Recenze (319)
Most do země Terabithia (2007)
Čekla jsem naprosto jiný film a byl jsem velmi mile překvapen, příběh přátelství ve světě fantazie se spoustou nápadů a silným koncem.
Můj auťák Brouk (2005)
Je to hloupé a pro děti, což by se dalo snést, ale snaží se to být nečím, čím to opravdu není- vtipným, chytrým, kvalitním sportovním dramatem a sondou do duše teenagera. Až to bolí.
Muži, co zírají na kozy (2009)
Je škoda, že tento film, kvůli skýtajícímu hereckému obsazení, byl předem odsouzen k podhodnocení a bohužel tím k záhubě. Herecké výkony všech herců jsou výborné, vypravěčské tempo svižné, scénář až na opravdu skřípající konec, který je nedotažený, jako by to chtěli ukončit a neprodlužovat, kvalitní a prostě to tak příjemně plyne a mě jen mrzí, že takovýchto komediálních "úletů" co mají hlavu a patu kvůli před-odsouzení není více! Jednoznačně 4*!
Muž s kinoaparátem (1929)
Velmi zajímavé, ale je to experiment, který nepřináší víc než spoustu dokumentárních záběrů výborně sestříhaných za sebe. Jinak jako reklama na kameru a film vůbec- perfektní a účelné.
My děti ze stanice Zoo (1981)
Už knižní předlohu jsem nikdy neměl rád. Přišla mi neautentická a nebo možná až příliš autentická. Jinak film v mých očích nezachránil ani naprosto neúčelně využitý David Bowie.
Nahá jsi krásná (2009) (pořad)
* za všechny otevřené rozhovory co jsem četl s Liborem Šulou
Na nože! (2010) (pořad)
Formát pořadu působí celkem ploše, ale porota v čele s Polreichem má charizma a vtip, i když ta paní jen opakuje verdikty ostatních, ale aspoň ví o čem mluví. Nesympatie k určitým soutěžícím nebudu do hodnocení zahrnovat (šlo by o 1-2 dolů).
Náš venkov (2000) (pořad)
Jeden, biofarmář, který není oficiálně biofarmářem, protože biolicence stojí moc peněz a nedostal od státu ani korumu, řekl, že vegetariánství je velmi progresivní styl. Souhlasím. Možná kdyby se zvířaty bylo zacházeno jako zrovna v tom díle, tak bych své jídelní návyky přehodnotil. Biopořad k biozamyšlení.
Nekonečná paměť (2010)
Nechci prozrazovat co mě tak dostalo, ale je to šokující a zároveň z dětských úst kouzelně úsměvné.
Nesvatbov (2010)
K takovýmto dokumentům se dostanu sporadicky (Vítejte v KLDR byla vyjímka) a je to škoda. Nesvatbov je příběh jedné "normální" vesnice plné starousedlíků, kterou nezastihl satelitní boom, a tudíž vymírá. V Zemplínských Hámrech s tím však chce starosta něco dělat a dělá to svým osobitým způsobem po svém, dost tragikomicky. Vše vrcholí nepovedenou zábavou, po které je ze starostova hlasu a slovech (scéna u fotbalu), každý muž zná ty silná slova a proto ví, že mu to bylo líto. Jinak Nesvatbov by bylo určitě zajímavé pojmout jako koncepční práci- časosběrný dokument, už jen proto, že na zábavě se to rýsovalo nadějně a mě by zajímalo, jestli si někdy někdo vyzvedl odměnu.