Nesvatbov

Čekal jsem možná dokument víc o fenoménu singles. Naštěstí se tak nestalo. Film se zaměřuje na konkrétní vesnici a hlavně na: pana starostu, který je tu něco jako Bůh (či Amor) divící se, proč se mu nedaří "svoje" nezadané lidi spárovat a zažehnout v nich jiskru, lásku... na rodiče, kteří jsou na jednu stranu rádi, že jejich děti jsou s nimi, na druhou je neskutečně štve jejich neschopnost si najít životního partnera a konečně vypadnout z domu... a na samotné nezadané, kteří buď čekají, že lásku potkají doma v obýváku u televize, nebo postaví barák, zařídí ho vším a s Metaxou v ruce se cítí jako dokonalá partie... Hníková má veliký talent, její filmy jsou především lidské.. proto občas k smíchu, proto občas vedou i k pocitu studu. Nesvatbov na mě dýchl Formanovskou atmosférou a já ho můžu jen doporučit. (25.11.2010)

Někteří se u Nesvatbova alespoň pobavili (na nedávném jihlavském festivalu se diváci při předpremiérové projekci údajně smíchy popadali za břicha), já ani to ne. Nikterak zábavná mi nepřišla podívaná na trojici osamělých "nezavrabčených" třicátníků, obyvatel vísky Zemplínske Hámre na východním Slovensku. Oni sami se svým svobodným stavem podle všeho (příliš do hloubky režisérka postavy nepřibližuje) až tak nespokojeni nejsou. Jejich nezadanost však leží v žaludku přičinlivému starostovi, který se obává, že s takovým nezodpovědným přístupem k životu, mu za pár desítek let obec vymře. S pro mě těžko pochopitelným zápalem se proto rozhodne celou situaci "vyřešit" jednak finanční motivací, a pak také zorganizováním absurdního seznamovacího večírku pro nezadané...Ne, na Formana jsem si během promítání nevzpomněla ani omylem. Povrchní a značně zjednodušený pohled na život lidí na vesnici, mě nemohl nadchnout, natož pobavit. Proklamovaná česká dokumentární událost roku zklamala na celé čáře. PS: Pan starosta by si zasloužil jediné, vystřelit na Mars! (10.12.2010)

Z představy, že mě rozhlasem nahání starosta, abych se šel párovat, mi je celkem blbě. Ten starosta to vůbec bral až moc náborářsky. Seznam účastníků, předběžné odhady kdo s kým, přemlouvání těch, kteří nemají absolutní zájem. Pokud by se snažil organizovat společenské akce nezávazně na tom, jestli na nich někdo počne, tak by jeho počínání bylo docela sympatické, ale jeho verbovací potřeba ve mně vyvolávala podobné pocity ponížení jako u dotyčných nebožáků. (13.10.2011)

Nechcem vopruzovať, ale príde mi to robené "na kolene", tzv. rýchlokvasenina. Som polovičný dedinčan, preto výber lokálu aj ľudí (až na starostu, ktorého naučené/polopatistické rečičky nemožno počúvať ani zo srandy) odobrujem, no koho pre pána Jána napadlo také sprčené a stuhnuté párovanie? O občanoch (aj keď si viem domyslieť) viem prd, prečo sú sami, prečo sa chcú zoznámiť, mali by sa vôbec kvôli nízkej pôrodnosti brať a vstupovať tak do (čo raz zložitejšieho) zväzku manželského keď sami nevedia čo chcú? Iniciatívne zapájanie sa autorky? Vypracovaná forma? Ale kdeže, skôr než seriózny, látku aspoň rámcovo riešiaci záznam sa tento galimatiáš podobá na reality-show "Veľký brat sa pozerá", v ktorej si furt niekto niečo mrmle pod nos, nič prevratné sa nerieši a zdá sa, že dotýční sú braní ako smiešne figúrky, zachytenie bežného človeka (bez výsmechu) by sami pozdávalo teda viacej. Podarená je však parketová tancovačka v kulturáku, kedy v rýchlejšom tempe tanečníci predvádzajú svoje "shakeovacie" schopnosti a taktiež rozjarí tradicionálne východniarske nárečie. "Ta ona neprídze." :-) A tým to končí. (17.06.2011)

Plně chápu oba dva pohledy na tenhle dokument snažící se prozkoumat fenomén singles. Místy skutečně vtipné, výsledek je ale takový neukotvený, bez poselství, s velkým množstvím volnosti. Hníkovou mám rád od dob, kdy na sebe upozornila Ženami, které se rády a často mění. Sledovat ale postavičky malé vesnice, kteří se stávají zřejmě i nedobrovolnými hrdiny vyprávění a posléze na plátně i posměchu, může někomu vadit, ba dokonce v něm vyvolat slušnou depresi. (14.10.2011)