Ezis

Holka z města není nejlepším dílem svého žánru, ale pro mě je jednou z mála amerických romantických komedií, které jsem si zapamatovala a na které se ráda podívám víckrát. Při hodnocení tohoto žánru podle mě jde hodně o to, jestli jsou člověku hlavní hrdinové sympatičtí, jestli se s nimi dokáže ztotožnit a jestli mu vyhovuje to které prostředí a typ romantického příběhu. Což je všechno hodně osobní. Takže u mě to asi bude tím, že tady mně hlavní hrdinové vyhovovali, velice sympatické byly i vedlejší postavy a dověděla jsem se tu něco málo o Minnesotě a zakořeněných představách o ní, což pro mě jako pro anglistku bylo zajímavé. A kromě toho jsem já sama jednu dobu byla taková Holka z města - přestěhovala jsem se v zimě do malého městečka na severu (v mém případě ovšem v Lotyšsku), kde jsem objevila úplně jiný svět, jiné tempo života a jinou stránku sebe sama. A aby toho nebylo málo, hned první den jsem uklouzla a spadla na náledí, protože jsem měla sice velice pěkné, ale příliš kluzké kozačky, a přišla v elegantní lehké halence na biblickou hodinu, kde se topilo jen v krbu a všichni byli navlečeni v tlustých svetrech. Následkem čehož jsem se pak zimním scénám v kině smála dvakrát hlasitěji než ostatní a začala uvažovat o tom, co je to vlastně klišé. Protože v tomhle filmu bych normálně scény střetnutí městské slečny se zimou označila za klišéovité, jenže... když se vám něco podobného opravdu stane, tak už vám to moc jako klišé nepřipadá... Takže klišé či neklišé nehodnotím. Jediné, co bych filmu vytkla, byl nedostatek chemie mezi ústřední dvojicí a trochu rozpačitý konec. A také by to bývalo chtělo jinou hudbu, která by lépe propojila scény a podtrhla atmosféru.

Kouzelník, kterého nepřinesl čáp, ale dva havrani, obědvá chleba s dortem. A peklo existuje proto, že ho ještě nikdo nezrušil. "Slyšela jsem, že krávy mají v sobě mléko a to se z nich dá tak nějak vyždímat." Takže jsem se radovala, že se našla nějaká pohádka s letopočtem začínajícím dvojkou, která je vtipná a navíc originální a vkusná. Bohužel mně radost zkazily scény v pekle, které naopak hýřily nevkusností a nehumorností. Ale nakonec jich bylo docela málo a pohádka skončila opět mile a originálně, čímž si u mě jakžtakž zachovala tvář a tři hvězdičky. Mimochodem, Jitka Molavcová se do pohádek hodí výborně - jako rytířka z Trychtýřovic byla nepřekonatelná, jako Bílá paní správné strašidlo a zároveň i dáma, a tady jako stočtyřicetiletá kouzelnice velice roztomilá.

Takový nevyrovnaný film. Kdybych ho brala jako indickou romantickou komedii, byl by hrozný; kdybych ho brala jako film pro teenagery, byl by mezi nimi králem. Je to takový originálně, inteligentně a jakžtakž vkusně natočený zástupce hloupého a nevkusného žánru. Výsledek je takový, že některé scény jsou pubertálně nechutné, ale kompenzují to jiné s nádhernou kanadskou krajinou, vtipem a příjemným smyslem pro nesmysl. Celkově je to praštěná komedie, která si hraje s hollywoodskými i bollywoodskými klišé a někdy je i obrací naruby. Příjemně mě překvapilo, že na rozdíl od většiny bollywoodských filmů si svůj humorný nadhled udržela až do konce. Jako milovnice Kanady, hudby Salima a Sulaimana a choreografie Vaibhavi Merchant jsem si přišla na své. S herci to bylo horší, ale Tanisha Mukerji byla docela sympatická a správně ujetá. Film hodně stojí na úžasné chemii mezi ní a Udayem Choprou (po natáčení spolu začali chodit). A také na tom, že jim oběma skvěle sednou Vaibhaviiny choreografie. Nevím, jestli bych přála Bollywoodu víc takových filmů. Spíš asi ne. Tenhle nebyl špatný, ale jeden docela stačí.

50 %. Pro ty, co zde kritizují předvídatelný závěr: Pokud film berete jako pohádku - když zhlédnete větší množství českých pohádek, zjistíte, že takovýhle závěr se v nich nevyskytuje, takže ve svém žánru je to závěr nepředvídatelný. Pokud film berete jako komorní historické drama - má se odehrávat ve středověku, kdy bylo absolutně nemyslitelné, aby žena požádala o ruku muže. Když princezna žádala o královu ruku, riskovala svou pověst a budoucnost. Sebrat k tomu odvahu znamenalo něco jako sebrat odvahu k tomu, aby přišla nahá na audienci s prezidentem. Já bych hlasovala spíš pro to "komorní historické drama", protože pohádkového v tomto filmu není skoro nic a důsledně se drží historické věrnosti (lépe řečeno - scénář se jí držel, ale režisér přidal scénu s japonským bojovým uměním). Kromě žánru by se bohužel dal změnit i název, a to na "Jak zabít kvalitní scénář". Původní scénář jsem totiž četla a moc se mně líbil - docela pěkně a vtipně pojednává o lásce k přírodě a má pochopení pro všechny postavy. Režisér ho bohužel pojal úplně jinak. Tím, že nahradil scény s přírodou temnými vzpomínkami na bitvu a obsadil učitele bojových sportů a arogantně vyhlížejícího Davida Krause (ne že bych proti němu osobně něco měla, ale role byla napsána pro jiný typ herce) rozrušil záměr původního scénáře. Měla jsem z toho pocit, že chtěl vytvořit film, ve kterém by si každý našel něco, ale výsledek je spíš nejednotný a matoucí. Mimochodem, velice se mně tu líbili Petr Pelzer, Klára Issová a Maroš Kramár, byli to herci na svém místě, důstojní a charismatičtí.

Pěkná televizní pohádka jak má být, tak akorát.

Moje hodnocení je čistě subjektivní, protože tohle je jediný primitivní nekonečný seriál, který jsem dlouho sledovala a bavil mě. Není mně úplně jasné, proč mně vydržel zrovna zájem o Kobru 11, jelikož bouračky aut mě tak dalece nezajímají, a jak píše duklak2: "Znám pár kamarádů, kterým se tento seriál líbí, ale většinou jde o „nevzdělance“... no a já jsem akademická pracovnice.... Asi si mozek čas od času potřebuje odpočinout u nějakého nezředěného a hlavně nevztahového adrenalinu. Také se mně líbí, že si seriál umí dělat legraci sám ze sebe. Kromě toho není špatné některé díly sledovat v originále, pocvičím se v němčině a "podívám se do Německa". Někdo tu napsal: "Kdyby chlapi žehlili, žehlili by u Kobry 11." No a já žehlím u Kobry 11 :-)

Mně se tahle pohádka celkem líbila i přes ty pitomé písničky, přesto, že nemám ráda Marthu Issovou a přesto, že jsem anglistka a vyskakovala jsem do stropu z toho, že Angličan mluví s americkým přízvukem. I když tedy měl velice dobrou výslovnost. Mimochodem, skoro mě mrzelo, že tetička Valentýna si nakonec vzala svého původního snoubence - tolik se mně líbila s jeho bratrem, tedy Jaromírem Dulavou... Napoprvé jsem z téhle pohádky byla na rozpacích, ale protože jsem ji od té doby viděla ještě několikrát a pokaždé se mně docela líbila (když jsem přeskočila písničky), dala bych jí čtyři hvězdičky - jednak za to, že je v porovnání s ostatními současnými pohádkami milá, neokázalá, vkusná a plná zajímavých drobností, a hlavně za mou oblíbenou Libušku Šafránkovou, která má šarm a elegantní pohyby, dokonce i když předvádí rozcvičku. Ale nakonec jsem se rozhodla jen pro tři hvězdičky - pohádko, to máš za to, jak jsi na konci pochválila Adélku za to, že zhubla. Proč by propána jednou za čas nemohla být hezkou nazvána i princezna baculatá? - Přijde mně, že tak jako jsou pracovní scény v pohádkách dokladem toho, jaké hodnoty byly vnucovány Čechům v druhé polovině dvacátého století, tak jednou bude tahle pohádka dokladem toho, jaké hodnoty zdůrazňovala dnešní doba.

„Dnes v noci nespíme / nebudeme spát.“ Jedna noc, jedna vražda a čtyři lidé (zkorumpovaný policista, jeho žena, modelka a nesmělý mladík). Na tenhle film mám pěkné vzpomínky, protože jsem se z něj naučila několik svých prvních estonských slov. Také mně utkvěla postava ztvárněná Priitem Võigemastem, která bydlí u železnice a lépe než v ženách se vyzná ve vlacích. V popisu tohoto filmu by asi na prvním místě mělo být „drama“, protože na thriller je tento film příliš klidný (inu, Estonci) a jde v něm hodně o vztahy a sebereflexi. Ale osobně si myslím, že by filmu bývalo neuškodilo více prvků thrilleru a méně prvků dramatu, protože psychologické části jsou dost neumělé. Dávám ***. Jako „klidný thriller“ je to výborné, ale vypadá to, že se Estonci v té době ještě učili točit celovečerní filmy – mnohdy je polopaticky vysvětleno to, co mohlo být zajímavě naznačeno. Plus jedna hvězdička za nádherné noční scény z historického centra Tallinnu, mínus jedna hvězdička za Carmen Kass, která je opravdu jen modelka.

Podle komentářů soudím, že překlad do češtiny je lepší než anglický originál. "Domluvím se plynatinou" mně přijde jako lepší hláška než "I speak Flatula". Já jsem film viděla v angličtině a naprosto chápu, proč to byl největší propadák v Disneyho historii.

Nekonečný lotyšský seriál, na který občas koukám, abych nezapomněla lotyštinu. Protože nemám televizi, nemůžu srovnávat s žádnými jinými nekonečnými seriály. Ale kdysi jsem viděla pár dílů Ordinace v růžové zahradě a musím říct, že UgunsGrēks je trochu lepší - o něco lehčí, jemnější a vtipnější. Co je ovšem nejvtipnější: vůbec si jím nepřipomínám lotyštinu, jakou znám, protože v seriálu se mluví hodně a rychle, zatímco já v Lotyšsku žila na venkově, kde se mluví asi tak desetkrát méně a pomaleji.