genialitou stojí knihy nebo přesněji, jejich autor. Na druhou stranu ale musím složit poklonu tvůrcům, kteří dokázali najít skvěle pasující herce (až na pár výjimek), lokace, rozumné režiséry, kameramany... No prostě kdyby ty knihy byly zfilmovány osly, nezachránila by je ani jejich genialita. P.S. Všem fanouškům seriálu nepolíbeným předlohou, rozhodně doporučuji najít si na ni čas.

Už jenom fakt, že někdo dokáže přenést takovouto myšlenku na filmové plátno bez toho, aniž by mu lidi mířili pistolí mezi oči, je docela znepokojující. Myslím tím, představte si vánoční večeři Toma Sixe s rodinou: "Tak co mami, viděli jste s tátou můj nový film?" Co by mě ale zajímalo ještě víc, je vánoční večeře u herečky, která ztvárnila prostřední článek stonožky. Ale dost bylo o večeřích. Postavit film na takto zvrácené myšlence je sice zajímavé nebo možná i odvážné, ale rozhodně ne obdivuhodné (stejně jako Twajlajt).

„Máme obchodní dohodu s Kubou. Oni nám posílají doutníky, my jim rakety." Humor ve filmu je postaven na kulturně-politických předsudcích, což určitě nenechá chladným ani jednoho komunistu, kapitalistu či "výkonného" Němce. Pokud se ale nad tento fakt dokážete povznést, zaručeně Vám všechny ty trefné hlášky a svižné filmové tempo dokážou nejednou vyčarovat úsměv na tváři. Absurdní zápletka je také výborná. Přetavení zarytého komunisty na hraběte pracujícího pro Coca-Colovi limonádové závody, to vše navíc v rekordním čase. Jednoduše výborná zábava.

Co si budeme povídat, ono je to v podstatě pořád to samé dokola. Je to nádor! Ne, je to Creutzfeldt-Jakobova nemoc! A hele, byl to nádor! Ale hlavní postava je něco tak neobvykle geniálního, že všechny ty nemoci (a že jich je) za chvíli přestanete vnímat, a začnete se soustředit hlavně na ni. Dr. House - cyničnost živená lidskou stupiditou z něho přímo vyzařuje, černý humor má snad doslova v krvi, fakt, že by kvůli tabletce vicodinu dokázal umlátit pacienta svým... stetoskopem. Tohle a mnoho dalších maličkostí z něho na první pohled nedělají zrovna ideálního kandidáta na jakýkoli post v nemocnici, určitě ne na ten doktorský. Navíc seriál dokáže vymáčknou hromadu emocí díky prostředí, kde se (ne vždycky vítězně) bojuje o život. Bohužel se z toho ale časem stává one-man show a to i přestože se scénáristé snaží Housův tým oživit novými postavami. Nicméně určitě tady máme co do činění s tím nejlepším "doktorským" seriálem vůbec, o chlup lepším než Koordinace v růžovém na Nově. EDiT: Po nakoukání kompletních pěti sérií přidávám pátou hvězdu a dodávám: Kam nemůže ďábel, tam nastrčí House! EDiT2: Vedle Olivie Wilde vypadá Jennifer Morrison jako ošklivé káčátko. EDiT3: Po dokoukání kompletních osmi sérií musím pouze dodat, že se jedná o jeden z nejlepších seriálů jaký jsem kdy měl šanci sledovat a jsem si téměř jistý, že postavu Gregoryho House v mých očích už nikdy nikdo nepřekoná.

Jestli jsem v komentáři u Battle Royale psal něco ve smyslu, že se dá poznat japonské odlišné vnímání světa, už jen z pouhé reklamy na mléko, tento film oné reklamě minimálně dobře sekunduje. Ne, teď vážně. Machine Girl je sympatická právě tím, že se nepovažuje za nic jiného, než za obstojně zvládnutý trash. Pokud se na tento paskvil podíváte posilnění značnou dávkou nadhledu, zasmějete se mnohem víc než u všech komedií s Adamem Sandlerem. Každopádně, co se odehrává rejžovi v hlavě bych vědět nechtěl.

I když nejsem žádný fanoušek komixu, první dva X-Meny jsem si užíval od začátku do konce. Singer postavil svoje filmy na precizní a inteligentní režii, kterou Ratner nahradil ohromnou dávkou akční akce. Což o to, podívaná je to slušná, sice kvalitou zdaleka nenavazuje na svoje mladší brášky, ale jako celek neurazí. Jeho části bohužel urazit mohou. Hlavně teda stupidity, které postavám lítají z úst. Vrcholem všeho je pro mě scéna, kdy Magneto přenáší most, namísto toho aby svojí bandě předtím řekl, ať si na příští setkání každý donese dekl od popelnice (on může vzít jakoukoli železnou konstrukci a ten blbec vezme most). Rozhodně nejúsměvnější je ale fakt, že mezi všemi těmi telepaty a telekinetiky nacházíme největšího problem solvera v podobě drsňáka, líného se oholit i když má holící sadu ve svých rukou (dobře, tak to bylo i v těch dvou filmech předtím). Né, promiň Wolverine, bez tebe by to nešlo. Ellen Page potěšila.

Ti, co Tarantina nemají rádi si u Death Proof budou libovat, protože plivat po tomto filmu je stejně jednoduché jako vychvalovat Pulp Fiction. Ti, co ho mají rádi, ale nejsou odkojení brakovými fláky jako Quentin, ti budou nejspíše zklamaní nebo možná zmatení. Pokud nemáte nakoukány exploatační klasiky 70tých let, nemůžete film stoprocentně ocenit natožpak dost věcí pochopit. Režie i dialogy (jakkoliv zní někdy stupidně) jsou zvládnuty na jedničku, ale režisér s takovou dávkou talentu by měl promlouvat k mnohem větší skupině diváků, a ne pouze k "odborníkům", kteří mají zálibu v braku (exploitation, sexploitation,..). Nicméně i já, mimochodem patřící k těm, kteří zdaleka ne všechny odkazy chápou, jsem se dobře bavil (pravděpodobně jen protože miluju "tarantinovský" rukopis).

Velmi precizně natočený životní příběh člověka, který z části kvůli své genialitě, ale hlavně kvůli své nemoci nedokáže vidět, jaké štěstí ho na cestě životem potkalo v podobě milující ženy (nevím jak je to v reálu, ale ve filmu také neuvěřitelně krásné... Nemáš zač Jennifer). Trošku to sice vypadá, že pan Howard si vybral zrovna tohle povídání jen proto, aby mohl akademii okrást o zlaté sošky, ale i přesto jsem mu vděčný za film o takto výjimečném muži. Velmi mile mě překvapil hlavně Russell Crowe, kterého bych si nikdy předtím nedokázal představit jako bláznivého matematika. Až na zbytečně sentimentální závěr a fakt, že skutečný John Nash se hodně odlišuje od toho filmového (říkal Djkoma), nemám Čisté duši co vytknout.

Zrození dalšího výtečného režiséra z Velké Británie. Nejdříve jsem si myslel, že je Shame jeden z těch uměleckých filmů, které jsou sice naprosto precizní co se týče filmařiny, ale buď vás neuvěřitelně nudí nebo po emocionální stránce totálně minou. Tady se ale nestalo ani jedno ani druhé, ba naopak! I přes pomalejší tempo jsem nesmlouvavé poselství pana McQueena hltal od začátku do konce a nejen konec (a však zvláště ten) mě emocionálně naprosto odzbrojil. Carey Mulligan je zlatíčko.