Bivoy

Kouzelné zpracování :-) Elizabeth Taylor je prostě úžasná zlá žena, i když feministky se u toho závěrečného výjevu asi musí chytat za hlavu :-D

Film, do kterého se budete muset ponořit víc, než do kteréhokoliv jiného současného filmu. Beze slov je člověk nucen mnohem víc vnímat obraz a ten je zde dokonalý... A opravdu se nejedná o nostalgické napodobování starých časů - prvky z období němého filmu jsou tu posunuty někam dál - kamera je dynamičtější, gesta herců umírněnější... Do takové podoby by se dnes asi vyvinul film, pokud by k němu nebyl býval přidán zvuk a barva. A ty části, kdy najednou uslyšíme zvuk jako by nás probouzely ze sna a připomínaly nám, že celá ta "němost" je jen iluze. Celý tento odvážný počin je vyšperkován skvělou hudbou a neuvěřitelným výkonem Jeana Dujardina (ta jeho mimika!).

Buď jsem ten film nepochopila, nebo v něm skutečně víc není...

Jeden z nejkrásnějších příběhů, jaké znám, velice citlivě převědený na plátno, je pro mě obrovskou inspirací stejně jako písně Eddieho Veddera. Chris, alespoň tak, jak ho ztvárnil Emile Hirsch pod vedením Seana Penna, byl úžasnou osobností. 22 let už mám za sebou, ale přesto k němu musím stále obdivně vzhlížet protože se dokázal vzbouřit proti všemu a všem a vydal se hledat pravdu na vlastní pěst.

Krásný film plný zajímavých záběrů a okouzlující práce se světlem. Bohužel jsem ho ale viděla nedlouho po Údolí včel a oproti tomu se Adelheid zdá rozvláčná, rozpačitá a rozporuplná. Možná je to dáno dobou, o které film pojednává, nebo těmi barvami - snad Vláčilovi sluší více černobílá. Především zde ale chybí jasné vyznění, které činí z Údolí včel tak silný filmový zážitek.

Příjemně mě překvapilo, že jsem filmu rozuměla, ačkoliv mám o baseballu jen hrubou představu. Nejde zde totiž tolik o samotný baseball jako o peníze, které stojí za ním. A také o statistiky, které někdy znamenají víc než zkušenosti. Škoda jen, že ta první půlka, která měla spád, najednou přešla v rozvleklou druhou polovinu, kde rádoby filosofické dumání vytěsňuje děj.

Klasický barvitý Almodóvar: stále stejná témata a přitom stále dokáže překvapovat. Jeho styl je čím dále tím vybroušenejší a osobitější, takže rozděluje diváky na dvě nesmiřitelné skupiny - ty, kteří ho nechápou a nesnáší, a ty, kteří ho právě pro ten styl obdivují. Já patřím samozřejěm mezi ty druhé ;-) Almodóvarovy postavy jsou film od filmu charismatičtější a barvitější. Robert Ledgard v podání Antonia Banderase je toho důkazem. Díky skvělému scénáři, režii i hereckému výkonu nabývá jeho osobnost velmi plastický rysů, takže - byť je to vlastně psychopat - naprosto rozumíme všemu, co dělá. Neméně úžasný je ovšem i výkon Eleny Anaya. A celý film je samozřejmě podbarvený skvělou dramatickou hudbou Alberta Iglesiase. PS: tygřík je zaručeně nejodpornější filmovou postavou roku :-D

Konečně jsem zhlédla tento úžasný film a doplnila si tak velkou mezeru ve filmovém vzdělání... A byla jsem nadšená! Málokterý z českých filmů je tak plný vášně, citu, dramatičnosti a krásy! Příběh o sváru mezi věrností Bohu a řádu a láskou k ženě a touhou žít obyčejný a svobodný život, je na jedné straně lemován včelami a stromy v květu zalitými sluncem a na straně druhé obklopen studeným mořem. Ale co je nejdůležitější: v tomto filmu nic nepřebývá. Vše se vejde do úsporných gest, která společně vytváří velice ucelené dílo. Skvělé herecké výkony, z nichž vyniká především ten Čepkův nebo ve vedlejší roli Somrův, jako by ještě vynikaly tím zvláštním střihem, díky němuž vždy vidíme nejprve člověka, ke kterému někdo mluví, a až pak toho, kdo pronáší slova. Máme tak možnost rovnou pozorovat účinek, který slova mají na toho, komu jsou určena. Zkrátka, jeden z vrcholných filmů české kinematografie.

Zajímavé novinky ze světa umění. Možná bych ocenila, kdyby bylo moderní umění občas proloženo něčím starším. Mohlo by to divákům pomoci utvořit si lepší přehled, pospojovat souvislosti.

Poměrně nápaditá variace na sci-fi o paralelních realitách poměrně úspěšně uniká otřepanosti tohoto žánru. Rýpalům, kteří by chtěli poukazovat na logické chyby ve vztazích paralelních realit (především v závěru filmu), jichž není prostý snad žádný podobný film, je zde "mezi řečí" naznačeno, že projekt Zdrojový kód je tak průlomový, že jeho dosahy ještě nemusí být přesně známé a pochopitelné. Ostatně, člověk ani nějak nemá chuť ony logické nedostatky řešit, když se ocitne v rychlém víru akce. Jasným plusem je pro mě moje oblíbená Vera Farmiga, byť zde nedostala mnoho šancí předvést svůj herecký um. Naopak pomyslné minus si film zaslouží za otřesnou hudbu, která je jako z nějakého levného staršího akčního filmu.