GMVajgl

Co takhle se na Havla podívat s větším odstupem? Byl to syn bohatého podnikatele, nikdy nepracoval. Chtěl jen kouřit cigarety, chlastat s kamarádama a dělat si svý divadlo. V podstatě proti levicovému režimu nebyl, kdyby ho nechal svobodně tvořit. Jinak byl idealista a politický diletant. Rodinu neměl, vyšší hodnoty neznal. Do funkce byl vybrán, protože pak zaručil kontinuitu, tzn. nepotrestání komunistů = zločinců. Proč ho někteří lidé pořád chtějí vidět jako rebela / zachránce národa / hrdinu? Nebyl to spíš chudák, co se dostal někam, kam sám nechtěl? Nebyl to spíš nikdy nedospělý adolescent, co vyhledával oporu v náručí mateřských postav - a proto ho tak adoruje i paní tvůrkyně?

Na dokument v roce 2024 upozornila americká černá konzervativní komentátorka Candace Owens. Dokument se významně týká českých dějin. Je však jednostranný a anekdotální. Těžko můžu soudit, když jsem se narodil 1990, ale řekl bych, že válka stejně nikdy nemá vítěze, jen poražené.

Už v 16.století se vědělo, že proti kurdějím pomáhá vitamin c - přesto britské a americké námořnictvo zavedlo citrusy jako povinnou výbavu lodí až v 18. respektive 19. století - a mezitím zemřely 2 miliony námořníků. Stejně tak i dnes víme, že socialismus nefunguje a přesto se o něj pořád pokoušíme. Tenhle film dost uvěřitelně a odpudivě popisuje prvky socialismu - všudypřítomná opakující se propaganda, snaha přeprogramovat člověka, rozbitá rodina, cynismus, rozmrzelost a únik ke drogám - chlastu a kouření. Na pozadí té smutné šedi, udržovací války a lží působí ty střípky lidskosti, láska, říkanky, barvy, příroda - velmi jasně. Jak by vůbec mohlo to centrálně řízené top-down zlo zvítězit nad volným bottom-up dobrem? Bohužel Orwell se rozhodl ve svém příběhu tu květoucí rostlinku brutálně zadupat a i film naprosto sadisticky divákovi servíruje úmorně dlouhou sekvenci mučení a mytí mozku.

Infantilní hedonistická propaganda

Hollywoodský film, který se věnuje mezipohlavním vztahům - samozřejmě, že kroutí realitu: jednoduše ponižuje muže, jejichž život bez ženy je nanejvýš k smíchu, a povyšuje ženy - ale jen ty správné a čestné ženy, co se nedají zadarmo. Sám Carell je od roku 1995 ženatý, Judd Apatow od roku 1997. Je to jejich hejtování na svobodný život - viz staré české přísloví "Kdo chválí, rád by prodal, kdo haní, rád by měl". V žádném případě bych se neřídil radami z tohohle filmu.

Tento snímek vykazuje typické prvky moderní filmařiny - nenápaditost, bezzubost, strach z rizika, neschopnost vyprávět pravdivý a poutavý příběh, diversity casting. Takovýmto dystopickým způsobem byla zfilmována představa dystopie v nespecifikované budoucnosti z roku 1953. Něco na té klíčové roli knížek mi tu přišlo tak nepatřičné. V roce 2018 se sice knížky stále četly, ale jejich význam byl podstatně menší než v roce 1953.

Člověk vidí "komedie s Eddiem Murphym", přitom první půl hodina je samý střílení, vraždy a ženský ječení. Eddie Murphy je taky jedinej herec v tomhle filmu, co má trochu charisma. Jinak tu hrají snad všichni nesympatičtí herci osmdesátých let. Béčko.

Režisér Dominic Sena natočil hodně hudebních klipů a na tomhle filmu je to znát - jde především o efekt, všude product placement, příběh je povrchní a nesmyslný - o dospělém muži, který přestal krást kvůli své mamince, ale znovu začal kvůli bráškovi, a o policajtovi, který ho v tom podporuje. Zřejmě je po takových filmech poptávka, film byl úspěšný a o rok později na něj v podstatě navázal Fast & Furious.

Je mi líto všech hodin věnovaných nekonečným seriálům a bezduchým filmům, zatímco se svět kolem mě rozpadal a hnil - přesně ve stylu mému "Everything is fine". Tenhle dokument mi zas doplnil trochu víc kontextu o finančním systému - a situaci, ve které zrovna jsme. Ke shlédnutí na youtube.