Ezis

Dva mladí četníci v roce 1919. Nevím, komu a do jaké situace tenhle seriál doporučit. Není to ani pro vychutnání drsných, až hororových vražd, ani pro chvíle, kdy si člověk chce oddychnout u lehké, vtipné detektivky. Totiž.... Je. Je to obojí. Třeba v dílu Staré dluhy se tyto atmosféry střídají až k infarktu. A střídají se také v jednotlivých dílech - podle toho, kdo je zrovna velitelem stanice. To mě trochu mate. A nelíbí se mně, že tvůrci jakoby schválně tlačili na pilu a pokoušeli se oba druhy atmosféry stůj co stůj vytvořit. Pro mě to ale atmosféru nemá - to by to chtělo zajímavější hudbu a jazyk. V prvních dílech se mluví hezky prvorepublikově s různými německými výpůjčkami, ale v pozdějších dílech - kromě starého rakouského četníka - se všichni vyjadřují strašně jednoduše a provozně. Nikdo nehláškuje, nikdo nemá zvláštní způsob vyjadřování, nikdo nemluví nářečím. Páni scénáristi, přečtěte si třeba něco od Karla Poláčka... Kromě toho mně vadí, že za scénářem je poměrně negativní a depresivní přístup ke všemu - vždycky si zvyknete na nějakou sympatickou figurku z města, načež po několika dílech zjistíte, že je to podvodník nebo vrah nebo jánevímkdo. A scénáristé neumí psát ženské role - ty tu jsou dost mělké a většinou negativní. To byly jediné momenty, kdy jsem Četníky z Luhačovic srovnávala s Četnickými humoreskami a s nostalgií vzpomínala na Andělku a Karličku. - Tak to bychom měli negativa. Pozitiv má seriál také hodně - třeba historicky přesné kostýmy, včetně luhačovického kroje! To opravdu není samozřejmost. Secesní klobouk dolů před kostýmní výtvarnicí Sylvou Hanákovou! Kromě toho také nádherné exteriéry, reálie z poválečné doby, které pomáhají ji pochopit, místy velice napínavý či svérázný děj, opravdové Maďary a Židy mluvící maďarsky a jidiš (ne Čechy snažící se tyto jazyky napodobit), neokoukané moravské herce. Třeba Zdeněk Černín v roli lékárníka je přesný. - Celkově je to seriál, který zároveň připomíná spoustu jiných seriálů a zároveň je dost specifický. Nemůžu říct "podívejte se na první dva díly a uvidíte, jestli je to seriál pro vás", protože se pořádně rozjede teprve v díle čtvrtém a tak jako hezky srovná v díle desátém. Takže - podívejte se na prvních dvanáct dílů a uvidíte, jestli je to seriál pro vás :-)

První série byly naprosto geniální. Poslední série jsou už bohužel jen o tom, jaký je Trump vůl. V zásadě nic proti, jenže to teď dělá v USA nemíň půlka televizních pořadů, takže Last Week Tonight nepřináší nic nového. Ztratil svůj původní účel, a to rozebírat dlouhodobé problémy, o kterých se málo mluví. Kdyby svět uměl litevsky :-) tak bych řekla, ať se místo Johna Olivera kouká na Andriuse Tapinase, což je výborný litevský satirik, který po něm v podstatě převzal žezlo. Tapinasův tým využívá litevskou fantazii ve stylu "nic není nemožné" k tomu, aby - alespoň v mém žebříčku humorných pořadů - Olivera totálně převálcoval. Například dělá rozhovory s litevskými poslanci, jako by to byly děti ve školce. "A s kým se tady nejvíc kamarádíš? Už ses tu s někým popral?" Navíc Tapinas překonává Olivera i Colberta v geekovosti, protože přeložil a vydal Pána prstenů, když mu bylo 17 let! Tady je aspoň ochutnávka pořadu v angličtině - video "America first, Lithuania third": https://www.youtube.com/watch?v=0NjkfHbK6BE

Patřím k těm nemnoha lidem, kteří Fantomase neviděli v dětství. Zhlédla jsem ho až teď a nic mně to neřeklo. Ve své době to určitě byla velice kvalitní zábava - a hlavně natočená pro někoho, kdo ještě neviděl padesát mnohem akčnějších dobrodružných filmů :-) Proto hodnotím vysoko. Ale protože jsem nedokázala nikomu fandit, film mě vůbec nestrhl. Zaujalo mě jen to, že to byla příležitost podívat se do Paříže 60. let. Třeba dům, ve kterém bydlí komisař Juve, je moc pěkný. Film mně začal dávat smysl, až když jsem si přečetla komentář Mr. Apache o tom, že původní romány byly vlastně hororové. Myslím, že jako fantaskní horor by tenhle film fungoval mnohem líp.

Krásné prostředí (Anglie v zimě, staré španělské domy v Kalifornii) a skvělí herci, zajímavý motiv výměny domů a prostředí, navíc výborný Elli Wallach - ale to je tak asi všechno. Tahle romantická komedie mně připadala nedostatečně romantická, nedostatečně komická a navíc nerealistická - něco jiného jsou romantické osobní rozhovory a něco jiného jsou nekonečné psychologické rozbory, které tu vadily i mně, a to se o psychologii zajímám. A když nějaká romantická komedie připadá nerealistická i mně, tak to už je opravdu špatné :-)

"Víš, co se stane, když to tady nesplatíme?" - "Ne." - "No... já taky ne. Ale na rozdíl od tebe mám z toho aspoň nervy." - Comeback je seriál střídavé kvality, některé vtipy jsou dost nechutné, jiné geniální. Některé díly jsou o ničem, jiné jsou zajímavé. Někde je skvělý rock, jinde zas hrozný pop. Já jsem Comeback zhlédla jednou a nevěděla, co si o něm myslet. Pak jsem se po několika letech podívala na díl "Holter", když jsem byla vyčerpaná po dlouhé nemoci a měla jsem nasazený holter - a brečela jsem smíchy. Takže pořád nevím, co si o Comebacku myslet, ale každopádně mně vrátil dobrou náladu :-) Oceňuju, že objevil tři mladé herce, kteří nejsou vůbec špatní - Kristýnu Leichtovou, Matouše Rumla a Marii Doležalovou. Nejlepší je ale Marcelka v dílu Scrabble Trable :-) Jestli můžu některé díly doporučit, tak asi 12.-25. díl z první série.

Na venkovské faře v severní Evropě jsem tři roky žila a bylo tam mnohem víc lidí a mnohem víc legrace. Faráři mnohem víc řeší praktické problémy, než by se z tohoto filmu mohlo zdát, a farníci si s nimi chodí povídat o víře na předem domluvených schůzkách v týdnu, kdy na to mají klid a čas - ne v neděli po bohoslužbách, kdy je potřeba se dohodnout, kdo zamkne kostel a kdo do příští neděle uklidí sníh. Venkovští luteráni jsou dost společenští. Církevní prostředí je pro ně místo, kde se můžou - na rozdíl od všedních dnů, kdy pracují na svých samotách - otevřít, rozpovídat, dobře si zazpívat a dobře se najíst :-) Navíc znám několik farářů, kteří bojovali se ztrátou víry a nakonec ji zase nalezli. Takže... dobrý film, ale vypráví spíš o Bergmanově vnitřním konfliktu než o církvi v severní Evropě :-)

Vše důležité již bylo řečeno, a tak jen dodám pár zajímavostí. V Indii se do kina chodí s celou rodinou, a proto se tu kromě sošných žen vyskytuje i John Abraham, opuštěné štěně a vtipný Ali, aby si na své přišli muži, ženy i děti. Jai Dixit je podle všeho z velmi vysoké kasty, oženil se na příkaz rodičů a jsou na něj kladeny vysoké nároky. Ali je zase chudý muslim ("V šest ráno? Ale to mám modlitby!") a protože nemá žádné příbuzné, může si dělat, co chce. Tržiště, na které Ali přivede Jaie, je zřejmě v muslimské čtvrti, ale jsou tam vidět i Sikhové v turbanech. - - - P.S. To neustálé nakrúcání indických děv byla zřejmě trefa do černého, soudě podle komentářů tady :-D ale co se týče mě a Johna Abrahama, těch bezkošilových scén a pohazování vlasů bylo až moc. Jednak mě John Abraham vůbec nebere, a jednak i kdyby na jeho místě byl Jonathan Watton nebo Tony Osoba, ty rádoby sexy scény by se mně za chvíli přejedly. Aby to opravdu zabíralo, chtělo by to méně efektu a více rafinovanosti ;-) Třeba v seriálu "Porridge" Tony Osoba jenom otočí hlavu a přehradí nohou uličku, je to natočené úplně obyčejně, ale co je to za pohyb! :-) Takhle mně z "Dhoom" utkvěl spíš správně praštěný Ali, co měl pořád miliony nápadů.

Pohádka, u které si umím představit, že by mě jako dítě okouzlila. Ale taky pohádka, ve které se pro mě vždycky k něčemu pozitivnímu našlo něco negativního. Eliška Jansová by klidně princezny mohla hrát častěji, vůbec bych se nezlobila. Ale Jiří Mádl se k ní vůbec nehodil. První polovina pohádky mně vzala dech. Ale druhá ne. Letecké záběry na řeku a zámek byly nádherné. Ale pak přišly umělé kulisy města. Byly tu skvělé vtipy. Ale taky spousta hloupých. Italský učitel Ivana Trojana byl hodně dobrý. Ale udělal z pohádky film pro dospělé, když se v závěru vrhnul na chůvu. Byla tu spousta pěkných, originálních motivů (voraři, záchrana pláště prasetem, výpočet pravděpodobnosti nalezení pravého ženicha). Ale taky spousta motivů zbytečných. Já bych ze Svatojánského věnečku vyndala Jiřího Mádla a pak ho rozdělila na dva filmy - na konverzační komedii pro dospělé a dramatickou pohádku pro děti. A byly by oba naprosto skvělé. Takhle je ale toho trochu moc a jak tu píší jiní uživatelé, vlastně není jasné, co chtěl scénárista sdělit, jaký příběh vyprávět.

Tahle pohádka je názorným příkladem toho, že secesní móda byla tvarovaná na korzet, takže secesní šaty v kombinaci s podprsenkou vypadají hrozně. Film celkově působí dost nesourodým dojmem - chvíli vážný, chvíli vtipný, chvíli jen dětinsky směšný; kulisy moc pěkné, masky ne. Má ale neokoukaný děj a hrají v něm výborní herci. Pokud máte rádi pohádkové komedie a nemáte příliš vysoké nároky, myslím, že to pro vás může být docela příjemná půlhodinka.

"Starého psa novým kouskům nenaučíš" - odtud název. Slušný britský televizní průměr, což vlastně znamená, že to je velice kvalitní seriál. Oproti Vraždám v Midsomeru nebo Poirotovi je vážnější a realističtější, snad proto, že se odehrává v současném Londýně. Některé příběhy zaujmou svou lidskostí, prostě si nějak umíte představit, že se někomu opravdu stalo něco smutného. Spousta postav a příběhů je originální, výborně napsaná a určitě si je budu ještě dlouho pamatovat. Krom toho jsem se tu naučila různá zajímavá fakta, třeba že slavná novinářská Fleet Street se jmenuje podle zazděné podzemní řeky Fleet. Ale seriál se pořád drží tak nějak uprostřed, nikdy nedosáhne takové humorné lehkosti jako Poirot ani tak syrové a depresivní atmosféry jako Taggart nebo Waking the Dead. Jestli vám tahle střední cesta bude vyhovovat nebo ne - to uvidíte sami. Vysloužilí policisté i jejich šéfové jsou ohromně sympatičtí a Alun Armstrong má hereckého talentu a charismatu na rozdávání. A samozřejmě nechybí spousta skvělého suchého humoru. Ale seriál nefunguje tak dokonale jako jiné výborné současné britské seriály (Dr. Who, Sherlock, Lewis atd. atd.), jako by do něj tvůrci nebyli tak nadšení, jak by bylo potřeba, nebo si herci mezi sebou úplně nerozuměli - prostě něco trochu chybí.