Moiraine

YUI mám ráda, film příjemně plyne a dobře se na něj kouká. To ale nic nemění na tom, že se nijak zvlášť neodlišuje od spousty jiných asijských filmů o nevyléčitelně nemocných. Sice oceňuji, že se nesnaží ždímat z diváka slzy za každou cenu, ale na druhou stranu mě to ani nijak emocionálně nezasáhlo.

Nevím proč, ale když jsem si přečetla synopsi, čekala jsem alespoň částečně komedii. Ta se sice nedostavila, ale to nic nemění na tom, že se jedná o výborný seriál. Líbilo se ukázání různých problémů, které s sebou starání se o seniory přináší, ale i přes tu trochu moralizování tu nikdy nedošlo k odsuzování těch, kteří to nezvládnou. Jenom to jejich řešení problémů ve stylu yakuza nepůsobilo úplně ze života - proti čemuž vcelku ani nic nemám.

Úplně jsem nečekala, že se částečně jedná i o komedii - hlavně v první půlce. Líbila se mi to nenásilné střídání komedie a dramatu. A úplně jsem nečekala ani ten zvrat na konci. Není to dokonalé, ale hodně mě to bavilo.

Je to hodně vtipný seriál s nádherně šíleným humorem. Některé scény byly opravdu k nezaplacení. Jenom mi přišlo, že to tu až moc přeháněli s tou jejich chudobou. Nejsem si jistá, jestli to mělo vyvolat smích nebo lítost, ale u mě se nedostavilo ani jedno. Tohle je typ seriálu, kde mi ani nelogičnosti nevadí, protože je to tak neskutečně střelené a absurdní. Jenom se nějak nemůžu smířit s myšlenkou, že je v pořádku, když těžce vydělané peníze nejstaršího syna, který je jediný, který domu peníze nosí, rodiče rozfofrujou bez jediné myšlenky na ostatních šest dětí. Naštěstí tohle jede po vedlejší koleji. Můj osobně nejoblíbenější díl "supermarket battle". Už dlouho jsem se tak nenasmála.

Už dlouho se mi nestalo, abych koukala na něco tak dějově prázdného. Celých těch dvanáct epizod jsem měla neodbytný pocit, že se to celé potácí od ničeho k ničemu. Nedokázalo mě to zaujmout natolik, abych si zvládla celý týden pamatovat, co bylo minule, a tak vždy než jsem se v dané epizodě zorientovala, byl konec. Možná, že ten RDG prostě není seriál stavěný na jednu epizodu týdně, ale na druhou stranu, kdybych na to koukala v kuse, hrozilo by velké nebezpečí, že bych s tím sekla někde kolem poloviny. Hlavní hrdinka tomu taky moc nepomáhala. Celou dobu, jsem si říkala, že je vůbec zázrak, že se zvládne sama najíst. Ten její zoufalý výraz a neustále otravování s tím, jak sama nic nemůže, byl opravdu iritující. Škoda, že větší prostor nedostala ta bohyně, to by pak byla jiná sranda.

I když se to tváří jako školní seriál, tak vyloženě školních témat tam moc není. Takže Gokusen ani God of Study se tu nekoná. Je to čistá romantika s dost absurdními postavami. Ani manipulativní středoškolačka, ani třídní učitel, co sebou nechává mlátit ode zdi ke zdi, ani permanentně fňukající učitelka výtvarky na mě dojem neudělali. Z těch postav mi byl sympatický snad jenom doktor Ji a potom Moo Shin, který jako "cool silent type" je postava, na které se nadá nic zkazit (a to, že ho hraje TOP, je jenom plus). Kvůli jedné scéně z konce poslední epizody jsem i ráda, že jsem to zvládla dokoukat, ale bohužel, ta jedna scéna to celé nezachrání. Stejně jako těch pár dobrých okamžiků uprostřed seriálu nevyváží tu nudu, která je obklopuje.

Po Star Treku z roku 2009 to bylo trochu zklamání. Líbilo se mi, že efekty nebyly samoúčelné a byly spíš prostředkem než tématem filmu (což je příjemná změna od mnoha jiných současných amerických filmů), ale po příběhové stránce mi to přišlo celkem dost klišoidní a předvídatelné. Ale zábavnost tomu neupřu, jenom to prostě není nic, co by člověku vyrazilo dech a přikovalo ho to k sedačce v kině. Byla bych ochotná tomu dát i o kousek lepší hodnocení, ale přijde mi, že mít ve dvou hodinách šestkrát "záchranu v poslední vteřině", je trochu moc.

Trochu mi tento film připomněl Hotarubi no mori e. Ne že by si ty filmy byly nějak zvlášť podobné, ale měla jsem z nich podobný pocit. I když Kotonoha no Niwa nemá tak silný příběh. Zato ale má nádhernou vizuální stránku. Těch mých 5* sice není úplně nejsilnějších, ale dát jenom čtyři mi přišlo málo.

V rámci žánru to tak špatné není (i když pořád žádná sláva). Pár okamžiků mě pobavilo, většina z nich asi nezamýšleně. Děj je průhledný jak čiré sklo a ten jeden "dějový zvrat", který tam je, se dá odhalit velice brzy, takže to po celou dobu filmu ničím nepřekvapí. Ale i přes to mě to celkem bavilo. Asi bych dala o hvězdičku méně, kdybych za sebou neměla obě Sněhurky, které dopadly podstatně hůř.

Chvílemi se mi to hodně líbilo, chvílemi moc ne. Stejně tak s animací, která je trochu jiná než v seriálu. Výstupy Kikyou a Sesshoumarua byly zbytečné a akorát dělaly bordel v zařazení filmu do seriálu. A já se na Sesshoumarua tak těšila, když se tam na začátku objevil.... a ono nic. Celkově to není špatné, ale seriál je lepší. I když jestli se budu i potřetí znovu dívat na Inuyashu, určitě Toki o koeru omoi nepřeskočím:)