Ezis

Bláznivá, ale ne hloupá kanadská krimikomedie. Pokud jste viděli pár krimikomedií z USA a myslíte si, že tahle bude podobná, tak vás můžu ujistit, že ne. Třeba už jenom to, že je situovaná na ostrov Newfoundland a má silnou místní atmosféru. Ta se odráží už v názvu "Republic of Doyle" - Newfoundland byl až do 40. let hrdou britskou kolonií (třebaže většina obyvatel byli Irové), a když se ve 40. letech měli rozhodnout, jestli se připojí ke Kanadě nebo vytvoří nezávislou "Republic of Newfoundland", připojení ke Kanadě získalo jen těsnou většinu. ... Na tomhle seriálu si cením hlavně toho, že hlavní postavy drží spolu, nehádají se kvůli hloupostem a na nic si nehrají, ani seriál sám není nějak křečovitě vtipný a umí si dělat legraci sám ze sebe. Jak to nazve jedna postava - "Quaint Location Crime Fiction" ("krimi zasazené do roztomilého odlehlého místa"). Čechům by mohlo být blízké to, že město St. John's, kde se seriál točil, má jen 200 000 obyvatel a je to jedno z nejstarších měst v Kanadě, takže vytváří příjemnější atmosféru než moderní velkoměsto. A rvačky ve starých irských hospodách a automobilové honičky na útesech nad Atlantským oceánem opravdu stojí za to. ... Komedie je to skvělá, a originálních nápadů a hlášek je tu tolik, že to ani spočítat nejde. Mně utkvěla tahle scéna - asi kvůli tomu newfoundlandskému specifiku, i když není zrovna z těch nejúdernějších: Nebezpečný zločinec si najme místního exota, aby mu sehnal co nejlepší zbraň. A ten mu donese 100 let starý revolver s tím, že to je nejlepší kousek, jaký mohl sehnat - velká vzácnost, jeden z mála dochovaných revolverů vyrobených přímo na Newfoundlandu v době, kdy ještě nebyl součástí Kanady... Kvalita jednotlivých dílů kolísá a časem se objeví hluché dějové linie, jako že se třeba pořád vrací otravní příbuzní a zaplétají Doyleovy do svých problémů. Prý to bylo proto, že CBC strašně spěchala a Allan Hawco musel scénáře psát na koleně při natáčení. Ale přesto můžu Republic of Doyle doporučit. Pokud rozumíte anglicky (kanadská angličtina je snadno srozumitelná a newfoundlandský přízvuk je v reálu příšerný, ale tady dost umírněný) a máte rádi krimikomedie, sáhněte i po téhle - je volně přístupná na internetu. Pro mě jsou první 3 série rozhodně to nejlepší, co jsem v tomhle žánru kdy viděla. (Pár neobvyklých slov, se kterými se tu setkáte: RNC - Royal Newfoundland Constabulary (=královská policie na Newfoundlandu), sleeveen - vychytralý člověk, co si vždycky ví rady a ze všeho se vykroutí, Skipper - kormidelník, tady univerzální oslovení staršího muže, Ponzi scheme - pyramidová hra.)

Už dlouho se nestalo, že bych z nějakého filmu měla tak rozporuplné dojmy. Kdyby se nejednalo o Agathu Christie a Poirota, byl by to film naprosto výborný. Souhlasím se všemi pochvalnými komentáři, které tu jsou. Ale... velké Ale. Ono se o Agathu Christie a Poirota jedná, a seriál se předtím dvacet let držel úplně jiného stylu. Drsné scény se sebevraždou a ukamenováním podle mě k Poirotovi prostě nepatří - pokud se Agatha zmínila o nějaké takové události, tak vždycky jen stručně, v náznaku. A rozhovory o spravedlnosti sice byly zajímavé, jenže jsem je nebyla schopná brát vážně. I když byly výborně natočené i zahrané, celou dobu jsem měla spíš pocit nějaké frašky. Později mně došlo, proč. Agatha totiž psala lehké knihy čistě pro zábavu a potrápení mozku, a podle mě si byla naprosto vědoma toho, že děj, který vyplodila, je poněkud absurdní, nereálný a nerealizovatelný. A teď ho někdo vzal a udělal z něj podklad pro vážný, temný film s úvahami o morálce, zodpovědnosti, zločinu a trestu... ale málo platné, lehkost a nereálnost původní předlohy místy prosvítá. Dá se to asi přirovnat k situaci, kdy by někdo scénu od Monty Pythonů vzal smrtelně vážně a zinscenoval ji jako Shakespearovu tragédii. Obojí je výborné, ale úplně odlišné, a spojit to podle mě nelze.

Takový normální, trochu poetický černobílý film o problémech dospívajícího mladíka. Je natočený podle knihy Vytautase Bubnyse "Arberonas", která vyšla i česky jako "Arberon". Odehrává se v litevském přístavu Klaipėda. Hraje v něm (a zpívá) Vytautas Kernagis, který se později stal nejoblíbenějším litevským písničkářem - takovým litevským Krylem nebo Vysockým. http://www.youtube.com/watch?v=BOGwoUPYlcw (od 1:30) "Nezabíjej užovku, slunce bude plakat. Nikdo nechce, aby slunce slzelo. Ale užovka se už nepohne a slunce už zapadlo. Lidé, lidé, co jste to udělali, neuvidíte už slunce, nespatříte už nebe. Lidé, lidé, co jste to udělali..."

Americký seriál v New Yorku o New Yorku, ale herci v hlavních rolích jsou Kanaďani :-) Je to humorné detektivní krimi, takže pokud máte rádi detektivky a jste unavení, nemocní nebo smutní, je tenhle seriál právě pro vás. Na britské detektivky nebo na kanadské Murdoch Mysteries sice nemá: případy většinou rozvíjí podobným způsobem, a věren americké tradici, má pocit, že detektivní případy na seriál nestačí - musí je protkávat lidskými vztahy a psychologií. Což mně třeba u seriálu "Monk" hodně vadilo. Ale u "Castlea" jsem to snesla - skoro všechno totiž bere lehce, s nadhledem a humorem. Podobně jako hlavní hrdina, který ve všem vidí napínavý příběh a neváhá ho hned všem vyprávět, což někdy vede k vyřešení případu, jindy to jen ostatním leze na nervy. Třeba příběh o útoku zombie. "Ty fakt věříš na zombíky?" "Ne. Věřím na provokování Beckettový." Vztah hlavních hrdinů v kostce :-) Jediná věc, která mně na tomhle seriálu opravdu vadí, je, že Castle postupně přestane být neskutečně praštěná, sebevědomá, drzá, nápaditá, neoddiskutovatelně hlavní postava a spíše řeší problémy žen kolem sebe. Pro stanici ABC, která tento seriál produkuje, je to prý typické, protože ji sledují spíše ženy. Škoda. Ale jak jsem psala, je to jediná věc, která mně vadí. Jinak je to seriál příjemný a vtipný, který mohu doporučit. Listopad 2014: S odstupem času už nemám na Castlea tak vysoké mínění a sledovat jsem ho přestala - jednak kvůli tomu zmíněnému ženskému tlaku na Castlea a jednak proto, že mně začal připadat tak nějak umělý - jakoby tvůrce přestal bavit, nebo si na něco hráli.

Milá, pomalá, ale vtipná pohádka, která je podle mě vhodná pro menší děti. Líbilo se mně, že 1) všichni protagonisti v ní vypadali tak nějak normálně, jako obyčejní lidé, 2) že hlavní pozornost byla upřena na příběh správného chlapa - jeho boj se strašidly i sama se sebou, 3) že konečně někdo natočil pohádku podle Václava Říhy, kterého jsem četla jako malá, 4) že se pohádka odehrává někdy v 10. nebo 20. letech a na podzim a v zimě, což je zajímavá změna, 5) že se v ní mluvilo pěknou, "pohádkovou" češtinou.

Projekt nakladatelství Větrné mlýny a brněnského studia České televize. Jedná se o básníky, kteří navštívili valtické Dny poezie a vína 2009. Nevím, jestli můžu objektivně hodnotit, protože jsem byla u toho, když seriál vznikal (pomáhala jsem se střihem a psala titulky k dílu Edvins Raups). To by asi zobjektivnilo mé hodnocení, kdybych byla z filmařské branže, ale já nejsem. Seriálu prospělo malebné prostředí lednicko-valtického areálu, hudba je také velice pěkná. Obsah dílů je jednoduchý: dotyčný básník čte několik svých básní a nahlas uvažuje nad tím, co je to poezie a jaký k ní má vztah. Je to takové milé stručné seznámení s evropskými básníky.

Pohádka, ze které mám takové rozporuplné pocity. Na jednu stranu je hodně zajímavá, nezvyklá - mírně tragická pohádka, ale poučná, trochu ve stylu K.J.Erbena. Je v ní pěkná smyčcová komorní hudba i krásné kostýmy a interiéry (důsledně dodržovaný empír, pastva pro oči). Vladimír Dlouhý a Martin Stropnický tradičně excelují, padají skvělé hlášky o "tetičce Antoinettě". Na druhou stranu je hodně nejednotná - jednak není jasné, zda je pro děti nebo pro dospělé, jak už tady napsal D28. Mimo jiné kvůli tomu množství porodů, naznačenému sexu a nemanželskému dítěti - to je podle mě na pohádku trochu moc. A také scény z chalupy vypadají jako z vesnické tragédie, zatímco scény na zámku jako by lehkostí a vtipností z oka vypadly studiovým pohádkám režiséra Hanuše. To by se dalo pochopit, koneckonců hraběcí rodině, která momentálně nemá větší starosti, se určitě žije lehčeji než chudým vesničanům. Ale když dojde na osudové protnutí těchto dvou světů, je nějaké nedotažené, což ještě akcentuje herecká topornost představitele hlavního hrdiny. Dějová linie je propracovaná, ucelená, ale nemohla jsem se ubránit pocitu, že příběh šel vyprávět lépe. Výsledek: pohádka, která mě zaujala a nelituju toho, že jsem ji viděla, ale moc se nemám k tomu ji někomu doporučit.

Jestli tohle je průměr prvorepublikové filmové tvorby, tak bych na ni koukala klidně pořád :-) První polovina byla prostě výborná. Spousta drobných vtípků, Truda Grosslichtová byla na meziválečnou herečku neobyčejně civilní a Oldřich Nový u mě stoupl v ceně, protože jsem ho doteď považovala za salónního milovníka - a tady úžasně uvěřitelně zahrál zločince! Druhá polovina už nebyla tak dobře vyprávěná, občas jsem se nechytala, a závěr mě zklamal. Ne že bych měla něco proti tomu, aby hlavní hrdinka skončila šťastně provdána, ale jednak mě mrzelo, že její studia přišla úplně vniveč a jednak jsem asi příliš zvyklá na hollywoodské filmy, kde takováhle profesionální výzva (oblíbená americká "challenge") vždycky nakonec skončí úspěchem. Nemám ráda, když se pár ke šťastnému konci dopracuje podfukem. Závěr je prostě poplatný své době, ale to filmu nepřekáží v tom, aby byl zdařilý a milý. Kdo chcete zkusit nějaký pohodový prvorepublikový film, rozhodně doporučuji.

Velice milý příběh o zimě a lidském teplu, ze začátku bohužel trochu kostrbatě vyprávěný a s ne úplně přesvědčivými herci v ústřední dvojici.

Nemá to napínavou dějovost Křesadla, romantiku Prince Chocholouše ani poezii Pomněnky, ale přesto je to pěkná pohádka. Trochu mně v ní neseděl začínající Petr Štěpánek, který jako by nevěděl, jak má hrát, a písnička, kterou Mette zpívá pořád dokola. Naopak mě bavily hlášky. "Tobě se to směje, umřeš si..." "Já jsem ti tak rád, že už mám prince pod čepcem." a král, který pořád vyhrožuje, že prince vydědí, a nikdo mu to nevěří, protože je vidět, že má prince rád a nikdy by to neudělal. Mimochodem, všimli jste si, že když princ tančí s Mette, královnin obraz zapomene, že má vypadat jako obraz, a začne se na ně dívat?