Bivoy

Nebýt té zvláštní techniky animace, zbyde z toho taková ta typická česká psychárna téměř bez děje, sem tam s vtipnýma narážkama a s chlastáním. Ale nevadí, několik z nás to má celkem rádo a ve světě si nás snad zapamatují aspoň jako schopné animátory. Trošku zvláštní se mi zdálo, že vedlejší příběh Nebela a Květy vrcholící tím, jak Nebel hledá Květu v bouřce, byl mnohem poutavější a napínavější než hlavní dějová linie, zdlouhavá a plná nejasností. Ve chvilce pozvednutí sekyry se mi nezatajil dech (jak by asi měl v nejdůležitější chvíli filmu), ale spíš se mi v hlavě znovu vynořilo "Proč?". A to přitom mám jisté povědomí o dějinách naší země. Je ale vůbec možné, aby ten film pochopili v zahraničí (nebo dokonce v zámoří)? Čtyři hvězdičky aspoň za pokus o něco nového... a taky samozřejmě za Krobota a Rodena.

Proč to nemohlo zůstat u obyčejné kavárny, kterou její tajemný majitel provozuje za velice zvláštním účelem? Proč jsme se nemohli prostě setkávat se všemi těmi zajímavými lidmi, jejichž osudy se propletou v té kavárně a o nichž se ani nedozvíme nic jiného, než to, co se právě v té kavárně řekne nebo odehraje? Proč nemohla mít kavárna jen lehce magický nádech alá Amelie z Montmartru? Proč nemohlo zůstat jen u nejasných pochyb, zda to vše je skutečnost nebo výplod spisovatelovy mysli? Proč se tam vlastně musela objevit ta protivná malá vševědoucí holka v podání protivné malé vševědoucí Madeline Carrol?... Celou tu hrůzu a šílenost jsem přežila jen díky skvělé hudbě a několika poměrně sympatickým (byť snad ne dobře hrajícím) hercům.

Protože jsem Čapkovy povídky nečetla, oceňuji seriál jako pohodlnější způsob, jak se s nimi seznámit. Ne všechny mě ale nějak zaujaly - spíš naopak: čapkovský humor převedený do televizního seriálu ne vždy funguje, a tak jsem se místy docela nudila. Je to ale "kus od kusu" - každá povídka je úplně jiná a například "Případy pana Janíka" byly - z velké části díky hereckému výkonu Arnošta Goldflama - úžasně vtipné a čapkovsky vlídné.

S citem natočený film doplněný krásnou hudbou a vyšperkovaný skvělými hereckými výkony, jehož (snad trochu natažený) konec dojemnější snad ani být nemohl, odhaluje absurdnost ve vztazích mezi služebnými černé pleti a jejich bílými zaměstnavatelkami. Přesto film není "jen" o (tehdejších) nerovnostech mezi lidmi různé barvy pleti. Ty totiž tvoří pouze jakési pozadí nebo rámec pro příběh o tom, kam až může dojít lidská nenávist a pomstychtivost a jak s ní naopak dokáže zatočit lidská dobrota a ochota bojovat za dobrou věc. Ve chvíli, kdy vás film rozpláče, odpustíte mu i jistou dávku naivity. Ta je v Černobílém světě představována především absencí záporné postavy černé pleti, která by vyvážila, z pochopitelných důvodů idealizované, hlavní postavy moudrých služebných.

Utahaný film, v němž po většinu času lidé koukají upřeně před sebe nebo na někoho druhého a vyjadřují při tom pokud možno co nejméně emocí, načež se obejmou a při tomto obětí jeden z nich druhého s naprstou přirozeností zabije vynalézavým brutálním způsobem, přičemž se krví nešetří. Některé scény dokreslené podmanivou hudbou (např. zpomalený polibek se setměním ve výtahu) navíc nemají daleko ke kýči. A - narozdíl od režiséra - si nemyslím, že jakákoliv brutalita, která následuje může takový kýč vyvážit nebo dokonce ospravedlnit. Výrazně kladné hodnocení u tohoto filmu opravdu nechápu. A to je také jediný důvod, proč nedávám jen jednu hvězdičku - mám pořád pocit, že mi snad musela uniknout nějaká neuvěřitelná přednost filmu, které si druzí zjevně všimli lépe než já.

Já jsem Janu Eyrovou nečetla, a proto jsem se těšila, že mi film ten příběh zprostředkuje. Nevěřím ale, že by tak populární kniha mohla být tak bez vášně a bez opravdovosti. Nevím, čím to bylo - možná zčásti českým dabingem, ale nedokázala jsem tomu filmu porozumět. Hlavní postavy mě nedokázali přesvědčit, že cítí to, o čem mluví... Nechápu, jak se jakákoliv - byť nezkušená - dívka může zamilovat do tak zlého, odporného a bezohledného chlapa a nechápu, proč pokaždé, když se stane něco záhadného, ta holka jen stojí a mlčí? Proč se neptá, nesnaží zjsitit, co se děje? Jediné vysvětlení, které mě napadá, je, že je hlavní hrdinka silně psychicky narušená, což by vysvětlovalo i to její neustálé hroucení se... Teď mě tu nejspíš budou pravověrní milovníci této knihy a filmu pranýřovat, ale nemohla jsem si pomoct! Film je rozvleklý, nesoudržný a studený. Jediné, co ho zachraňuje je krásná výprava (Thornfield je kouzelný) a jako vždy výborná Judi Dench.

Na rozdíl od úžasné komedie Příští rok ve stejnou dobu v tomhle filmu ten podobný nápad tak dobře nefunguje. Kolísá to mezi trapně teenagerskou komedií a přeslazeným romanťákem s rádoby hořkosladkým koncem. Pár vtipných momentů zachraňuje celý film.

Klasický barvitý Almodóvar: stále stejná témata a přitom stále dokáže překvapovat. Jeho styl je čím dále tím vybroušenejší a osobitější, takže rozděluje diváky na dvě nesmiřitelné skupiny - ty, kteří ho nechápou a nesnáší, a ty, kteří ho právě pro ten styl obdivují. Já patřím samozřejěm mezi ty druhé ;-) Almodóvarovy postavy jsou film od filmu charismatičtější a barvitější. Robert Ledgard v podání Antonia Banderase je toho důkazem. Díky skvělému scénáři, režii i hereckému výkonu nabývá jeho osobnost velmi plastický rysů, takže - byť je to vlastně psychopat - naprosto rozumíme všemu, co dělá. Neméně úžasný je ovšem i výkon Eleny Anaya. A celý film je samozřejmě podbarvený skvělou dramatickou hudbou Alberta Iglesiase. PS: tygřík je zaručeně nejodpornější filmovou postavou roku :-D

No jo, tihle seveřani musí mít všude spoustu krve a vyhřezlé mozky a z každé strany tam musím vyskakovat někdo s nožem nebo pistolí... to jim neberu, proti gustu žádný dišputát :-) Jen ten Roger mohl být míň chladný, aby ho člověk měl aspoň trošku rád...

Příjemně mě překvapilo, že jsem filmu rozuměla, ačkoliv mám o baseballu jen hrubou představu. Nejde zde totiž tolik o samotný baseball jako o peníze, které stojí za ním. A také o statistiky, které někdy znamenají víc než zkušenosti. Škoda jen, že ta první půlka, která měla spád, najednou přešla v rozvleklou druhou polovinu, kde rádoby filosofické dumání vytěsňuje děj.