Náš venkov

Viděla jsem díl Pohádková země a žasnu nad tímto veledílem režiséra Robina Kvapila! A přitom na tom není nic těžkého, posuďte sami: To se vezme poněkud exaltovaně působící majitel pohřebního ústavu Raimund Niederführ (dříve pod jménem Ivan Genov) a jeho politické názory (i když v mnohém mu dávám za pravdu, např. jeho názor na prezidenty Beneše a Háchu či odsun Němců), k tomu Vítězslava Klimtová, kterou - jak ji znám - nikdy nezajímalo nic jiného než peníze, vkus šel u ní vždy stranou a která se teď našla v roli čarodějnice, dědička to moudrých keltských šamanů... Toto se smíchá dohromady, okoření se úryvky autentických projevů Beneše, Háchy, Gotwalda, Havla a Putina, a to všechno na pozadí nevkusných loutek výše zmíněné - a že nevíte, co z toho vznikne? Ale kdepak, to se mýlíte... vznikne z toho "dokumentární film". Ta 1 * je jen a jen pro pana Niederführa a jeho krásné, staromilské výpravy pohřbů. (31.01.2015)

Ono jak který díl. Třeba u dílu Lidé z pravěku jsem si napsal: "Čekal jsem asi trochu víc, než jen tři lidi, kteří místo na chatu jezdí sem (jak to mají zabezpečené?, a když si hrají na pravěk, proč tam jezdí autem, a ne třeba MHD?), mají tu zvířectvo a občas si upečou až moc křupavé placky. Moc mi to nedalo." Pak je hodně dílů ani ne tak o venkově, jako venkovských muzikantech - těch je snad nejvíc a kolísají opět mezi zajímavými a mezi nudnými -, o venkovských kroužcích ("Chodím zpívat do Kuřátek, protože jezdíme za hranice.") a sem tam, při troše štěstí, opravdu o venkově jako takovém (třeba pán, který po tátovi převzal roli kočího a jede udělat radost babičkám a dědům z domova důchodců, to byl snad asi nejautentičtější díl). Co mi úplně chybí, jsou díly o krajině na venkově, domácích i polních pracech apod. (21.01.2020)

Řízením osudu jsem byl zavát až k tomuto pořadu, respektive k onomu proklamovanému dílu o nutriích (o kterých se ještě určitě mnoho namluví) a musím říct, že to vážně stojí za to. Taková sonda do života našich sousedů ze vsi, jejichž život se točí kolem nutrií, o kterých jsem dosud věděl jen to, že mají sladká hovna, byla pro mne skutečně zajímavá. Zvláště mě bavilo celé to defilé pitoreskních postav, porcování nutrie, dochucování jmenované banánem a podobné špeky z branže. Jo, to se prostě nikde jen tak nevidí. A ten borec, pan Bílek, ten by mohl z fleku dabovat Macha & Šebestovou. Na to se musím kouknout ještě jednou. Doporučuju. (09.12.2013)

Viděn díl Když sa buček zeleňá o herci Slováckého divadla v Uherském Hradišti Zdeňku Trčálkovi. Režie se ujal rozený Hradišťák Břetislav Rychlík. Nebyl to špatný dokument, sledujeme pár starších divadelních představení s Trčálkem, navštívíme jak jeho ženu a děti ve Véskách (městská část UH), ale i jeho maminku v Ústí na Valašsku a podíváme se i do jejích vinného sklépka. Pak si s ním zajdeme do lesa a užijeme si udění domácích klobás. No prostě pro Moraváka pastva pro oči. Nádherný život. Jediné, co vadilo, byly občas podivné střihy a prostřihy. Ale budiž. Milých 27 minut. (01.03.2024)

Tak jsem také viděl nutrie, abych nebyl za neznabobra. Dovoluji si shrnout své nadšené poznatky, které jsem nahazoval ,,live" do pošty nejmenované Evy. 1. Co to má blít? Nepodařilo se načíst link pro video. Zkusit znovu. 2. reklama na datart? 3. nejde mi zvuk. Chodí tam indoš s krabicema.... 4. bobži! 5. proč je tahaj za oháňky? 6. prof phdrmrdr prdl Pítr A. Debílek. Ale nevím co poudá 7. jé, zrovna je tam nějaký strýko rozpatlává po zdi takovým hrablem. Asi maluje. 8. hezké maso 9. teď je tam pán, co je ve skutečnosti asi paní. - - - No? Bomba, ne? (10.12.2013)