Moiraine

Přestože se jedná o, řekněme, "nejsnáze stravitelnou" část trilogie, v mých očích je nejslabší. Bohužel ty neustálé flashbacky v první půlce mě ubíjely. O to víc to zamrzí, když druhá půlka byla naprosto výborná. Dokonce jsem i chvíli váhala nad vyšším hodnocením, protože po formální stránce je to skvělé. Celkově nelze ale jinak, než celou trilogii doporučit.

V synopsi to vypadalo i celkem zajímavě, ale po pár epizodách to bylo pořád to samé. Děj se nikam neposunoval, postavy se nijak nevyvíjely... křivka zábavnosti postupně klesá. Možná jsem cynik, ale ani žádné emoce to ve mně nevyvolalo. Nějak mě nedojímá hrdinka, které trvá deset epizod dát jasnou odpověď - zvlášť když potom prozradí, kolik že to času vlastně uběhlo. Koukat se na to dá, ale hrozí, že člověk odejde s pocitem ztraceného času.

Určitou zábavnost tomu neupřu. Párkrát jsem se i celkem nasmála. Ale ve skutečnosti jde jen o přehlídku více či méně zajímavých postav (ve většině případů dost i divných postav - a to nemluvím o té démonické části) bez nějakého děje. Nejen že celkově těch dvanáct epizod neprostupuje žádná dějová linka, ale oni i ty jednotlivé epizody jsou o ničem. Těch pár vtipných okamžiků moc nezvedá těch několik vyloženě znepokojivých. A zbytek bylo plácání prázdné slámy....

Kuroko no Basket je fajn anime. Je to typicky japonské, kdy člověk nabude dojmu, že na světě je nejdůležitější basket a vše ostatní, co existuje, existuje jenom kvůli němu. Stejně tak je to typický shonen se všemi těmi schopnostmi, které se neustále vylepšují. Není to výčitka ani pochvala, je to jen prosté konstatování. Vcelku mě to bavilo, ale nějak jsem postrádala příběh. Takhle je to jenom jeden zápas za druhým na cestě za absolutním vítězstvím. Sportovní anime nakoukané nemám, takže nevím, jestli je to u nich normální. Každopádně ke konci už mi to přišlo moc dlouhé. I tak mám ale v plánu jak speciály, tak druhou sérii, která začne v září.

Tohle byl jistojistě krok vedle. Komedie by měla být vtipná, v romantickém filmu by ústřední dvojice měla být alespoň trochu sympatická. Bohužel se nekoná ani jedno. Nenašla jsem tu jedinou vtipnou scénu, a přestože 'jeho' bych ještě zvládla, ta ženská byla něco tak neskutečně prolhanýho, vypočítavýho a povrchního, že jsem nestačila zírat. Podle tohohle filmu existují jen dva druhy žen: mrchy jako hlavní hrdinka a pak ty co jsou "pure and innocent" tak moc, že jeptiška vedle nich vypadá jak zhýralec. Takhle stupidní škatulkování projde u dobré komedie, tohle ale není ani špatná komedie. Takže skoro dvě hodiny sledujeme Mi Su, jak se snaží kličkovat ve vlastní pavučině lží a jak je z toho úplně vyčerpaná (fakt chudinka). Pak se dozvíme, že to vlastně není její chyba, protože SPOILER: dostala v minulosti kopačky. Ten konec pak už jen podtrhl zbytečnost celého předchozího děje.

Po dokoukání jsem váhala mezi 3* a 4*, ale pak mi došlo, že velká část toho příjemného pocitu, který jsem měla, byla dána hudbou. A přestože oceňuji to dokonalé skloubení klasické hudby a absurdního humoru, nemůžu si pomoct, ale přijde mi to jako klamání tělem. Bonusové body sklízí i hlavní dvojice, která byla až nečekaně sympatická. A nejen hlavní dvojice. Vlastně všechny ty postavy jsem tam měla ráda. A Strasemann mě bavil pokaždé, když se objevil. Na druhou stranu ale mi to příběhově zas taková sláva nepřijde a aby to celé utáhl humor, na to mě tam až příliš iritovalo to jejich věčné vzájemné mlácení. Sice na tom je vidět, že to není bráno vážně, ale i tak mi dělá problém to skousnout. Anime jsem před nějakou dobou po pár dílech vzdala, ale po hrané verzi se asi odhodlám a dám tomu druhou šanci.

Ze začátku se to s lahvinkou vína a trochou cynismu jevilo jako celkem slušná komedie. Bohužel víno došlo. Dva tři kiksy bych ještě dokázala přejít bez povšimnutí (doslova), ale pokud jde o dva tři kiksy NA DÍL, tak potom už s tím mám problém. Chybí tam nějaká kontinuální návaznost scén, střih funguje jak deux ex machina, aby vyřešil vše, nad čím se tvůrcům nechtělo přemýšlet, a postavy se zarytě tváří, jakože vše probíhá v pořádku. Ale ono neprobíhá v pořádku snad vůbec nic. Super-tajné NSS funguje spíš jako podpora teroristů než jako prostředek pro jejich potírání. Jak by taky mohli proti terorismu bojovat, když jim chybí nějaké vnitřní uspořádání a kromě občasné buzerace od vedení si jednotliví členové vlastně můžou dělat, co chtějí. Navíc jsou všichni tam tak neuvěřitelně důvěřiví, že by je bez problémů dokázal podvést první kolemjdoucí zlodějíček. Stejně tak teroristi, kteří mají ve svém středu osobu, které nikdo z nich nevěří, ale oni ho nechají poflakovat se po všech čertech a nikoho nezajímá, jestli třeba náhodou nepeče s nepřítelem. Pojem "tajná organizace" je tu taky jenom tak hodně volně, protože sice o NSS nevěděl ani člověk, který měl na starosti tajné služby, ale zase o nich ví všichni příslušníci policejních složek, protože pro agenty není problém se jim jako NSS legitimovat a tím nade vší pochybnost prokázat, že namístě útoku mají co dělat. Pokud jde o další "tajnou" organizaci - IRIS - tak tam to alespoň není tak očividné. Přesto když někde v klubu hrají od Big Bangu Hallelujah, tak sice to dává TOPovi super antré, ale nikoho už asi nenapadlo, že se tam o IRIS vlastně zpívá. Toliko k tajným organizacím. Celkově jsem zklamaná. Desetistránková esej by se dala napsat o tom, kde byla chyba (čti chyby), ale kdyby to byla alespoň zábava... Jako komedii bych to byla schopná přijmout trochu vlídněji, ale to se bere tak neskutečně vážně, že se sama sebe musím ptát, proč jsem to vlastně dokoukala.

Ne úplně to, co jsem čekala, ale překvapivě lepší. Příběh se mi líbil, i když chci si upřímně myslet, že by se kolem sériového vraha tak velký fanklub nevytvořil. I ta pointa nakonec byla dobrá, jenom trochu škoda, že mě tohle vyústění napadlo ještě před jejím odhalením. Ale i tak to dojem nekazilo. Akční scény vypadaly dobře, ale na můj vkus byly až moc dlouhé. Přestože jich zas tolik taky nebylo. Celkově jsem velmi spokojená a musím konstatovat, že tak čisté 4* jsem už dlouho nedala.

Bohužel už mi dávno není deset a vlastního poníka jsem nikdy nechtěla, takže do cílové kategorie asi nezapadám. Animáky pro děti mám ráda, ale tohle mi nic neříká. byla jsem tu zklamaná ze dvou věcí: ta kobyla neměla žádnou loajalitu a chyběl mi tu pořádný záporák nejlépe v podání zákeřného koně. Celkově to bylo takové o ničem....

Bratry Karamazovy od Dostojevského jsem nečetla (i když jsem teď o tom začala přemýšlet), takže nemůžu nijak porovnat. Seriál se mi líbil a nebyl tam jediný hluchý moment od začátku až do konce. Hodně tomu přidává hudba, která je opravdu dobře zvolená a scény buď dobře podtrhává nebo občas dokonce i vylepšuje. Nejde tu ani tak o to, kdo Kurosawu Bunzoa zabil (já si často pokládala otázku, proč ho nikdo nezabil už dávno), ale jak na vzniklou situaci reagují jeho synové. Docela mě tu děsil detektiv, který působil dojmem, že ho pravda nezajímá, jenom mu jde o to, někoho dohnat k přiznání co nejdříve. Sice se mi to hodně líbilo, ale mám tomu co vytknout, což by bez spoilerů šlo jen těžko. Pokud už vás nebaví romcomy a máte náladu na něco vážnějšího, vřele doporučuji.