Ezis

Hrom do bubnu, to je ale ukřičená pohádka! Ale protože je taky originální, vtipná a jazykově bohatá, nemůžu dát méně než čtyři hvězdičky. Knihy Josefa Hanzlíka srší fantazií a optimismem a nejinak je tomu v této pohádce. A herci scénáři rozhodně dělají čest, od charismatického Jaromíra Hanzlíka (jeden Hanzlík asi nestačil :-)) až po tři rádce a krále Vinkláře, který tu skutečně vypadal jako otec Libušky Šafránkové. Ta tu přes svou roztomilost předvedla, že umí výborně zahrát i ne zrovna roztomilé slečny, a Iva Janžurová excelovala. Takovéhle pohádky bych svým dětem s klidem pustila.

Film, který na rozdíl od některých jiných uživatelů považuji za opravdovou pohádku, byť svéráznou. Třeba ta mladičká princezna - ale ta je tu mladičká proto, že to tak je v původní Ladově pohádce a vlastně to určuje děj: "provdat ji chtěli, takové žábě..." Scénáristovi s režisérem se podařilo Ladu zpracovat do podoby pro mě snesitelné. Vyhovuje mně tu skoro všechno: hudba, tempo, humor, scenérie, herci i stručně naznačený milostný příběh - dvojice se sblíží tak, že Franta princeznu hecuje, že tohle a tohle nedokáže :-) to je v pohádkách neobvyklé a velice osvěžující. Představitelka princezny mohla mluvit lépe, jak už tu bylo naznačeno, ale jinak myslím, že na svůj věk roli zvládla dobře. Dlouhý tmavý cop byl evidentně její vlastní a přirozený obdiv k Frantovi by jí leckterá dospělá herečka mohla závidět. Vyzdvihla bych i obsazení: všichni herci tu přesně pasovali do svých rolí, viz vznětlivý král Vlach, roztomilá a důstojná královna Fischerová, trhač zubů Sloup, principál Pípal. Souhlasím s některými objektivními námitkami, na pět hvězdiček film není, ale pod čtyři nejdu.

Upozorňuji, že jde o film pro dost malé děti, asi tak ve věku 5-9 let. Přeložila jsem ho do češtiny pro ČT a dabing dopadl dobře! Moje hodnocení filmu je asi mírně neobjektivní, protože jsem ho viděla v Lotyšsku těsně po premiéře a potěšil mě po dlouhé severské zimě. Je to jednoduchý, zábavný film pro děti a jako takový funguje výborně, jen by mu neuškodilo nějaké citlivé morální ponaučení. Hudba Mártinše Braunse byla výborná, ale celou dobu dost jemná, což nastolovalo trochu jinou atmosféru, než by se hodila pro dobrodružnou komedii. My Češi jsme navíc v komediích zvyklí na slovní hříčky, které tady skoro chybí. Film občas vystrčí absurdní drápek: rodiče nehnutě zírající do prázdného autobusu; scéna á la Sergio Leone - děda vyráží s hřebíky proklatě nízko u pasu na prašnou cestu; "Mami, podívej, tuleň!" Ale tempo i humor jsou dost lotyšské, takže si nejsem jistá, jak film přijme české publikum. V Lotyšsku se dočkal docela velkého ohlasu. Asi mimo jiné proto, že téma bylo v době finanční krize velice aktuální.

"Za tu dobu, co náš zámek stojí... a momentálně i padá..." "A co kdybychom ty Vaše sestřičky pěkně rozptýlili po kraji?" "Fanynko, taky Vám někdo stojí na hlavě?" Jednoduchý příběh a minimální rozpočet, ale co se s tím dá udělat! Sestřičky jsou všechny roztomilé a docela si podobné a každá scéna je propracovaná se spoustou drobných vtipných detailů. Veselá a trochu výchovná pohádka, ideální pro malé slečny.

Byla by to taková normální ucházející socialistická studiová pohádka, kterým tady dávám tři hvězdičky, kdyby nebylo slušného množství skvělých hlášek (buchty s čočkou) a Jana Hartla, který je můj nejoblíbenější herec i normálně, ale tady byl tak výrazný, jak jsem ho zatím neviděla a když hláškoval, tak jsem brečela smíchy. Hláškující Jan Hartl, to je pro mě takové filmové nebe. "Jestlipak, králi, víš, jak princezny tráví svůj volný čas? Nejen nadýmáním." "Korunu bych nesliboval, je v zastavárně." Nevím, jak někdo může být zároveň hyperaktivní a zároveň zachovávat stoický klid, ale přesně takový tady Jan Hartl byl. Připadal mně jako něco mezi Burianovým rádcem Atakdále a čápem. Takže za skvělý humor a neobvyklého šaška dávám o hvězdičku víc.

"Mám tolik práce, že nestíhám ani dýchat." To asi začnu citovat. Kromě "Jab We Met" asi nejlepší bollywoodská romantická komedie, jakou jsem zatím viděla. Ze začátku jsem si říkala "Jak tyhle dva chtějí dát dohromady?!" ale nakonec se to povedlo, a dokonce i vtipně a zajímavě. Třeba ta "bunda pro štěstí", jejíž štěstí spočívá v tom, že je plná taháků... "Kyun! Ho Gaya Na" mě dokázal zaujmout i přesto, že Aishwariya není můj šálek čaje, a to už o něčem vypovídá. Vadil mně zbytečně vykonstruovaný závěr, nedostatek tradičnějších tanečních čísel a ostrý řez za první polovinou. Jinak to ale je lehká, decentní a vtipná romantická komedie, která si z Bollywoodu bere jen to dobré. Fanouškům žánru rozhodně doporučuji.

Vzhledem ke spojitosti s Československem by neškodilo tento film přeložit do češtiny, zvlášť proto, že (pokud mohu soudit) je to film dobrý. Líbil se mně úplný konec, kde začne praskat asfalt na ulici a na povrch se začne drát Sověty zastavěná řeka - nádherný symbol naděje.

Matka větrů a Matka lesů nejsou žádné tajemné bytosti, ale lotyšské pohanské bohyně, ze kterých se postupem času staly pohádkové bytosti. Pokud byste si o nich chtěli něco přečíst, doporučuju svou knihu Encyklopedie baltské mytologie :-) Pohádka o Malíčkovi je označená jako sovětská, ale ve skutečnosti je skrznaskrz lotyšská. Což je problém, protože na první pohled vypadá jako "klasická pohádka z psané podoby, kterou zná snad každý", ale má i specifické rysy, které nepochopíte, pokud neznáte lotyšský kontext. Například se dost důsledně drží své předlohy - divadelní hry Sprídítis (Malíček) z roku 1905 - roku neúspěšného povstání proti ruské nadvládě, kdy mnoho Lotyšů emigrovalo. Odtud poselství, že vládnoucí třída je normálním lidem nepřátelská. A také poselství "všude dobře, doma nejlíp" - Lotyši, neemigrujte, milujte svou zem, kde jsou tak krásné lesy a jezera, kde máte rodinu, byť všelijakou, a kde se tak krásně slaví Svatojánská noc! A vydržte, mějte trpělivost, třeba na pány také jednou dojde a dokonce s vámi budou muset vyjednávat. Trpělivost, umění vytrvat a vydržet je další lotyšský rys, na který je zde kladen důraz. Malíček vlastně celou dobu hledá způsob, jak se vyrovnat s tím, že v domě, který patříval jeho rodině, teď vládne zlá macecha (že by také narážka na lotyšské dějiny...) A rozuzlení není v nalezení romantické lásky jako ve většině českých filmových pohádek, ale v tom, že se vyrovná se svou výbušností a naučí se tiše trpět (vydrží zkoušku ohněm od lakomce). V tom je pohádka velice hluboká a velice lotyšská.

Jako western tenhle film moc nefunguje, všude je cítit sever a východ, ne Divoký Západ. Nechtělo se mně věřit, že jde o český film, protože ze všech filmů, které jsem zatím viděla, se mu scenériemi, atmosférou i tempem podobaly jen lotyšské dokumenty o Sibiři. Ale přesto, že Cesta na jihozápad nepasuje do žánru, který chce reprezentovat, se mně moc líbila. Její tempo mně přesně vyhovovalo, a navíc má silný příběh s netradičně mladým hrdinou, úžasnou atmosféru a syrově krásné přírodní kulisy. Tedy více než jen kulisy, protože příroda tu dominuje každému obrazu. Je to film točený v krajích, kde je příroda všudypřítomná a mnohem mocnější než u nás, a je to na něm hodně vidět. Přístup k přírodě se mně tu vůbec dost líbil - ani tu nesloužila jako krásné kulisy, ani nedemonstrovala kraj, který film ukazuje, ani s ní hrdinové nemuseli tvrdě bojovat - prostě tam byla a bylo jí hodně. V tomhle ohledu myslím film dobře zobrazil život zálesáků, kteří byli s přírodou srostlí. P.S. Teď jsem se dověděla, že předloha od Jacka Londona se odehrává na Aljašce, takže ten sever je naprosto v pořádku.

Myslím, že tahle pohádka není ani tak pohádka jako ztřeštěná komedie, která názorně předvádí, co znamená výraz "italská domácnost". Jako pohádka neobstojí, není v ní nic pohádkového ani poučného. Ale jako praštěná komedie zaútočila hned na několik mých slabých míst, takže moje hodnocení je vysoké a čistě subjektivní. Slabost mám pro praštěné komedie, slabost mám pro výraznou mimiku, slabost mám pro empírové kostýmy. No a k tomu tu hrají samí moji oblíbení herci. Královna Preissová byla moc roztomilá: "Bože můj! jestlipak Rossina nakrmila a přebalila.....naše pávy?" a některé hlášky a výrazy Maria Kubce stály opravdu za to. (se sladkým výrazem) "Já bych se měl omluvit... tobě?" (zařve) "NIKDY!" Zaujalo mě, že pohádka je důsledně "italská" i v takovém detailu, jako je název paruky: Sorfarina si má vybrat mezi černou a zrzavou parukou a vybere si zrzavou se slovy "tu světlou mi dej". Čech ji vidí jako "zrzavou", ale pro tmavovlasé Italy je "světlá".